(POZASTAVENO) Me, Myself & Kihyun || Changki

Část 8

Kihyun

Chtěl bych si nalhávat, že to tak není, ale. Něco se změnilo. Ať už jsem si to chtěl nalhávat sebevíc a snažil jsem se lhát sám sobě...moc dobře si uvědomuju, že ho mám pořád v hlavě. Každým dnem víc a víc, najednou se začíná posouvat v žebříčku mých myšlenek, stále nahoru a nahoru. Chvílemi jsem si za to, na co myslím nadával...přece jen...jsem starší než on, on je student a já už dávno pracuju. Na druhou stranu se mi ale nikdy nestalo, abych si s někým takhle rozuměl.

Baekhyun se na mě zubí, zatímco sedíme na kávě a já se snažím bránit o tom mluvit.

„Takže se ti prostě líbí," Uculí se. Povzdechnu si a nakonec rezignovaně přikývnu. Jsem namydlený. „ale vždyť je to hezký a rajcovní," mrkne na mě. „navíc mu bude dost imponovat to, že o něj má zájem někdo starší...Chanyeolovi se to zdá třeba dost rajcovní." Pozvedne na mě obočí a já si odkašlu.

„Myslíš toho studenta, co k tobě chodí na praxi do kanceláře?" odkašlu si, ježiši.

„Jo a taky toho studenta, který mě nakonec ohnul o pracovní stůl."

„Moc detailů, toho mě ušetři," Promnu si spánky. „když já nevím, jsem jeho domácí, je u mě teprve měsíc...nechci na něj jít nějak hrr, nejdřív si chci v klidu rozmyslet, jak na to půjdu pomalu, nechci ho nějak děsit...co když jemu se nelíbí, že jsem starší, třeba bych ho znechutil tím, že bych s ním chtěl něco mít." Pokrčím rameny.

„Hyunnie," zakroutí Baekhyun hlavou. „říkal jsi, že se často červená, ne? Asi těžko by se červenal, kdybys mu nepřišel atraktivní," mrkne na mě. „a pokud chceš mít jistotu, že se mu líbíš, no tak si na doma kup nějaký krátký kraťásky, hezký tričko a zkus se v tom doma promenádovat, jestli bude rudej až na uších, tak ti může být jasný, že ho prostě přitahuješ, normálně se přece lidi nečervenají, pokud se mu ten druhej nezdá atraktivní...někdy těžko věřím, že jsi psycholog." Zasměje se a pak zaúpí, když do něj kopnu pod stolem, aby držel hubu.

Pořád přemýšlím...nad Kyunniem, nad tím, co říkal ten pablb, co si říká můj nejlepší kamarád. Po několika sezeních s mými klienty dojedu konečně do obchodu, abych mohl naplnit ledničku. Zaparkuju u obchodního centra, vezmu si minci do vozíku a nakonec dojdu pro vozík. Zadívám se přes cestu a zakroutím hlavou, nevím, proč mi přišlo, že na druhé straně vidím Kyunnieho. Přitom přece vůbec nevypadá jako Kyunnie, nemá brýle, vlasy má jinak učesané a oblečení má taky jiné...sice mi přijde, že ty lidi, co jsou s ním, jsou Kyunnieho kamarádi ze školy, ale...to se mi zdá, vždyť sám nosím do auta brýle na dálku. Zakroutím nad sebou hlavou a dojdu do obchodu, abych nakoupil dost jídla, masa, zeleniny a ovoce. Pak se s povzdechem zastavím i v dalším obchodě, kde si koupím o trošku větší tričko a kraťásky, no...pro jednou zkusím Baekhyunovi uhozené rady, maximálně mu pak budu následujících 10 let mlátit o hlavu to, že je to blb, co mi blbě poradil.

Doma začnu vařit po tom, co jsem vyskládal nákup. Kyunnie není doma, mám o něj starost. Dokonce i navečer, kdy jsem se šel vysprchovat ještě nebyl doma. Psal jsem mu několik smsek, jestli je v pořádku, mám o něj opravdu strach. Když mi pořád nepřichází odpověď, tak začnu panikařit, zavolám mu na jeho telefon, sice to zvoní, ale nevezme mi to.

