Mistře? Proč zrovna já? [KakaSaku]

2. Kapitola

Ráno jsme vyrazili nebo spíš kluci vyrazili, já se za nimi courala. Samozřejmě jsem neunikla Narutovým poznámkám: "Sakuro kde se couráš? Jdeš jak hlemýžď." "Ticho!" Okřikovala jsem ho, ale když už mě opravdu vytočil, tak jsem došla k němu, chytla jsem ho za rameno a usmála jsem se na něj. Naruto nechápajíc se na mě usmál taky. Po chvilce z ničeho nic můj úsměv zmizel a podkopla jsem mu nohy. Naruto spadnul na zem a já se smíchem šla dál. Kakashi se Sasukem celý incident pozorovali a když Naruto spadl na držku, tak se Sasuke začal smát a říkal Narutovi: "To se necháš shodit na zem od holky, tak to si dobrý ninja." "Ale.. ale já to nečekal," obhajoval se Naruto. "No, ale to si čekat měl," řekl pobaveně Kakashi. "Jo, tak jasný, obouvejte se do mě, však pohoda, jsem zvyklí," řekl Naruto a provokativně se usmál. "No jo ty urážlivko," řekl Kakashi a podal Norutovi ruku, aby se zvednul. "Tak jdeme, aby jsme tam ještě dneska došli," řekla jsem naštvaně. "No jo už jdeme, paní NAPRUŽENÁ.." řekl Naruto a s pomocí sensee se zvedl. "Co si to řekl?" naštvaně jsem se otočila a začala jsem ho probodávat pohledem. "Nic neřekl.." odpověděl za něj Kakashi a zase začal číst svou knihu. "Hm.. s vámi to po ránu je fakt pecka," řekla jsem a šla směrem k Písečné. "To s tebou taky, vždycky se chováš jako kdybys měla krámy," zamumlal Sasuke a šel zamnou. Naruto s Kakashim na nic nečekali a šli taky.

Když jsme dorazili do Písečné, tak jsme hledali hlavní budovu, měli jsme ještě v plánu ten den vyrazit zpět do Listové, ale trošku se nám to zkomplikovalo, protože Naruto našel stánek s ramen, takže jsme se tam zdrželi celkem dost dlouho. "Už žádné ramen, jasné Naruto? Není na to čas," řekla jsem naštvaně a podívala jsem se na sensee, který byl opřený o sloup a četl si knihu. "Mistře Kakashi, kdy odevzdáme svitek?" zeptala jsem se, Kakashi jen zvedl hlavu a řekl: "Um.. ještě si potřebuji něco vyřídit, běžte se podívat zatím po obchodech, a nebo jděte trénovat, trénink vám prospěje," když to dořekl, obrátil se a šel směrem k hlavní budově. "No tak dobrá, kdo je pro trénink?" zeptal se Naruto. "Myslím, že opravdu na trénink nemám náladu.." řekl Sasuke. "Asi se k tobě přidám, teda jestli neva," přikývla jsem a usmála se. "Nu dobrá, ale už žádné podkopávání nohou," namítl Naruto a zvláštně si mě začal prohlížet. "Pokud mě nebudeš rozčilovat, tak ti nohy už nepodkopnu," řekla jsem s pobaveným výrazem a gestem jsem naznačila ať už jde.

Našili jsme planinu, všude bylo pusto, ale tady byl trochu tvrdší povrch, takže jsme odhodili batohy a začali trénovat. Nevím jak Naruto, ale já jsem si jako první udělala rozcvičku. Po rozcvičce mi přišlo jako by nás někdo sledoval, ale moc mě to nezajímalo, protože mojí pozornost upoutal Naruto, který už začal s tréninkem. Začal na mě útočit, rychle jsem se mu vyhnula a zaujmula obranou pozici. Asi deset minut to takhle pokračovalo a já se pak odhodlala k útoku. Naruto trochu překvapen skončil zase na zemi, tentokrát s malým škrábancem pod okem. Zasmála jsem se, "To už mě nedokážeš ani sundat?" řekla jsem. "Oto nejde, si moc rychlá," namítal naštvaně Naruto a zvednul se. Já se ohlédla, protože se mi zdálo, že jsem někoho slyšela, ale potom mi došlo, že jsme na pláni. Ano byly tam jen dva stromy, ale to bych si všimla, kdyby se někdo schovával v koruně stromu, ale tak jeden nikdy neví. Po chvíli nepozornosti, jsem ležela na zemi s kunaiem u krku. "Co si to říkala, že tě nedokážu sundat?" řekl celý šťastný Naruto. "Fajn, dostal si mě," zasmála jsem se a trochu začervenala. Naruto ze mě vstal a pomohl mi vstát. Schoval si kunai a šel si sednout do stínu. "Zajímalo by mě kde je sensei a Sasuke," řekla jsem a šla jsem si sednout za ním. Naruto vytáhnul ze svého batohu láhev s vodou a napil se. "Um.. to nevím, ale myslím, že Sasuke se šel podívat po obchodech. Zmínil se mi, že zapomněl svačinu, takže asi hledá něco k jídlu. A sensei, to opravdu nevím, ale mohli bychom je jít najít," odpověděl Naruto hned jak dopil. "Máš pravdu, přece jenom v těchto podmínkách nejde moc trénovat," odvětila jsem. Naruto schoval láhev a vstal, popadl batoh a řekl: "tak jdeme zpět?" "Asi ano, stejně se mi už nechce trénovat," odpověděla jsem a vstala. "Nechce se ti trénovat, protože víš, že bych tě porazil," uchechtl se Naruto. Vzala jsem batoh a odsekla: "Pff.. spíš bys byl pořád na zemi, kdybych chtěla." Naruto se jen zasmál, z toho jsem usoudila, že mu došli argumenty, tak jsem se jen ušklíbla a šla směrem k městu. "Měli bychom jít rychle zvedá se vítr," řekla jsem a trochu popoběhla. "Ty bys furt jenom někam spěchala," namítl Naruto a rozběhl se zamnou.

