Ç'est la vie [Ereri/Riren]

7.

Eren zamíří k výběhu pro gepardy. Následuju ho. Příjde ke sklu a dívá se na ně. Jednou rukou ho obejmu.

,,Líbí se ti?“ zašeptám.

,,Jo. Moc.“ usmívá se, jako měsíček na hnoji. Uchechtnu se. ,,Vyfotíš mě s nimi?“ koukne na mě. Překvapí mě to.

,,Klidně“ usměju se. Z kapsy vytáhnu mobil. Odstoupím od něj a vyfotím ho. Přijdu k němu a ukážu mu fotku.

,,Díky. Pak mi to nezapomeň poslat.“

,,Nezapomenu“ dám mu jemnou pusu na tvář. Jeho tváře jemně zčervenají.

*Eren*

Odejdu k výběhu kde jsou gepardi. Miluju gepardy. Dívám se na ně a usmívám se. Poprosím Leviho o fotku. Na té fotce vypadám strašně.  Levi mi dá pusu. Jemně zčervenám, protože je tady hodně lidí a určitě to všichni viděli. Achjo. Rozhlédnu se. Pár lidí si něco zašeptá. Kouknu na Leviho, který se jen usměje. Úsměv mu oplatím. Odejdu k lavičce, která je opodál. Sednu si. Levi si ke mně přisedne.

,,Chceš něco?“ podívá se na mě.

,,Nechci“ usměju se na něj. Opřu se.

,,Dobře. Půjdu koupit nějakou vodu. Nikam nechoď, ano?“ vstane. Jen přikývnu. Zmizí mi z dohledu. Vydechnu. Doufám, že se vrátí brzo. Nechci, tady sedět sám. Koukám na gepardy jak ve výběhu chodí dokola.

Někdo mi rozcuchá vlasy. Otočím se. Stojí tam trpaslík, jménem Levi. Uchechtne se a sedne si ke mně. Konečně přišel. Byl tam dlouho.

,,Jsi roztomilý“ usměje se.

,,Nejsem“ upravím si vlasy.

,,Ale jsi“

,,Ne-“ zastaví mě jeho rty, které se ocitly na těch mých. Odtáhne se. Usmívá se. Zrudnu. Hlavu zabořím do rukou. Pohladí mě po vlasech. Usměju se.

*Levi*

Odejdu pro vodu. Nesmím se moc zdržet, protože nechci, aby tam byl dlouho sám. Všimnu si stánku s vodou. Je tam dlouhá fronta. Povzdychnu si. Stoupnu si na konec fronty a čekám.

Příjdu na řadu. Konečně. Koupím dvě vychlazené vody a jdu rychle zpět. Čekal jsem tam dlouho. Přijdu a rozcuchám mu vlasy. Sednu si k němu.

Dám Erenovi jeho vodu, aby se napil.

,,Chceš ještě chvíli odpočívat?“ koukám na něj. Dopije.

,,Nechci“ usměje se na mě. Úsměv mu oplatím.

,,Dobře. Tak můžeme jít.“ vstanu a vytáhnu ho na nohy. Uchechtne se. Propletu si s ním prsty.

,,Levi...“ zašeptá a ruku stáhne k tělu.

,,Ano?“ podívám se na něj.

,,Já...no...je tu prostě hodně lidí, kteří na nás koukají divně, a tak...“ nekouká na mě.

,,A? Chci, aby každý věděl, jak krásného mám přítele.“ usmívám se.

,,No...ale...“

,,Ty se stydíš.“ řeknu a on zrudne, jako rajče. Zavrtí hlavou na nesouhlas. ,,Ale jo stydíš se.“ zasměju se. Eren mlčí. Chytím ho za ruku. Uslyším tiché povzdychnutí. Uchechtnu se.

Prošli jsme celou zoo. Hřálo mě u srdíčka vidět Erena šťastného. Teď jdeme na nádraží. Eren má hlavu na mém rameni a já ho objimám kolem pasu.

,,Zítra jdu do práce.“ zašeptám. Dám mu pusu do vlasů.

,,Dobře“

,,Promiň...“

,,V pohodě. Chápu to. Nic se neděje.“ usměje se. ,,Aspoň budu teď doma s rodiči.“

,,Dobře“ pohladím ho po boku.

Přijdeme na nádraží. Nastoupíme do vlaku a jedeme domů.

*Eren*

Jsem šťastný, že můžu být s ním. Prošli jsme všechny výběhy. Levi mi koupil i přívěsek. Jdeme spolu na nádraží. Je mi s ním dobře. Nastoupíme do vlaku a jedeme domů. Vystoupíme.

,,Nemám tě doprovodit?“ podívá se na mě Levi.

,,Ne. To zvládnu.“ uchechtnu se.

,,Dobře. Ale kdyby cokoliv, tak mi zavolej. A až dorazíš domů, tak mi napiš, jasný?“ má vážný výraz v tváři.

,,Jojo, neboj.“ usměju se. Obejme mě. Objetí mu oplatím.

,,Vždycky se o tebe budu bát.“ zašeptá mi do ucha a dá mi pusu na líčko. Jen přikývnu. Odtáhne se.

,,Pa a nezapomeň mi napsat.“

,,Nezapomenu. Pa.“ každý odejdeme k svým domovům.