(POZASTAVENO) Me, Myself & Kihyun || Changki

Část 12

Kihyun

Ráno se probudím a...když si vzpomenu na to, co se stalo včera večer...poskočí mi několikrát srdce a tváře mi zrudnou. Přejedu si prsty po rtech, dokážu si tak živě vybavit chuť jeho rtů. To vzrušení, které mezi námi včera bylo...nikdy bych si nemyslel, že by se na mě Kyunnie takhle vrhnul, je tak rozkošně nesmělý a roztomilý, ale...bylo to sexy, tak moc sexy, že jsem celou dobu doufal, že si mě na tom gauči opravdu vezme.

Vstanu a natáhnu se pro župan, ale skousnu si ret...když ho nebudu mít, třeba to Kyunnie pochopí jako provokaci a možná budeme pokračovat místo snídaně tam, kde jsme včera skončili. Začínám si připadat jako nějaký úchylný nadrženec, ale...prostě to nejde zastavit, cítím, jak se mi vzrušením chvěje každá buňka v těle. Dojdu do kuchyně jen v nátělníku a kraťáskách a začnu chystat lívance, na stůl nachystám ovoce, šlehačku, med a všechno, co by si Kyunnie mohl chtít dát na lívance. Anebo by si to taky mohl dát na mě a slízat to ze mě. Mmm. No...kdy přesně se moje mysl zbláznila? Asi budu potřebovat psychologa. Jo, já jsem psycholog, no...tak nic nevadí, třeba mě uklidní...sklenice mléka?

„Dobré ráno." Skousnu si ret a odkašlu si, když už se zase ozvali moje sykavky. Kyunnie vejde do kuchyně, protírá si očka a rozcuchané vlasy a dezorientovaně na mě mrká. Um no, nevypadá, že by se na mě chtěl vrhnout. Tváře mu zrudnou, když vidí, že mám na sobě jen kraťoučké kraťásky a zakryje si obličej. „Skočím si pro župan." Lehce se zasměju, když vidím, jak se stydlivě hroutí z mých obnažených nohou. Po cestě do své ložnice mi to začne vrtat hlavou...třeba měl zase jen takový malý skrat...není to jedno? Měl bych nad tím přestat přemýšlet, jo, kdyby v noci přišel a zmlátil mě nebo kradl, tak bych to asi řešil, ale když je v noci jen trošku víc sebevědomější...to nevadí, ne? Mě teda rozhodně ne.

Vytěsním všechny ty myšlenky a sednu si s ním ke snídani. Když vidím, jak je celý zapatlaný od marmelády a medu, tak se zasměju a začnu mu raději lívance natírat a připravovat, aby ještě nepřišel k úrazu.

„Moc se na dnešek těším." Usměju se na něj a on mi úsměv hned oplatí. Domluvíme se, že si skočíme na nějaký dobrý oběd, projdeme se po městě, pak půjdeme na výstavu a pak si dáme vydatnou hezkou a samozřejmě romantickou večeři. Pak možná doma zběsilý tvrdý sex? No...dobře, přestaň nad tím zase přemýšlet můj chorý nadržený mozku.

Dojdeme se oba obléknout a procházkovým krokem se rozejdeme do města. Cestou mezi námi plyne velmi příjemná konverzace, řešíme knížky, které mají brzy vyjít.

„Slyšel jsem, že se má ta knížka taky zfilmovat, možná bychom to pak mohli zkusit a jít do kina, jestli to bude stát za to?" usměju se během hovoru a Kyunnie přikývne.

„Snad to bude stát za to." Usměje se plaše, ale krásně a já si dám vlásky za ouško. Ne, mozku, rozhodně se nehodí se teď ptát na tu noc...co bych se zeptal? Kyunnie, vidím na tobě, jak mě chceš chytit za ruku, ale bojíš se, ale večer ses mě nebál skoro ošukat? Kyunnie, proč jsi mě sakra včera neošukal? Nevysereme se na výstavu a nevlítneme na to?

Odkašlu si a vrátím se zpátky do reality. Na oběd si zajdeme do menší restaurace Chama...no, je to spíš bistro než restaurace, ale chtěli jsme si dát jen lehký oběd s tím, že večeři si dáme pořádnou. Takže si dáme jen něco málo.

„Ale to přece není vhodné," vážně zakroutím hlavou, když Kyunnie začne mluvit o tom, že za ním přijede Jooheon a že bude asi nejlepší, když mu najde nějaké ubytování nebo hotel. „znám přece jeho rodiče, vůbec nebude problém, aby jste oba byly u mě." Usměju se vážně.

„Vážně to nebude vadit?" zeptá se plaše a já mu několikrát vysvětlím, že to opravdu nebude vadit a že vůbec nemusí mít ani trošku strach. „Děkuju, Kiki." Zašeptá roztomile a já mám stochutí ho obejmout a umačkat v náruči. A pak. Pššššt.