V Písečné jsme našli Sasukeho, lítal od stánku k stánku jako když Ino hledá nové oblečení. "Sasuke!" zařvala jsem na něj, on se jen otočil a pomalým krokem došel k nám. "Co je? Myslel jsem, že trénujete," řekl Sasuke "a kde je vlastně Kakashi?" "To nevíme a trénovat se moc nedalo všude je písek," odpověděla jsem mu. "Vždyť si v Písečné, asi logicky tady bude všude písek," řekl Naruto. Naštvaně jsem mu naznačila nohou, že může zase skončit na zemi. Naruto se pro jistotu zase uklidnil. Z trapného ticha nás vyrušil známý hlas za námi. "Nazdar prckové, omlouvám se, ale.." "Ale nezvonil vám budík, nebo jste se ztratil, že?" přerušil ho Naruto. "Štveš mě Naruto.." řekl sensei a oddechl si. "Už jste odevzdal svitek?" zeptala jsem se ho. "Ano, svitek je odevzdán, takže můžeme vyrazit, prý na nás čeká další mise." "Cože? Další mise..?" řekla jsem udiveně, protože jsem se těšila na pohodlí domova, jak si dám horkou sprchu a lehnu si do postele. "Super!" vykřikl Naruto div neskákajíc dva metry radostí do vzduchu. "Tak jdeme, ať ještě zítra dojdeme do Listové," vykřikoval celý šťastný Naruto. Kakashi s kluky na nic nečekali a vyrazili na cestu. Já ještě stála pár minut, hledíc do blba s otevřenou pusou a myšlenkou na relax ztrácející ve tmě. Po chvíli jsem je doběhla. "Kde si se zdržela?" zeptal se mě Kakashi. "Um to nestojí za řeč, no chtěla jsem.." "Myslím, že by jsme se mohli utábořit na začátku Písečné," přerušil mě Sasuke. "Asi ano, dál stejně nedojdeme," odpověděl Kakashi a zase se podíval na mě. Trochu mi vrtalo hlavou co si myslí, ale těšila jsem se na spánek, byla jsem unavená a naštvaná.

Došli jsme do takového lesíka, který byl u hranic s Písečnou. "Tady se utáboříme," oznámil Kakashi a sundal si batoh ze zad. Hledala jsem si hezké místečko, kde by se mi doře stavěl stan. Klukům bylo celkem jedno kde budou spát, takže si rozložili stany hned. Po pár minutách jsem našla hezké místečko a začala zase rvačka se stanem, tentokrát jsem to zvládla bez pádu tyčky. Stejně jsem neunikla pohledu kluků, který byli už dávno hotovi. "Můžete mluvit, já poslouchám," řekla jsem, když jsem dělala poslední úpravy na stanu. "Dobře, myslím, že ty hlídky co byli včera byli fajn, takže je necháme," řekl Kakashi a vstal od ohniště, které jsem si ani nevšimla, že stihli rozdělat. Moc jsem neváhala, hlídky už byly rozdělené, takže jsem vlezla do stanu, převlékla se a zabalila se do spacáku. Usnula jsem téměř okamžitě.

Probudilo mě otravné kousání, nejdřív jsem nevěděla od čeho, ale jakmile jsem otevřela oči uviděla jsem to, byly to mravenci. Rychle jsem vylezla ze stanu, hlídku měl zrovna Kakashi a já vyběhla ven pouze v tričku a spodním prádle, ale v tu chvíli mi to bylo jedno. "Ježíš já jsem chytrá.. jsem si lehla do mraveniště," řekla jsem celkem dost naštvaně. "No to teda," řekl Kakashi, kterého jsem tam nečekala. "Um omlouvám se, že tu musím být takhle, ale oblečení mi jaksi zabrali mravenci." "V pohodě stejně máš za chvíli hlídku." "Dobře jestli chcete můžete jít, stejně spát už nepůjdu." "Dobře, i když bych tu rád zůstal, ale radši půjdu," řekl s kulišáckým výrazem a odešel do svého stanu. Trochu nechápavě jsem ho pozorovala jak jde do stanu. Hned jak Kakashi zmizel ve stanu, tak jsem si sedla ke stromu. Pořád jsem byla unavená a zavírali se mi oči. Na chvilinku jsem oči zavřela, opravdu jen na chvilku. Usnula jsem. Kakashi vylezl ze stanu, protože si nechal knihu u ohniště a viděl mě jak spím. Zželelo se ho mě, odnesl mě do svého stanu, zabalil mě do svého spacáku a vzal si hlídku za mě.