Ç'est la vie [Ereri/Riren]

6.

*Eren*

Je to tady boží. Cítím se jak malé dítě. Prošli jsme už tolik atrakcí. Dojím a dopiju. Jsem už odpočatý. Kouknu na Leviho. Usměje se na mě. Úsměv mu oplatím. Vstaneme. Přemýšlím na jakou atrakci jít. Spatřím stánek s cukrovou vatou.

,,Leviiiiii?“

,,Ano?“ řekne s lehkým povzdechem.

,,Půjdeme si dát cukrovou vatu, že jo?“

,,Vždyť jsi před chvílí jedl.“

,,Prosiiim“ udělám na něj štěněčí oči. Souhlasí. Zazubím se. Odejdeme ke stánku.

Převezme cukrovou vatu. Začnu z ní uždibovat. Mňam.

Den uběhl tak rychle. Teď sedíme ve vlaku a vracíme se domů. Jsem unavený. Opřu se o Leviho, který mě obejme.

,,Děkuju za dnešek.“ zašeptám.

,,Nemáš za co. Jsem rád, že jsi si to užil a byl jsi šťastný.“ zašeptá a něžně mě políbí. Polibek mu oplatím a usměju se. Nejradši bych spal, ale ještě musím dojít domů.

*Levi*

Hřálo mě u srdíčka ho vidět šťastného. Miluju jeho úsměv a smích. Sedíme ve vlaku. Eren je o mě opřený. Ucítím jak se jeho tělo uvolní. Uchechtnu se. Usl. Vlak zastaví. Vezmu Erena do náruče a vyjdu s ním z vlaku. Jdu s ním k němu domů.

Stojím před jejich domem.

,,Erene, vstávej.“ zašeptám mu do ucha. Eren jen nesouhlasně zamručí a dál spí. ,,Noták Erene“ jemně do něj šťouchnu. Probudí se a zmateně se rozhlédne.

,,Já usl?“ podívá se na mě. Přikývnu. ,,Promiň. Nechtěl jsem usnout.“

,,V pohodě“ usměju se na něj. Pomalu ho položím na zem.

,,Dobře. Děkuju, že jsi mě sem donesl. Ale příště mě vzbuď.“ zívne. Je sladký, když je unavený.

,,Dobře“ rozhodně ho budit nebudu. Eren se už jen usměje. Rozloučíme se a on zapluje do svého domu.

*Eren*

Probudí mě Leviho hlas. Otevřu oči. Zmateně se rozhlédnu. Podívám se na Leviho. Ten mě drží v náručí. 

Zavřu dveře a vyzuju se. Hned ke mně přijde mamka.

,,Kde jste byli?“ zeptá se starostlivě. Povzdychnu si.

,,V zábavním parku.“ zívnu.

,,V zábavním parku? Erene, říkala jsem ti, že-“

,,Na tohle teď nemám náladu. Jsem unavený, chci jít spát. A není mi už 10. Můžu si dělat co chci.“ odejdu nahoru, než stihne cokoliv říct. Zavřu dveře. Nemám tohle rád. Převléknu se do pyžama a lehnu si do postele. Do vteřiny usnu.

Probudím se. Vstanu, ale zamotá se mi hlava, chytím se stolu a když to přejde, tak se obléknu. Odejdu dolů. Všimnu si mamky, která sedí v obýváku. Chtěl bych se jí omluvit za včerejšek. Sednu si k ní.

,,Promiň“ zašeptám.

,,V pohodě. Chápu tě.“ usměje se na mě a obejme mě. Opřu se o ní. Jen přikývnu. ,,Ale víš, že nejsem ráda, když takhle někam chodíš. Nikdy nevíš, co se může stát.“ povzdychne si.

,,Já vím, ale nechci sedět furt doma. Tady už mě to moc nebaví. Navíc Levimu už jsem to řekl a on mě chápe. Dává na mě pozor. A taky mi řekl, že chce, abych si ty dva měsíce užil.“ usměju se.

,,Já tě chápu Erene, ale chci, aby jsi byl taky doma se mnou a s tátou.“ zašeptá smutně.

,,Levi chodí do práce, takže tady budu. Neboj.“ usměju se na ni. Mamka mi úsměv oplatí.

,,To jsem rada. Teď se běž najíst.“ řekne. Přikývnu a vstanu. Odejdu do kuchyně.

*Levi*

Příjdu na snídani. Sednu si k mamce a začnu jíst.

,,Jdeš zítra do práce?“ zeptá se a koukne na mě. Přikývnu. ,,Dobře. Půjdeš dneska někam s Erenem?“

,,Jo“ usměju se.

,,Kam?“ ptá se neodbytně.

Pokrčím rameny. ,,Řekne mi to, až když se potkáme.“

,,Aha“ usměje se. Úsměv jí oplatím. Dojím a vstanu. Uklidím nádobí.

Přijdu do parku. Sednu si na lavičku. Eren by měl za chvíli přijít. Taky, že se tak stalo. Pozdravíme se.

,,Kam chceš dnes jít?“ podívám se na něj. Chvíli přemýšlí.

,,Do zoo.“ zazubí se.

,,Dobře“ uchechtnu se. Chytnu ho za ruku a jdeme spolu na nádraží.

,,Divím se, že ještě nemáš auto.“

Povzdychnu si. ,,Šetřím si. Ale nejsi jediný, který mi to říká.“

,,Aha“ uchechtne se.

Přijdeme na nádraží a nastoupíme do vlaku. Vystoupíme na stanici a jdeme do zoo. Přijdeme. Zaplatím vstupenky. Procházíme se a koukáme na zvířata.