Jsem ok. Changkyun Po chvíli mi přijde sms z úplně jiného čísla. Oddechnu si, sice mi většinou neodepisuje tak stroze, ale jsem rád, že mi alespoň napsal. Napíšu na kus papíru, ať si vezme v lednici večeři, že ji má nachystanou na talířku. Taky mu tam napíšu, že má v lednici připravenou svačinu do školy, že ráno musím na dva dny jet k rodičům, takže už nebudu doma, až bude ráno vstávat. Lísteček se vzkazem mu zanesu do pokoje a dám mu ho na noční stolek do pokoje. Ještě si k našim pobalím nějaké věci.

Jen v tichosti nakouknu do Kyunnieho pokoje, když odjíždím asi ve 4 ráno. Usměju se, dojdu k jeho posteli a víc přes něj přehodím peřinu. Měl sice úplně jinak zpřeházené vlasy, ale...to bude tím, že přišel unavený a určitě se převaluje v posteli. Usměju se, když vidím, že jídlo z lednice snědl, vezmu si věci a pak se pomalu rozjedu k našim, je to necelé dvě hodiny cesty. Pomáhám našim hlavně se zahrádkou a v domácnosti, oba už toho taky tolik nezvládají, takže za nimi musím alespoň 1x za měsíc přijet, abych jim pomohl s čím bude potřeba.

S Kyunniem si vyměníme za ty dva dny pár smsek, zdá se mi trošku odtažitější, ale...asi se cítí provinile za ten celý den a noc, co byl pryč. Musím mu pak říct, že si nemusí dělat starosti, jsem pro, aby se chodil bavit, přece jen je mladý, pokud se rád chodí bavit, tak mu nebudu bránit – jednak nemám proč mu bránit a jednak na to ani nemám právo.

Domluvili jsme se, že se sejdeme až na veletrhu. Já jsem v stejně v práci a Kyunnie samozřejmě ve škole, takže jsme si napsali, že se sejdeme až tam, přímo naproti tomu knihkupectví je hezká kavárna, tak jsme se domluvili, že to bude místo našeho srazu. Znovu si nadávám, že jsem si dal tak záležet se svým hledem, až moc, ale...opravdu cítím, jak se mu chci líbit.

„Ahoj." Usměju se na něj, když ho vidím, jak nesměle dojde do kavárny a zamávám na něj, aby si mě všimnul. Hned se usměje a tváře se mu zbarví do červena.

„A-Ahoj." Přisedne si ke mně a plaše ke mně zvedne oči schované za brýlemi.

„Nemusíš se cítit provinile za ten den, jak jsi byl pryč," zakroutím hlavou, chvíli se mu v očích zaleskne strach, když ke mně zvedne oči. „přijdeš mi od té doby jiný, ale mě opravdu nevadí, že jsi byl celý den i noc pryč. Jsi mladý, tak se přece můžeš bavit, jak chceš, nemusíš se opravdu bát mé reakce." Vážně se na něj usměju a mu se znovu objeví ruměnec ve tvářičkách a začne přikyvovat.

Chvíli si povídáme, než zaplatíme útratu v kavárně a dojdeme se podívat na veletrh. Nechám si podepsat knihu, co mám sebou...nakonec mi Kyunnie pomůže najít ten thriller, který mi minule vyprávěl tím svým nádherným hlasem...knihu si koupím a nechám si ji taky podepsat, když už tu autor je. Společně s Kyunniem si povídáme, zatímco procházíme mezi policemi s knihami, oba žasneme nad tím, kolik úžasných knih si může člověk přečíst a sehnat. Několik knih jsme spolu i prolistovali, diskutovali jsme a...musím říct, že Kyunnieho vtipy jsou opravdu úžasné, kdo by to do něj řekl, že má v záloze tolik vtipů...on se spokojeně usmíval, zatímco já se chlámal na celé kolo, držel jsem se za břicho, které mě od smíchu bolelo, hýkal jsem smíchy a snažil jsem se nadechnout. Matně si snažím vybavit, kdy se mi naposledy podařilo takhle smát...myslím, že už to jsou možná roky, kdy jsem se naposledy takhle smál. Opravdu je mi s ním příjemně.

„Mh, dobře," Přikývnu, když se blíží večer. Možná se mi to zdá, ale Kyunnie dost znervózní, když se podívá na hodinky a tak spěcháme domů. Omluvím se mu, že jsme se tak zdrželi, ale přesvědčí mě, že to tak není, že má jen hodně učení do práce. „zítra už je pátek, bude víkend a budeš mít klid." Usměju se na něj a on přikývne.