Měnič [Snarry] ✓

3. Kapitola, Beznaděj

„Končím s tímhle zasraným životem. Najděte si jiného vyvoleného. Konečně budu s těmi, co mě milují..."

V tom prohlášení zaznělo tolik smutku a beznaděje, že se Uršula usedavě rozplakala. Beznaděj stoupala jako pára vzhůru, až se dotkla hradebních stěn a ty se lehce zachvěly...

Severus se zdržel v ředitelně, protože Brumbál toužil probrat všechny podrobnosti na jejich zítřejší setkání. Oba překvapeně zmlkli, když ucítili to chvění. Fawkes náhle vytáhl hlavu zpod křídla a ze spánku přešel najednou do pohotovosti. Vydal ze svého hrdla varovný výkřik, vznesl se a začal se třepotat jako poštolka přímo nad Severusem. Brumbál s hbitostí nepřirozenou svému věku oběhl stůl a postavil se vedle něho.

„Chce nás někam přenést, chyť se jeho ocasních per!"

Severus bezmyšlenkovitě poslechl a vzápětí se ocitl v ohnivém víru, který ho sice dezorientoval, ale nespálil. Během okamžiku zjistil, že stojí v obrovské jeskyni u sochy vousatého muže a před sebou vidí monstrum. Mrtvý bazilišek byl obrovský! Stál, zíral a lapal po dechu. Pak jeho pohled upoutal fénix, který se snesl na zem u hadí hlavy. Leželo tam lidské tělo. Ta střapatá hlava nemohla patřit nikomu jinému.

To už Fawkesovy slzy dopadaly na ránu v Harryho dlani. Rychle k němu poklekl a sesílal jedno diagnostické kouzlo za druhým. Ještě žil, ačkoli měl jen sotva patrný dech a nitkovitý tep. Jed, který již zasáhl několik vnitřních orgánů, se ve fénixových slzách postupně rozpouštěl. Severus doufal, že nestihl způsobit velké poškození...

„Asi jsem jeho stav podcenil," zamumlal si nespokojeně pod vousy Brumbál.

„Skutečně?" odsekl rozhořčeně Severus. „Věděl jsem, že bude dělat problémy! Vždycky dělá problémy!" vrčel vztekle, aby zamaskoval, co s ním udělala Brumbálova poznámka.

„Musíme ho dopravit na ošetřovnu. Fawkesi, pomůžeš nám?" oslovil Brumbál fénixe, který již neslzel, ale seděl na Potterově hrudi jak kvočna na vejcích. Hlavu měl opřenou o jeho tvář, jako by hlídal každé chlapcovo nadechnutí. Projevoval Harrymu víc oddanosti, než kdy projevil Brumbálovi. Zajímavé...

Fénix se postavil, sevřel v pařátech chlapcův hábit a rozprostřel svá ocasní pera. Severus i ředitel se jich chopili a v dalším ohnivém víru se přemístili na ošetřovnu přímo před vyděšenou Poppy. Fawkes uložil Harryho na lůžko, o kterém Poppy nejednou prohlásila, že na něj připevní Potterovu jmenovku.

„Co se zase stalo? Čekala jsem na něj celý týden, protože mě Minerva upozornila, že se necítí moc dobře. Pan Longbottom tvrdil, že má příšerné noční můry a slečna Grangerová je přesvědčena, že trpí těžkou depresí," lamentovala Poppy. Severus se jen ušklíbl a tak jí pohřebním tónem odpověděl Albus:

„Asi měli oba pravdu, Poppy. Harry se zřejmě právě pokusil o sebevraždu. Jen díky Fawkesovi jsme byli schopni ho zachránit..."

To už se slova ujal Severus a začal na Poppy chrlit výsledky svých vyšetření. Poppy okamžitě spustila vlastní skenování a pak rázně odkráčela do skříně pro sadu lektvarů. Severus jí pomohl všechny do bezvědomého Pottera dostat. Když do něj nalili jako poslední bezesný spánek, zvedl konečně oči a uviděl, jak se Brumbál nenápadně přesouvá ke dveřím ošetřovny.

„Počkej na mě, Albusi, potřebuji s tebou ještě mluvit," zarazil ho a pomohl Poppy převléknout Pottera do nemocničního pyžama. Nebylo to složité. Musel jen nadzvednout fénixe, který ještě pořád hnízdil na Harryho hrudníku, protože Poppy stačilo jen několik mávnutí hůlkou na svléknutí, očistu a obléknutí modrého pyžama na chlapcovo bezvládné tělo. Fawkese položil zpátky do postele vedle Harryho a překvapeně sledoval, jak si opět položil hlavu na jeho tvář.