Všechno to začalo kvůli škole /Kim Taehyung/

XII

Kluci se rozhodli jít do jiného pokoje. Ptali se mě jestli nechci jít s něma ale nechci chodit do pokoje za někým koho neznám.

Rozhodla jsem se jít za Jiminem. Dlouho jsme se neviděli. Jako dobře. Možná jsme se viděli tak před dvěma hodinami v tělocvičně.  Ale stejně. Vždycky jsme spolu minimálně 4 hodiny denně, povídáme si, díváme se na filmy a nebo se já dívám když mi dělá jídlo.

Takže jsem se převlékla ze sportovního do normálního a šla se trochu namalovat. 

Zaklepala jsem na dveře a čekala až se ozve dále. Vešla jsem. ,,Ahoj, neruším?" Zeptala jsem se pro jistotu.
,,Ty nikdy. Co se děje." Řekl Jimin a přešel ke mně.

,,To se musí něco dít když si chci jít popovídat s bráškou?" Zasmála jsem se. ,,Né ale už jsem si zvykl že se pořád něco děje. Co ruka?" Ach jo. Vždycky je tak starostlivý. Někdy to leze pěkně na nervy ale je to jedna z vlastností které mám na něm nejradši

,,Je to horší než si doktor myslel ale už je to lepší" jo. Moje vyjadřovací schopnosti nikdy nebyly dokonale. 

,,Můžeš si to sundat?" Zeptala se a ukázal na tu obří bílou náplast. ,,Vlastně bych ji teď mít neměla" doktor říkal abych ty náplasti měla co nejkratší dobu že? Hups.

,,Sundej si to. Když to tam mít nemáš tak to tam mít nebudeš" začal mi pomalu sundavat tu náplast. Nebudu lhát ale určitě všichni víte že to bolí jak čert když si ji odlepujete. Sundal ji a zatvářil se snad stejně jako Jungkook když se na to díval.

,,no máš to nedá hodně fujky" řekl a obejmul mě. Další vlastnost kterou mám na něm řada. Pořád se chce objímat. Vlastně, v tom jsme si podobní. My by jsme spolu v objetí vydrželi tak dlouho dokud by nám nebyl hlad. Takže jsme takové koaly.

Každopádně jsem si uvědomila že jsem pořád v pokoji bráchy a že na nás čumí jeho tři spolubydlící. Takže jsem se radši odtáhla. 

,,Ty si Jisoo že?" Ozval se ten nejvišší v místnosti. Já jsem přikývla. A schovala si mou poraněnou ruku za záda aby na ní nikdo zbytečně necivěl. ,,to si ty! Co shodila Choi na zem" zasmál se.

Chvilku jsem na něj nechápavě hleděla ale pak mi to došlo. ,,Jo ty myslíš jak vyletěla z mojeho pokoje?" On jen zakýval hlavou na souhlas a začal se smát.  ,,Vy jste to viděli?" Myslela jsem že na chodbě nikdo nebyl.

,,Vlastně to viděli snad všichni. Nejdřív jsme slyšeli strašně hlasitý dupot na chodbě a potom jak jsi tam po ní začala řvát. Takže všichni ze všech pokojů vylezli na chodbu a poslouchali." Zasmál se eee. Vždyť ani nevím jak se jmenuje. Buď Yoongi nebo Hoseok. Neříkal Jimin ve škole že sedí s hoseokem? Jestli jo tak to řekl Hoseok.

,,No super. Další trapas." Zasmála jsem se. ,,náhodou. Ten trapas má Choi." Řekl. Emm. No dobře buď je to řekl Yoongi nebo nevím jak se jmenuje. Ale nejspíš to byl Yoongi protože mě jednou kluci označili jako Yoongiho který pořád spí. A jelikož ležel v posteli a vypadal hodně rozespale. Usoudila jsem že je to on.

Což znamená že ten vysoký je Namjoon. Haha. Přišla jsem na vás.

V jejich pokoji jsem byla další hodinu a půl. Avšak už jsem si začínala myslet že jim překážím. ,,Tak já už asi půjdu." Řekla jsem a začala si sbírat své věci, které se skládali jenom s mobilu. ,,Už?" ,,Jo jo, přece jenom už tady nějakou tu dobu jsem takžeee. Ahoj?" ,,Ahoj" řekli zborově. Jimin vstal a šel mě obejmout. Ještě dalších pět minut jsme se tam objímali.

Někdo zaklepal a vběhl do místnosti. ,,Tak tady si! Musíš okamžitě se mnou Jis" hrozně jsem se lekla. Protože Jimin má strašně pisklavý hlas a když jsem uslyšela znovu ten hluboký tak jsem se pristě lehla. ,,proč? Děje se něco?" Nechápala jsem