Mistře? Proč zrovna já? [KakaSaku]

6. Kapitola

Ráno jsem vstala, podívala jsem se na budík a jen potichu pronesla, "hm, zaspala jsem." "Počkat, já zaspala?" vykřikla jsem, hned co jsem si to uvědomila. Rychle jsem vběhla do koupelny a udělala ranní hygienu, pak jsem hledala nějaké oblečení. Samozřejmě, že se mi povedlo zakopnout dvakrát o šaty, které mi v noci spadly z věšáku na zem. Když jsem byla už oblečená, popadla jsem batoh na trénink a rychle jsem si udělala nějakou svačinu. Vyběhla jsem potom z domu, tak rychle, že jsem skoro zapomněla zamknout.

Ostatní už byli na louce kde trénujeme. Naruto se Sasukem si dávali duel a Kakashi je pozoroval. Chtěla jsem co nejnenápadněji dojít, tak jsem to vzala přes stromy, které byly za nimi. Když jsem byla za nimi, tak jsem se posadila na větev a pozorovala je. Teda dívala jsem se jenom na Sasukeho, ale chvilkami mi sklouznul pohled i na Kakashiho. Vlastně jsem přemýšlela, proč včera odešel. Pořád jsem to nemohla pochopit, nejdřív naléhal a teď ze sebe dělá gentlemanského andílka. Nechápala jsem to.

Po chvíli pozorování Sasukeho jsem si všimla, že Kakashi zmizel. Nebrala jsem to na velkou váhu, ale když jsem ucítila teplý dech na svém krku, tak mi to už divné přišlo. "Jdeš pozdě a jak tak koukám moc ti to nevadí," řekl celkem nahlas, aby si toho kluci taky všimli. Oba se otočili směrem ke stromům, ale naneštěstí nic nebylo vidět přes husté koruny. "Si tady ještě v klidu sedíš," pokračoval. Popravdě mi přišlo, že si to užíval. Poté mi přistál polibek na krku a odtáhl se. "Ehm nevšiml jsem si, že trénink skončil," řekl hned jakmile se objevil před klukama. "A kde je Sakura?" Zeptal se Naruto. "Za chvíli dorazí, zatím můžete trénovat," odpověděl a podrbal se na zátylku. "Hm.." povzdechl si Naruto, jako kdyby ho trénink nudil. Já jsem mezi tím vstala, stála jsem na větvi a rozhlížela se jestli je Kakashi opravdu u kluků. Byl, stál tam a četl si. Oddechla jsem si a pomocí čakry jsem chtěla sejít dolů po větvi. Jakmile jsem byla vzhůru nohama, tak jsem narazila do Kakashiho. "To sis myslela, že tě nechám bez trestu?" řekl tentokrát mnohem tišeji než předtím a políbil mě. "Hey, to je nefér, co tu děláš? Máš dávat bacha na kluky," řekla jsem trochu naštvaně, protože jsem si ho nevšimla. "Ale to bys unikla svému trestu," řekl a pohladil mě po tváři. "Nah, jakému trestu?" zeptala jsem se a zadívala se mu do očí. S ním to nehlo a klidně odpověděl, "se potom dozvíš, neboj," Poté zmizel. "Vážně?! Klon?!" rozkřikla jsem na celou louku. Kakashi se jen uchechtl a kluci se začali válet smíchy. "Sakuro?! Ty nepoznáš ani klon?!" řekl pobaveně Naruto, který brečel smíchy. "Jo, hrozná sranda, že hoši.." odsekla jsem a naštvaně dupla do větve, která se v zápětí zlomila a já i s ni spadla na zem. To už ale brečel smíchy i Sasuke. "Hm.. taky super.." zabrblala jsem si sama pro sebe a vstala, oklepala se a nenápadně udělala klon. Odešla jsem domů a klon tam nechala. Po dnešku už na ně nemám opravdu náladu, proběhlo mi hlavou a přidala jsem do kroku.

