Mistře? Proč zrovna já? [KakaSaku]

1. kapitola

Začalo to celkem nevinně. Byl normální den a tým sedm dostal další misi. Měli jsme za úkol donést svitek do Písečné. Nic neobvyklého, ale byl tam nádech něčeho.. Um jak to popsat, něčeho zvláštního.

Bylo brzo ráno, už jsem se celkem těšila, konečně nová mise, zase uvidím Sasukeho, Kakashiho a Naruta... Bohužel. Pomyslela jsem si když jsem vstávala z postele. Udělala jsem ranní hygienu, připravila jsem si nějaké věci, které bych mohla potřebovat k misi. Vzala jsem si ze skříně svoje normální oblečení a oblékla se, poté jsem popadla batoh a vyrazila do kuchyně. Podívala jsem se na hodiny a vykřikla jsem: "pane bože, já přijdu pozdě!" Rychle jsem popadla kousek chleba, šunku z lednice a batoh, vyběhla jsem z domu a běžela na místo srazu.

Kluci už čekali, Naruto jako vždy netrpělivě vyhlížel Kakashiho a Sasukemu.. Tomu to bylo jedno, byl opřený o sloup a koukal tupě do země. "Zdravím, sensei tu ještě není?" zeptala jsem se jich. "Ne, jde jako vždy pozdě!" odpověděl mi Naruto. Sasuke jen něco zamumlal. "Uf," oddechla jsem si, že jsem to stihla. "Neseš nám svačinu?" řekl po pár vteřinách trapného ticha Sasuke. "Um ne, jen jsem trochu nestihla snídani," Trošku jsem se usmála v této trapné situaci. "Jo tak," odpověděl Sasuke a zase svěsil hlavu. Nevěděla jsem co si o tom mám myslet, ale bylo mi trapné tam stát s tou šunkou v ruce. Sedla jsem si na lavičku a začala jsem snídat.

Po chvíli začal Naruto řvát: "jdete pozdě sensei! Zase pozdě!" To upoutalo mojí i Sasukeho pozornost. Kakashi koukajíc do své knihy Naruta odbyl se slovy: "promiňte týme, ale ráno mi nezvonil budík, tak jsem si trochu přispal." Naruto rudnouce vzteky probodával Kakashiho pohledem. Kakashi zvednul oči od knížky a podíval se jestli jsme všichni. "Tak vyrazíme ne? A Sakuro to ses nemohla nasnídat doma? Podívej se na kluky, ty si přivstali a jsou připraveni jít do akce, nevím jak bys bojovala s kusem šunky visícím z pusy.." Polkla jsem poslední sousto a odvětila jsem: "omlouvám se, už se to nestane senseii." "Jdeme a nebo budeme tlachat?"namítl Sasuke. Rychle jsem vzala batoh a rozešla se směrem k týmu.

Asi po třech hodinách cesty si Naruto začal stěžovat, že ho bolí nohy. "A kdy si dáme konečně přestávku?" opakoval pořád dokola Naruto. "Přestaň si stěžovat Naruto!" okřikl ho Kakashi. "Nah," odfrkl Naruto naštvaně. Asi ho ještě žere, že sensei přišel pozdě, pomyslela jsem si a uchechtla jsem se tomu. "Je tu snad něco k smíchu?" otočil se na mě Kakashi tázavým pohledem. "Um.. ne vůbec," řekla jsem zaskočeně a trochu jsem se začervenala. Kakashi se otočil a dál to neřešil.

