Mistře? Proč zrovna já? [KakaSaku]

5. Kapitola

Ráno jsem se probudila plná energie. Sedla jsem si na kraj postele a protáhla se. Vzpomněla jsem si na pozvánku a vstala, přišla jsem ke stolu a podívala jsem se zase na pozvánku. Tentokrát jsem, ale hledala čas, v kolik se mám vlastně dostavit a kam. Místo mě celkem zarazilo, pozvánka byla do nejluxusnější restaurace v Konoze. Rozzářily se mi oči a skoro jsem brečela štěstím. "To je roztomilé," špitla jsem si sama pro sebe a zase pozvánku odložila. "No jo, ale co na sebe?" Rychle jsem se přesunula ke skříni a otevřela ji. Začala jsme pátrat po nějakých vhodných šatech. "Ale no tak, někde tady musí být," řekla jsem a nahlas zaklela. "Hezké holky by neměli klít." Ozvalo se od okna. "Huh, co tu děláš?" Řekla jsem udiveně, když jsem se otočila na Kakashiho, který byl opřený o parapet otevřeného okna. "Přišel jsem se podívat na svou slečnu," řekl a kulišácky se ušklíbl. "Hm," obrátila jsem oči v sloup a zase se otočila, "hádám dobře, že ta pozvánka je od tebe, že?" "Ano je a taky doufám, že si tu večeři užijeme." Hned jak to dořekl uslyšela jsem kroky, které se blížili ke mně, poté jsem uctila jemný dotek na mém pravém rameni, který sjížděl pomalu dolů. "Co to děláš?" Vyjekla jsem a otočila jsem se na něj naštvaně, když mi dojel rukou k pozadí. Zvedl ruce nad hlavu a hned vyjekl, "nic nic, co bych měl dělat?" Přiblble se usmál a já na něj vrhla naštvaný pohled. "Furt jste můj sensei, měl by jste se ovládat, protože já náš vztah beru pořád jako žák a učitel," řekla jsem a vstala, podívala jsem se na něj. Sice to moc nebylo vidět, ale trochu zbledl, asi si myslel, že bude něco víc, na co má asi ty svoje knížky, Vůl jeden.  On se po chvíli vzpamatoval, sklopil zrak a omluvil se. Asi si konečně uvědomoval, že jde na mě moc rychle. "V kolik je ta večeře?" Zeptala jsem se, aby nebylo trapné ticho. "Máme tam být v půl osmé," odvětil a podíval se na mě. "Dobře a my si dáme někde sraz nebo..," neodvážila jsem si doříct větu, protože jsem věděla, že bych tam sama netrefila. "Budu na tebe čekat před domem a teď mě omluv, budu muset jít," řekl a vydal se směrem ke dveřím. "Um dobře a..," opět jsem nedořekla větu, protože Kakashi za sebou zavřel dveře. Přišel mi smutný, když odcházel. Byla to má vina? Řekla jsem něco špatně? Cítím k němu vůbec něco? Ano, líbat uměl úžasně, ale pořád to je někdo kdo mě má každý den na očích, někdo kdo mě má učit. Měla jsem v sobě zmatek, nevěděla jsem co chci.

Kolem sedmé zazvonil zvonek. Rychle jsem udělala poslední úpravy v koupelně a šla otevřít. Stál tam Kakashi v černém saku. Sako mu hezky ladilo ke stříbrným vlasům. "Sluší ti to," řekl po chvilce. "D..děkuji, t..tobě to taky sluší.." Vykoktala jsem a trochu se začervenala. nemohla jsem z něj spustit oči, stejně jako on ze mě, koukali jsme na sebe asi pět minut a v mysli obdivovali toho druhého. Byl okouzlující, možná v téhle chvilce hezčí než Sasuke. "Tak půjdeme?" Řekl a gentlemansky mi nabídl svou ruku. Já zavřela dveře a ochotně se ho chytla. Šli jsme trochu temnější ulicí Konohy, ale strach jsem neměla, byl se mnou přece jeden z nejlepších ninjů.