Doma jsem se svalila do postele a nějak jsem neměla na nic náladu. Spát se mi nechtěla, tak jsem přemýšlela co budu dělat, no, nakonec jsem si vytáhla starou knížku z police a začala ji číst. Po hodině nudného příběhu jsem knihu odložila. Vstala a šla si udělat čaj. Připravila jsem si na tác, hrnek a konvičku, nasypala jsem trochu černého čaje do konvičky a zalila teplou vodou. Vzala jsem tác a odnesla si ho do pokoje. Jenže mezi dveřmi jsem ho málem pustila. Lekla jsem se, protože na kraji postele seděl Kakashi. "Ooo, děkuji, jak jsi zjistila, že jsem tady? To už nejsem tak tichý?" řekl hned jak jsem strnula mezi dveřmi. "C..co tady děláš..?" Dostala jsem ze sebe a celá se zachvěla. Kakashi vstal a přišel ke mně, podíval se na mě vážným pohledem a vzal si odemě tác, "přece jsem ti slíbil trest kotě." Hned jak to dořekl, tak mě polilo horko, "a..ale..ale jaký trest?" dostala jsem ze sebe horkotěžko. "Nedělej blbou, nesluší ti to," když to dořekl, tak se ke mně naklonil a políbil, poté se odtáhl a položil tác na stůl. "Počkat, to nemyslíš vážně, že ne?" Vyhrkla jsem ze sebe udiveně. "Co? Však nemusíš jestli nechceš, je to tvé rozhodnutí." Odpověděl váhavě. Nevěděla jsem co mu mám na to odpovědět, vlastně jsem tam jen stála a pozorovala ho, jak nalévá čaj. "Na, tu máš, na uvolnění," řekl a podal mi hrnek s čajem. Opatrně jsem natáhla ruku a vzala si hrnek, napila se a mírně se na něj usmála. On se jenom nervózně podrbal na zátylku a usmál se. Když jsem se uklidnila, tak jsem řekla: "Takžee.. proč jsi tady?" zeptala jsem se po tom co jsem se znova napila. "No.. jeden důvod tu je.. ale ty s ním nebudeš souhlasit, a navíc bys tím vyřešila i ten svůj trest," řekl a sklopil zrak k zemi. "O čem mluvíš? Domnívám se, že si dneska asi sedím na vedení, dneska mi nic nedochází," řekla jsem a společně s ním se začala smát. Přistoupila jsem k němu a natáhla se za něj, opatrně jsem odložila hrnek s čajem a zase se narovnala. "Takže.. mi to asi nevysvětlíš, co?" řekla jsem s trochu vážnějším hlasem. Kakashi zrudnul a těkavým pohledem se díval po místnosti. "No..?" dodala jsem naléhavě a stoupla si na špičky. "Dočkám se ještě dneska..?" řekla jsem a pomalu mu prsty přejížděla po vnitřní straně stehna. "Hodláš dlouho napínat..?" špitla jsem mu do ouška a rukou jsem mu mírně zmáčkla rozkrok. Kakashi trochu nadskočil. "Pff cíťo.." řekla jsem pobaveně a pohledem jsem si ho celého prohlédla. "Vyklopíš to ještě dneska, nějak už nemám náladu tady stát, Bílí Vlku... Hm, tak fajn." Odtáhla jsem se od něj a otočila se k němu zády, složila ruce na prsou a šla pomalu ke dveřím. Náhle mě prudce Kakashi stáhl dozadu. "Co děláš? Však si nechtěl.." "To říkáš ty, ne já," usmál se a otočil si mě k sobě čelem. Pomalu jsem natáhla ruku a sundala mu masku, "Krasavec, jako vždy..," pronesla jsem než mě stihl umlčet svými rty. Pomalu jsem mu přejížděla prsty po hrudníku, zastavila jsem se u konce trička. Pomalu jsem zajela pod tričko a jela prsty zase nahoru, poté mu celé tričko sundala.

*Vím jsem zlá, protože tohle už nechám na další kapitolu. Budu se snažit ať ji vydám co nejrychleji. Sedmou kapitolu chci věnovat jenom tomuhle a vztahu mezi nimi, takže je pořád na co se těšit. 😁
Jinak strašně moc děkuji všem za podporu. Nečekala jsem, že by někoho zajímal tenhle příběh a ještě jednou velké díky.*