Ç'est la vie [Ereri/Riren]

1.

*Levi*

Procházím se parkem. Všimnu si hnědovlasého kluka, který sedí na lavičce. Kouká kolem a na rtech má jemný úsměv. Chvilku ho sleduju a nakonec se rozhodnu jít k němu.

,,Můžu si přisednout?“ zeptám se a on na mě koukne svými smaragdovými oči.

,,Jo“ usměje se na mě. Úsměv mu oplatím. Sednu si k němu.

,,Čekáš na někoho?“ znova se ho zeptám.

,,Ne“ zavrtí hlavou na nesouhlas. ,,Jen...odpočívám“ usměje se na mě.

,,Aha“ úsměv mu oplatím. ,,Jmenuju se Levi“ On na mě koukne.

,,Hezké jméno“ usměje se. ,,Já jsem Eren“

,,Děkuju. Taky máš hezké jméno.“ úsměv mu oplatím.

,,Díky“ jemně mu zčervenají tváře.

,,Nezajdeme do kavárny?“ podívám se na něj. Eren už jenom přikývne. Vstaneme a jdeme do kavárny.

Vejdeme do kavárny. Objednáme si dortíky a sedneme si úplně do zadu ke stolu. Všimnu si v Erenových očích smutek. Zajímalo by mě co se stalo. Zeptal bych se, ale známe se jen pár minut a já pochybuju, že by mi to řekl.

Servírka nám přinese dortíky. Začneme jíst. Koukám na Erena.

*Eren*

Sednu si v parku na lavičku. Doktoři mi před týdnem řekli, že mi zbývá jen pár měsíců života. Pustili mě z nemocnice domů. Celý týden jsem trávil s rodiči a s bratrem. Šel jsem ven si provětrat hlavu. Chtěl jsem být chvíli sám.

Příjde ke mně černovlasý kluk. Provedeme spolu krátký rozhovor. Jdeme do kavárny. Za normálních okolností bych nešel, ale teď mi zbývá jen pár měsíců, takže proč se neseznámit s někým novým.

Vejdeme do kavárny. Objednáme si dortíky a sedneme si dozadu ke stolu. Mám podepřenou hlavu a koukám do blba. Servírka nám přinese dortíky. Začneme jíst. Jím pomalu.

Oba dojíme. Levi zaplatí a my vyjdeme z kavárny.

,,Nemusel jsi platit za mě. Já bych si to zaplatil.“ kouknu na něj.

,,Ale chtěl jsem“ usměje se na mě. Já si jen povzdychnu.

,,Dáš mi tvůj messenger?“ podívá se na mě tázavě.

,,Um...klidně“ odemknu mobil a dám mu svůj messenger. Levi si mě najde a pošle žádost. Já žádost příjmu.

,,Díky“ usměje se na mě.

,,Nemáš za co“ úsměv mu oplatím. ,,Už půjdu domů.“

,,Dobře. Napíšeme si večer?“ zeptá se a já přikývnu. Rozloučíme se. Odejdu domů.

Přijdu domů a hned mě uvítá mamka. Řeknu jí, že jsem v pohodě a odejdu do pokoje. Teď  je víc starostlivá než předtím. Chápu ji. Zavřu se v pokoji. Lehnu si do postele. Koukám do stropu.

•Cink•

Ozve se z mého mobilu. Odemknu mobil. Usměju se. To bylo rychlejší než jsem čekal. Začnu si s ním psát.

Píšeme si až do noci. Jsem už unavený.

Už půjdu spát

Levi
Dobře. Dobrou noc

Dobrou

*zobrazeno*

*Levi*

Celou dobu byl takový posmutnělý. Vážně by mě zajímalo co se stalo. Pravděpodobně se jeho rodiče pohádali nebo se jeho rodiče rozvádí nebo tak něco. Každopádně jsem rád, že mi dal jeho messenger. Dojdu domů.

,,Ahoj mami“ vyzuju se.

,,Ahoj. Jak bylo?“

,,Jo, dobře“

,,To jsem ráda. Máš hlad?“ příjde ke mně a obejme mě.

,,Ani ne, děkuju“ objetí jí oplatím. Povzdychnu si. Stále se ke mně chová, jak kdybych byl malé dítě, i když mi je už dvacet dva.

,,Dobře“ usměje se na mě. Úsměv jí oplatím. Odtáhnu se.

,,Půjdu si dát vanu a pak zalehnu do postele.“

,,Dobře“ pohladí mě po vlasech. Dam jí jemnou pusu na líčko a odejdu do pokoje.

Zavřu. Vejdu do koupelny, která je propojená s mým pokojem. Napustím do vany vodu a dám do ní pěnu. Vysvléknu se. Vlezu do vany. Ponořím se, až po krk. Odemknu mobil. Začnu si psát s Erenem.

Je noc a já ležím v posteli. Eren mi napsal, že už půjde spát. Odložím mobil. Zavřu oči. S myšlenkou na Erena usnu.

Ahoj 🖤 Napsala jsem další příběh po dlouhé době 😅. Snad to už bude moje aktivita lepší 🖤 Doufám, že se vám příběh bude líbit 🖤