Když jsme přišli do restaurace, Kakashi nahlásil náš příchod, číšník nás posadil ke stolu a dal nám jídelní lístky. "Co si dáš," řekl Kakashi, když číšník odešel. "Nevím, nejsou tu ceny," řekla jsem a trochu se zamračila. "Však to je dobře, dej si co chceš." Řekl a usmál se. Celkem ustaraně jsem se na něj podívala a odvětila, "nechci abys to měl drahé." "S tím si hlavu vůbec nelámej, Sakuro," řekl Kakashi a odložil jídelní lístek. "Dobrý večer, tak co? Už máte vybráno," řekl číšník, který přišel, protože si všiml, že Kakashi již nemá v ruce jídelní lístek. "Já ano, čekám ještě na dámu," Řekl Kakashi a zasmál se společně s číšníkem. "Ženám to vždy dlouho trvá, to proto že máme pestrou paletu hlavních jídel," odpověděl poté číšník. "Ano, to s vámi souhlasím i personál tady máte skvělý," složil poklonu číšníkovi. Odložila jsem lístek a na oba se usmála. "Takže co to bude?" Otázal se mě číšník. "Dala bych si tu rybu, přivezenou přímo z Vodní země. Pak bych chtěla ještě salát caesar a to bude asi vše." "Já bych si dal jarní závitky a smažené krevety." "A k pití?" "Vodu," řekla jsem a podívala jsem se na Kakashiho. Trochu jsem nechápala, proč má furt masku, když si ji předemnou už jednou sundal, ale řešit jsem to nechtěla. "Dám si taky vodu," řekl a pozoroval číšníka jak odchází. "Takže, proč jsi mě vlastně pozval?" Řekla jsem a trošku se začervenala. "Jen tak, proč bych nemohl?" Řekl a zadíval se mi hluboce do očí. "Hele, nezkoušej tady na mě ty svoje pohledy." Řekla jsem a začala si hrát s rohem ubrousku, který ležel na stole. "Promiň, jsem pouze rád, že tu jsi semnou. Popravdě jsem ani nečekal, že na to kývneš." Řekl takovým zvláštním hlasem, který normálně nepoužívá. "Um, popravdě bych šla s kýmkoliv, protože jsem nechtěla být doma sama." Řekla jsem a usmála jsem se na něj.

Když nám konečně přinesli předkrm, s chutí jsme se pustili do jídla, přitom jsme si vyprávěli nějaké vtipné příběhy z tréninku nebo misí. Jakmile jsme dojedli číšník hned sklidil jídlo ze stolu, protože jsme byli poslední, který jedli. Po chvíli se předemnou objevila ryba, kterou jsem si objednala. "Wow, celkem smekám před kuchařem, protože tato ryba je celkem těžká na přípravu," řekla Kakashi s celkem pobaveným výrazem ve tváři. "To teda," odvětila jsem a usmála jsem se, "dobrou chuť přeji." "Tobě také," řekl Kakashi a pustili jsme se do jídla.

Když jsme odešli z restaurace, tak Kakashi pronesl, "odvedu tě domů, ještě by ses mi tu ztratila," a zasmál se. Já jsem mu na to odpověděla trochu naštvaně, "hele jako, nenarodila jsem se včera, snad trefím, ne?" "Jistota je jistota, Sakuro." Řekl a vydali jsme se směrem k mému domu.

Stáli jsme před mým domem a Kakashi se semnou loučil. "Někdy zase zopakujme," řekl a nervózně se podrbal na zátylku. "Určitě! Musíme," vyjekla jsem a zase se začervenala. "No dobrá, tak já už nebudu zdržovat. Dobrou noc a zítra na tréninku." Řekl Kakashi a pomalu se otočil k odchodu. "Počkej, chci se ještě na něco zeptat." Přišla jsem k němu a podívala se mu do očí. "Ano?" Řekl Kakashi tázavým tonem a snažil se vyhnout očnímu kontaktu. "Proč si mě vlastně pozval? Proč si mě na konci poslední mise začal líbat? Proč?" Vychrlila jsem na něj. On zrudnul v obličeji, "n..no věc se má tak, že se mi tak trošku l..líbíš," když ze sebe dostal poslední slovo, tak mě to trochu šokovalo. Nebo mě spíše šokovala ta představa, co bych si vlastně vyslechla za poznámky od kluků. "Myslím, že jsme na tom stejně," vyhrkla jsem ze sebe po chvilce přemýšlení. Co jsem to ze sebe dostala za blbost, vždyť je starší jak já, a navíc to je furt můj sensei. "Vážně?.. Nemyslím si, že jsme na tom stejně." Řekl Kakashi s trochu podezíravým pohledem. Nechtěla jsem už moc mluvit, řekla jsem prostě blbost a musela jsem se s tím smířit, byla jsem v pasti. Pomalu jsem natáhla ruku ke Kakashimu a pohladila ho po tváři. On se zaskočeně podíval co to dělám, ale pak mi ruku vzal a políbil. Koukali jsme se na sebe a ani jeden jsme nechtěli spustit oči z toho druhého. "Měla bys jít domů, ráno budeme mít náročný trénink," řekl po chvíli Kakashi. "Ale já nechci být sama, ne po dnešku." Řekla jsem a usmála se. On se též pousmál a sklonil se, než jsme se nadála, tak mě Kakashi držel v náručí a nesl zpět k domu. Otevřel dveře a zamířil do mé ložnice. Uložil mě do postele, pohladil po tváři a políbil mě na čelo. Potom za sebou zavřel dveře do ložnice. Dělá si ze mě srandu, proběhlo mi hlavou. Vstala jsem a otevřela dveře, Kakashi nikdy nebyl. "K sakru," zaklela jsem a šla do koupelny si dát horkou sprchu. Pak jsem šla spát, ikdyž se mi nechtělo.