Měnič [Snarry] ✓

9. Kapitola, Svatba

Měl pravdu, skutečně to bylo zajímavé.

Neděle 29. září 1996 se měla stát nejvíce vzrušujícím dnem v Harryho životě.

oOo

Začalo to přesně v osm hodin ráno. Harry šel hned po snídani do Snapeova bytu, aby si vyzkoušel nový, temně vínový hábit se zlatou výšivkou na klopách a rukávech, co mu Snape objednal. Našel u něj i nové černé společenské kalhoty, bílou košili a boty.

„Zbytek tvého šatníku doplníme později. Nedovolím, aby můj manžel chodil v takových hadrech, co máš ve svém kufru," začal snobsky kázat Snape, když ho přerušil vzteklý řev od krbu. Remus Lupin. Dva dny po úplňku. Nebezpečná kombinace...

Harry vystartoval ze své ložnice do obýváku, usmál se a rozverně vlkodlaka pozdravil:

„Ahoj, Remusi, jak se ti daří?"

„Harry! Co to je za nesmysl s tou svatbou? Proč jsi ve Snapeových pokojích?" vyhrkla Remusova hlava.

„Pottere, běž do svého pokoje, já to vyřídím," snažil se ho stroze vyhnat Snape. Oslovení „Pottere" byl signál, že je od něj očekávána naprostá poslušnost, ale Harry se mu tentokrát nepodřídil. Postavil se k němu čelem, přistoupil co nejblíž a tiše zaprotestoval:

„Budeme potřebovat spojence, pane, a Remus nám může být užitečný. Prosím," žadonil.

„Ne, Harry, je příliš oddán Brumbálovi. Nesmí o našem plánu vědět," nesouhlasil stejně potichu Snape.

„Když mu ukážeme, jak mě Brumbál zneužívá, ztratí svou oddanost. Přidá se k nám, věřte mi," prosil dál úpěnlivě Harry. „Máte tu ještě myslánku? Můžeme mu to ukázat? Prosím, pane..."

Snape se zamyšleně zamračil a zakroutil nesouhlasně hlavou.

„Když se nám ho nepodaří přesvědčit, tak mu vždycky můžete vymazat paměť. Je po úplňku slabý, zvládnete ho..." stupňoval své argumenty Harry a Snape nakonec souhlasil.

„Uhni, vlku, odemknu ti krb," zavrčel protivně, ale vpustil Remuse dovnitř.

Jakmile vlkodlak prošel do obýváku, popadl Harryho a pevně ho objal.

„Není to pravda, že ne, štěňátko? Molly určitě špatně pochopila, co jí Ron napsal..." ujišťoval se rozechvělým hlasem značně vyčerpaný Remus.

„Uklidni se, Reme, prosím. Dneska se žením se Severusem, ale je to v pořádku. Je to pro moje dobro, přísahám," ujišťoval ho Harry. Nepomohlo to. Remus se s temným vrčením chystal vrhnout na Snapea.

„Remusi, vzpamatuj se!" zařval Harry. „Ukážeme ti vzpomínky, abys pochopil, že to prostě musíme udělat!"

Snape mezitím odešel do své pracovny a přilevitoval do obýváku Brumbálovu myslánku.

„Nejdřív tu tvou paměť, Harry, to ho uklidní. Pak si projdeme společně moje vzpomínky, aby vlk pochopil, co k tomu vedlo," stroze instruoval Snape a Harry po chvilce soustředění vytáhl z hlavy pramínek stříbřité mlhy. Ponořili se do myslánky všichni. Tentokrát to začalo už jednáním u Brumbála a pokračovalo Harryho cestou jako ve snách až k Tajemné komnatě. Odhodlání zemřít, Sirius a rodiče, Fawkesovo volání a nakonec rozhovor se Severusem v nemocničním křídle.

Z myslánky se vynořili všichni s orosenýma očima. Remus plakal zcela otevřeně a objímal Harryho tak pevně, že ho skoro udusil.

„Proč to Albus dělá? Jak tohle mohl vůbec připustit?" vzlykal do chlapcovy rozčepýřené kštice.