Všechno to začalo kvůli škole /Kim Taehyung/

II

Jen počkej Jimine. Včera si budil ty mě tak dnes budu budit já tebe.

,,Hořííí" zakřičela jsem a vtrhla mu do pokoje. Okamžitě se vymrštil do sedu a začal panikařit. Měli jste vidět jeho obličej. On mi na to skočil. Po chvíli mu to došlo že si dělám srandu. Asi mě prozradilo moje záchvatové válení se na zemi.

,,Fakt vtipné Jis" zněl tak naštvaně ale nakonec se stejnak začal smát.

,,Kolik je vůbec hodin? Venku je ještě tma."

,,Ehm... Půl šesté." A zase naštvaný výraz. A další můj záchvat.

,,Za to mi uděláš palačinky na snídani" s tím jsem musela souhlasit, protože jak Chim Chima znám tak by mě zítra probudil ve 3.

No a jelikož jsem velmi šikovná kuchařka a ,,umím" vařit. Šla jsem báškovi udělat palačinky.

POV. Jimin

Já ji zabiju. Má štěstí že mi ty palačinky šla udělat jinak bych ji zítra probudil ve tři. Mám ale strach. Jelikož Jis neumí vařit tak se bojí...

,,Aaaaaaaa!" Ozvalo se z kuchyně. Já věděl že se něco pokazí. A radši nechci vědět co ale musím se tam jít podívat

,,Vodaaaaa! Pane bože! Aaa! Pálí!Au!" Přidal jsem do kroku protože tyhle pazvuky co vydávala nezněly moc dobře.

Vešel jsem do kuchyně a co nevidím. Celá pánvička ji hořela a dokonce hořel i koberec. Neváhal jsem a ihned jsem sáhl po té červené věci. Nikdy si ne zamapatuju jak se ta věc jmenuje.

Přiběhl jsem tam jak největší hrdina a všechno uhasil. Chudáček Jis, jenom jsem vyděl ten její splašený obličej a musel jsem ji obejmout.

POV. Jisoo

Obejmul mě. Vytáhl novou pánvičku a palačinky dodělal za mě. Ani mě nenechal mu pomoct. Vlastně ho chápu. Radši ani nechtěl vědět co se stalo.

Když jsme dosnídali, chvilku jsme se dívali na televizi, já se šla trochu navonet. Fakt jsem smrděla jak popelnik a potom jsme šli do školy pěšky. Mopol měla Noční takže byla unavená a nemohla nás zavést.

Po cestě bylo takové příjemné ticho. Vůbec jsem se netěšila do školy. Za prvé jsem vypadal hrozně a smrděla po kouří. A za truhel tam bude ta fůrie která mi vyhrožovala. No co, aspoň bude švanda.

S Chim chimem jsem se rozdělila, protože on šel za kámošema a já šla akorát do skříňky. Nic okolo jsem nevnímala. Prudce jsem otevřela mou skříňku.

,Auuu! Nevím co se ti stalo ale ten vzek si nemusíš vybívat na mně." Leknutím jsem sebou škubla a skříňku zase prudce zavřela.

,,Moc se o omlouvám." Uklonila jsem se. Myslela jsem že na mě začne řvát ať příště dávám větší pozor a ono nic.

,,Jsem Seokjin. Pro přátele Jin" podal mi ruku a já ji s radostí přijala.

,,Jsem Jisoo, teší mě Seojine" usmála jsem se

,,Říkal jsem že pro přátele jsem Jin, jinak mě taky těší Jisoo" já mám kamaráda? No to nee. A ještě k tomu sem se s ním seznámila bez pomoci Chim Chima? Tohle je ten nejlepší a zároveň nejhorší den v mým životě.

,,Ehm... Ty kouříš?" Škubla jsem sebou. Jeho otázka mě zaskočila a pak jsem si vzpomněla na ráno a na pánvičku.

,,Jaj, ty asi myslíš ten zápach co? A ne nekouřím. Ráno jsem málem podpálila barák.... Při dělaní palačinek." Musela jsem se uchechtnout i když to ráno byla hodně traumatizující zážitek.

,,Při dělaní palačinek?" Zasmál se.

,,To je snad nejjednodušší jídlo na připraveni." Pokračoval. Připadala jsem si trapně že kluk umí vařit líp než já.