Začalo se stmívat a my se rozhlíželi, zda neuvidíme nějaké hezké místo na stanovaní. "Hele! Támhle je takové hezké místo!" zařval Naruto. "Neřvi!" okřikl ho Sasuke a obrátil oči v sloup. "No jo porát, pane DŮLEŽITÝ," odsekl Naruto a sundal si batoh ze zad. Sensei pozoroval jejich hádku, která pokračovala asi nějakých deset minut, chvilkama to bylo i vtipné, třeba když Naruto napodoboval Sasukeho. Když mě to přestalo bavit tak jsem začala stavět svůj stan, byla jsem celkem unavená, takže mi to moc nešlo, furt mi něco padalo. Když mi spadla tyčka už po čtvrté, tak jsem dupla a přemýšlela jestli nebudu radši spát pod širákem. "Nechceš pomoct, nějak ti to nejde," řekl klidným hlasem Kakashi. Nejdřív mě to zarazilo a koukala jsem na něj zmateným pohledem, ale pak jsem se sebrala a odpověděla jsem: "Nene to je v pořádku, jen se už těším až si lehnu," a roztomile jsem se usmála. "Dobře," odpověděl a odešel pro dřevo. Zdálo se mi jako by se začervenal, ale očím dneska nějak nevěřím.

Když jsem konečně dostavěla stan, tak všichni už seděli u ohniště a koukali na mě, jak jsem se prala se stanem. "Vážně? Mě tu pozorujete? Nemáte něco lepšího na práci?" "Ne, čeká se na tebe, aby jsme rozdělili hlídky a mohli jít spát..." řekl Sasuke mrzutě. "Ou, aha.." trochu jsem se začervenala, ale ve tmě to moc vidět nebylo. Sedla jsem si vedle nich a sensei rozdělil hlídky. "První bude Naruto.." Naruto začal protestovat: "Já jsem první vždycky.." "Fajn budeš druhý, spokojený?" vyhověl sensei Narutovi. "No nejsem, ale co mám dělat.." odpověděl a obrátil oči v sloup. "Takže první bude Sasuke, druhý Naruto, pak budu já a nakonec Sakura." když to Kakashi dořekl vstal a rozešel se ke svému stanu. Naruto také celkem rychle zmizel ve stanu, tak jsem na nic nečekala a šla jsem taky spát. Když jsem konečně zalezla do spacáku, tak netrvalo moc dlouho než jsem usnula.

Probudil mě běžný polibek na čelo, pak mě začala ta neznámá osoba hladit po tváři. Nijak jsem se nebránila, když řeknu pravdu, nechala jsem se dobrovolně, bylo to velice příjemné. Ale po chvíli mi to bylo už trapné a pomalu jsem otevřela oči. Kakashi seděl vedle mě a hladil mě po tváři. "Konečně si se probrala, máš hlídku." řekl klidným hlasem, naposled mě pohladil a odešel do svého stanu.

Moc jsem neváhala a vylezla ze stanu. Protáhla jsem se a posadila se k ohni. Když jsem se podívala ke stanu kluků, tak jsem tam viděla velikou větev. A jé, Naruto je zase uražený na Sasukeho pomyslela jsem si a pousmála jsem se. Pořád jsem se rozhlížela kolem sebe, ani nevím kvůli čemu, strach jsem neměla a nikoho neviděla a ani necítila v blízkosti, ale stejně jsem cítila jako by mě někdo probodával pohledem. No, po chvíli jsem to už nějak ani neřešila, měla jsem ještě jeden problém a to spánek. Přemáhala mě únava, potřebovala jsem něco dělat, ale nebylo co dělat, tak jsem se aspoň šťourala klackem v ohni. Přemýšlela jsem nad Sasukem.

Ze snění mě vyrušil zvuk zipu. Podívala jsem se směrem ke stanům a viděla jsem, jak Kakashi vylézá ze stanu. "Děje se něco?" zeptala jsem se ho. "Nene nic, jen už nemůžu spát." "Ahaa, pročpak? špatný sen?" ptala jsem se tázavě. "No, dá se to tak říct," odpověděl mi a sednul si vedle mě. "Jak dlouho nám bude ještě trvat tahle mise?" zeptala jsem se. "No předpokládám, že ty dva se budou hádat celou misi, takže za tři dny bychom mohli být zpět v Listové," když to dořekl vzal si klacík, který byl u ohniště a začal něco čmárat do hlíny. Moc nebylo poznat co to je. Kakashi si všiml, že se mu koukám pod ruku, začal kreslit něco úplně jiného. Asi po dvaceti minutách mi to trochu připomínalo mě. Ale to je blbost, Pomyslela jsem si a začala jsem hledět svého.