24 Vánočních přání

Přání 1

Otevřít srdce lásce.

Hodiny na stěně vydávaly otravný zvuk, jež nutil majitelku domu přemýšlet nad tím, jestli by nebylo nejlepší je prostě sundat. Nechápala, jak její praštěnou sestru mohlo napadnout, že by se jim tahle odpornost mohla hodit. "Teta Stela dává stejně ty nejlepší dárky," zašklebila se Ariana, jež seděla v křesle s učebnicí fyziky v ruce a poctivě si opakovala látku, z níž měla dalšího dne psát ve škole test. "To bych neřekla," odfrkla si žena, jež nepochybovala o tom, že jí její nejmladší sestra chtěla oním darem popudit. Více než samy kýčovité hodiny však Libby vytočil fakt, že je poslala poštou a ještě ke všemu příliš brzy. Pokud je své sestře chtěla dát Stela k Vánocům, rozhodně jej měla odeslat o něco později, nebo jí alespoň dát vědět, aby si onen balíček má rozbalit až pod stromečkem. "Mami?" "Hm?" zvedla tmavovlasá žena hlavu k dívce, jejíž vlasy vypadaly, jako kdyby patřily Zlatovlásce. "Nezlobíš se na tetu jen kvůli těm hodinám, že ne?" povytáhla Ariana tázavě obočí, blankytně modré oči neodtrhávající od učebnice jejího nejoblíbenějšího předmětu. "Nezlobím se na ní kvůli těm hodinám," zavrtěla Libby hlavou. "Jen..." "Myslíš si, že letos opět nepřiletí?" s lítostí v očích pohlédla na ženu, jež jí vychovala, načež zaklapla učebnici fyziky a odložila ji na konferenční stolek. "Znám Stelu, Ariano. To, že nám začaly chodit dárky od ní, může znamenat pouze jediné." Lhala by, kdyby tvrdila, že jí to nemrzelo. Svou o devatenáct let mladší sestru, jež odcestovala za studiem do ciziny, neviděla osobně téměř dva roky. Sice si pravidelně volaly a Libby sem tam s pomocí Ariany měla možnost komunikovat se Stelou i skrze videohovor, ale ani tak to nebylo ono. Ze začátku to skutečně bylo fajn, ale časem to prostě přestalo stačit. 

Jedno škrtnutí zapalovačem a potemnělý obývací pokoj osvětlilo světlo první svíčky na adventním věnci. První prosinec, první adventní neděle. Libby však doufala, že by se více věcí mohlo onoho dne stát poprvé. Od rána společně se svým nejmladším potomkem chystaly výzdobu po celém domě, který se ženě zdál více prázdný než obvykle. Ještě před čtyřmi lety s nimi bydleli i její dva starší potomci, dvojčata Emilia a Jasper. Pamatovala si, jak ji jejich věčné dohady rozčilovaly. Jak ji vytáčelo, že kdykoli se něco stalo, spojili se proti ní. Jejich nerozlučnost v těžkých situacích byla však dávno pryč. Sourozenecké pouto jako by vyprchalo v den, kdy Emilia oznámila svým rodičům a dvěma sourozencům, že se bude stěhovat do bytu svého přítele Kaye, jehož si později vzala a založila s ním rodinu. Jasper odchod své sestry nenesl lehce. Krátce poté, co si Emilia odvezla své poslední věci, sám se sbalil a z domu svých rodičů odešel. Nějaký čas se se svými rodiči, Libby a Davinem, nevídal. Nakonec je dohromady dala až jeho tehdejší přítelkyně Olivia, jíž už dva roky pyšně nazýval nejen svou ženou, ale i matkou svých dětí. Vztah s jeho dvojčetem však uvízl na bodě mrazu. S rozbroji mezi dvojčaty se Libby natrápila až až. Po letech snah o jejich usmíření se to rozhodla ponechat v jejich rukách. Přeci jen měli oba dva svou hlavu a dost rozumu na to, aby si to vyřešili. 

Kdo podle ní však rozum postrádal, byla blondýnka, jež nebyla ani jednomu ze svých rodičů vzhledově podobná. Libby mnohokrát přemýšlela, zda by se neměla nechat obarvit, aby Arianě poskytla alespoň nějaký náznak toho, že je něco pojí. Po poradě se svým manželem Davinem to nakonec zavrhla. Ariana byla silná dívka. S tím, že byla adoptovaná se musela smířit sama. Libby s Davinem jí dávali celý ten čas, co byla u nich vše, co potřebovala. Žena se však obávala, že to ani tak nestačilo. Zvláště v posledních měsících začínala mít pocit, že se dívka uzavírá čím dál více do sebe. Že jejich láska už prostě nestačí. Přeci jen byla nyní v posledním ročníku střední školy. Pomalu ale jistě se blížila k věku, kdy její starší sourozenci odešli z domu a založili si vlastní rodiny. Když se o tomto pokoušela mluvit s Davinem, říkal jí, že jsou její obavy normální, ale že by si měla přiznat, čeho se doopravdy tak moc bojí. Domníval se, že jeho žena není smířená s tím, že by je Arianina mohla brzy opustit, zatímco ono děvče bylo na život na vlastní pěst připraveno. Opak byl však pravdou.