,,Hmm.... Za chvíli bude zvonit. Měli bychom jít." On jen kývl.

,,Počkej. Ty chodíš se mnou do třídy?" Zeptal se.

,,No jestli jsi prvák ve třídě A3 tak ano." Sama jsem si ho včera nevšimla.

Jinak ve škole máme tři třídy prváků. A1 až A3.

,,No, já myslel že všech šest prvaček jsou namyšlený krávy. No asi jsem se mýlil." Usmál se

,,Nejsi sám kdo si myslí že těch šest je namyšlených. Sedím vzadu s Teahyungem a ne ve předu s fůriemi." Uchechtla jsem se. Zase. Proč se furt musím smát? Sama nevím

,,Tak to máš štěstí v neštěstí." Tentokrát se pro změnu uchechtl on.

,,Proč?" Zajímala jsem se.

,,Pokoje na adapťáku jsou po šesti. Takže máš štěstí že nebudeš s něma a neštěstí že budeš muset být minimálně s třema klukama. Ne a nemůžeš být třeba s holkama že třídy A1 nebo A2, protože každá třída má jiné patro aby se to učitelům nepletlo."

Boha. Budu doufat že budu s ním nebo s Jiminem. Radši mu to říkat, beztak má kamarádů dost a už se s někým domluvil.

,,Aha."

Vcházeli jsme do třídy a co nevidím. Taehyung se na mě zase dívá tím jeho mrazákovým pohledem. Na sucho jsem polkla a rozloučila jsem se s Jinem. Chim Chim se na mě s úsměvem dívá a myslím že si myslet to samé co já. Našla jsem si kámoše. Kámoš? Je to divný slovo. Kámoš. Hih.

V hodinách jsem se celkem bavila, protože ta fůrie, jejíž jméno neznám se na mě pořád otáčela a kontrolovala jestli se ho náhodou nedotýkám a nemluvím na Taehyunga.

,,Čemu se furt směješ? Si strašně otravná." Řekl mi asi už po tisícáte ale vždycky když to řekl jsem se začala dusit smíchy ještě víc protože se ta fůrie vždycky začaka mračit a vyvádět. Když už jsem myslela že vybouchne zazvonilo. Škoda.

Utřela jsem si slzy a šla na oběd. Pořád jsem měla před očima ten její výraz takže jsem se musela pořád usmívat od ucha k uchu.

Vzala jsem si tác s jídlem jestli se to tak dá nazvat a hledala nějaký prázdný stůl když jsem uviděla Jina který na mě mává. Seděl sám takže plus pro mě.

,,Nějaká dobrá nálada ne? Čím tě Taehyung tak rozesmíval celých šest hodin?"

,,No, začnu od začátku. Včera si mě odchytila jedna holka. Nemám tušení kdo to je nebo jak se jmenuje. No prostě si mě včera odchytila před školou a začala mi vyhrožovat ať se Taehyunga nedotýkám a takové kraviny. Samozřejmě jsem ji poslala do prdele, no a dnes na mě pořád házela vraždící pohledy a když na mě promluvil Taehyung ať držím hubu, tak ta fiflena začala vyvádět ještě víc. No a to je vlastně důvod mojí dobré nálady." Už jsem se zase válela smíchy na stole. Jin se taky smál ale rozhodně ne tak moc jako já.

,,Asi vím kdo je ta fůrie. Je to Ban Choi a myslí si že je královna prvního ročníku."

,,Jo tak Choi. Upřímně už se těším až si mě sto pro zase odchytne před školou."

,,Asi tě začnu špehovat Jis" zarazila jsem se. Nikdo jiný než Chim Chim mi Jis neřekl.

,,Řekl jsem něco?" Zeptal se

,,Ne ne. Nic jen, Jis mi říká jen můj bratr a od někoho jiného na to nejsem zvyklá. Né že by mi to vadilo to ne. Jen je to divný."

,,Já ti tak klidně nebudu říkat."

,,Ne. Jen mě to zaskočilo."

,,Dobře Jis" usmál se a já taky. Po chvíli jsem odnesla tác s jídlem a Jin také a teď zbývalo jen narazit na Choi.

Ou, hellou
Omlouvám se za chyby 💜