Mistře? Proč zrovna já? [KakaSaku]

3. Kapitola

Ráno jsem se probudila. Byla jsem překvapená, všude kolem mě to vonělo jinak, a když jsem uviděla knihu, tak mi bylo jasné kde jsem. Opatrně jsem si sedla a rozhlédla se po stanu. Vlastně všechno co ve stanu bylo byl spacák a Kakashiho batoh, na kterém ležela kniha. Moc jsem to nechápala. Vylezla jsem ze stanu a uviděla kluky, jak dělají jídlo. "Áá, šípková Růženka se nám vzbudila. Dobré ráno.. ehm, spíš už odpoledne," řekl Sasuke. "Cože? To jsem spala tak dlouho?" zděsila jsem se a rychle zamířila ke svému stanu. "Ty Sasuke.. proč byla Sakura v Kakashiho stanu?" zeptal se Naruto. "No asi měli zajímavou noc, co ty víš třeba dělali něco jiného místo hlídky," odpověděl Sasuke a uchechtl se. Já jsem se mezitím zbavovala mravenců ve stanu. Vyhazovala jsem věci ze stanu, mezi nimi i spodní prádlo a jiné věci. Kluky jsem jen slyšela říkat: "Se vsadím, že další poletí tvoje fotky." "No to teda ne! Spíš nějaké hezké prádélko." Poté se oba začali smát. Jen jsem protočila očima a ze stanu jsem si sáhla pro oblečení, které bylo už "odmravenčené". Převlékla jsem se a sbalila zbytek věcí do batohu, přitom jsem pořád nadávala, protože jsem stále nacházela nějaké mravence. Kluci se venku smáli, tak až se za břicha popadali. Popravdě, ani nevím co jim přišlo vtipné na tom, že mám ve stanu mravence, ale pokrčila jsem rameny a pomyslela si jaký to jsou blbci. Když jsem se vyhrabala ze stanu, uviděla jsem kluky skoro brečící smíchy. "Je tu něco k smíchu?!" zeptala jsem se. "Neeee vůbec," řekl Naruto, který byl červený jako rajčátko. "Dobře.." řekla jsem s upřeným pohledem na Naruta. V hlouby duše mi to přišlo vtipné, strašně se podobal rajčeti, možná kdyby jsme mu obarvili vlasy na zeleno, tak se z něj to rajče stane. Této myšlence jsem se zasmála a začala jsem balit stan. "Ani ho nemusíš balit. Ještě se den zdržíme," řekl hlas, který moc dobře znám. "Ale misi už máme splněnou," řekla jsem a otočila se čelem ke Kakashimu. "To ano, ale někdo nás celou misi sledoval. Rád bych věděl kdo," řekl zcela klidně Kakashi. "Jo jasný, takže to skončí zase tak, že já budu zase celou noc vystrašená kdo na mě vylítne ze tmy a vy si budete spinkat jako vždy a volání o pomoc neuslyšíte, že?" "Ne, budou hlídky po dvou," odpověděl Kakashi a podrbal se nervózně na zátylku. "Cože? To je nějaká blbost." "Není, proč by měla být? Zvýšíme ostrahu. Hold se nevyspinkáš do růžova, Růženko," usmál se a odešel, protože věděl, že za to oslovení by si vyslechl plno nadávek. Mlčky jsem stála u stanu a vstřebávala to co mi řekl.

Došlo mi, že mám stan pořád na mraveništi, tak mě napadlo, že ho aspoň přesunu. Oddělala jsem kolíky a stan posunula o kousek dál. "Jak jsem jen mohla přehlédnout mraveniště..?" přemýšlela jsem si, když jsem se koukala na plácek kde byl původně můj stan. "Sakuro! Nemáš hlad? Že by ti po té vášnivé noci vyhládlo?" volal na mě Naruto. Sasuke umíral smíchy, když Naruto řekl poslední větu. "O čem to mluvíš? Jaká vášnivá noc?" zeptala jsem se Naruta zmateně. "To neřeš, on má o kolečko víc," řekl Sasuke se slzami v očích od smíchu. "Um, radši si snídani nedám, vypadá to spíš jako kdyby jste snědli vtipnou kaši," odpověděla jsem jim a oznámila, že jdu trénovat.

Ušla jsem asi dva kilometry, než jsem konečně neslyšela kluky. Porozhlédla jsem se a uviděla jsem potůček, ne moc veliký, ale byl hezký. Rostlo tam spoustu květin. Květiny samy o sobě mě ani moc nezajímaly, ale o kousek dál byla krásná rovina. Přeskočila jsem potůček a doběhla na ni. Odložila jsem si láhev s vodou ke stromu. Trochu jsem se porozhlédla a kochala se okolím. "Je to tu hezké," pomyslela jsem si a začala s rozcvičkou. Po chvíli mě vyrušil zvuk z keře. Rychle jsem se otočila a do keře hodila kunai. Neznámá osoba vyskočila z keře na strom a pozorovala mě z něj. Naštvala jsem se a hodila další kunai. Neznámá osoba se zase vyhnula a zmizela. Nevěděla jsem kam, ale cítila jsem, že mě pořád sleduje. Dívala jsem se pořád na to stejné místo kam jsem hodila druhý kunai. Po chvíli rozmýšlení, co mám vlastně dělat, jsem se otočila. Neznámá osoba mě chytla za krk, v ruce svírala kunai, který byl původně můj. "Dobré, ale pomalé," řekla po chvíli neznámá osoba. Hned mi došlo o koho se tu jedná. "Mistře, můžete mě prosím pustit?" řekla jsem trošku zaskočeně. "Musím?" špitl mi do ouška. Zachvěla jsem se, tuto odpověď jsem opravdu nečekala. Něžně mě políbil na krk a pustil mě. Otočila jsem se k němu čelem a koukala na něj zmateně. "Děje se něco?" "Jako asi ano.. nemyslím si, že je tohle normální.." odpověděla jsem mu na jeho blbou otázku. On se jen usmál. "Čemu se tak hloupě smějete?" zeptala jsem se ho trochu naštvaně. "No to je jedno, nechtěla si náhodou trénovat?" "Chtěla, než jste došel vy." "Můžeš mi prosím tykat? Děkuji." "Ale.. ale.." pořád mi nedocházelo co se děje. "Žádné ale, jdi trénovat, pak se vrať," Řekl a odešel. Dívala jsem se jak Kakashi odchází. Trošku jsem si začala spojovat věci dohromady. Navíc vím, že když jsem unavená, tak umím dělat pěkné blbosti, ale doufala jsem, že se to v tomto případě nestalo.

*Omlouvám se, ale tentokrát kratší kapitola. Vím je to zmatené, ale je to prostě výplod všeho toho stresu z přijímaček a testů. Tak mě prosím neukamenujte. Slibuji, že příští kapitola bude lepší. 😉💕*