IT Ve vylepšeném vydání

22. ŠPIÓN NATALL

Pohled Carol
Nejlepší pocit, být zase doma s lidmi, kterým věříte.
Se Stanleym jsme upíjeli čaj a požírali sušenky.

,,Díky panice o tom, že jsme si dali pusu a náhlému nevolnu u Natall, jsme se tě ani nestihli zeptat, proč jsi byla u lomu a co se stalo..."  začal Stanley.
,,No tak.. jak jsme se pohádali.. běžela jsem k lomu. Běžela jsem strašně dlouho. Přes celé centrum města. U jedné lampy jsem viděla kolo. A tak jsem si ho vzala.
Jenže mi v tu chvíli nedošlo, že Henry není tak blbej, a poslal k lomu Viktora.
Myslím, že chtěl poslat i Patrica, ale nemohl, protože..." zastavila jsem se.

,,Je pohřešovaný" doplnil mne Stanley.
,,Jo. Máš pravdu. No takže tam mně Viktor samozdřejmě chytl a donesl k hájovně (AU: představujte si, že za lomem je hájovna ;) )
Hodil kolo do lomu. U hájovny na mně nečekal jenom Henry, ale i tamta holka. Jmenuje se Lola. Ona je člověk, který nám dělá ze života peklo.
No a pak.." zasekla jsem se.

,,A pak?"
,,Mi dali něco vypít. Nevím co to bylo, každopádně citronová limonáda rozhodně ne. Ten nápoj mně vypnul. Necítila jsem nic asi 4 hodiny.
Pak se mi podařilo zdrhnout.  No a to se prakticky opakovalo až do osudné chvíle, co jsme se potkali.
Ale jsou tu určité záhady. Noo.. jak to řict... hmm.. V knize Henry balí Grettu.
A Pennyw.. teda červený balónek se u lomu nikdy neobjeví. Atd" dořekla jsem. Stanley celou dobu naslouchal.

,,Takže příběh.." nedořekl to ,,nejde podle pravidel..."

Pohled Natall
Probudila jsem se. Bylo mi stejně špatně jako před tím.
Ležela jsem u Billa na posteli, ale on tam nebyl.

Mohly být tak.. co ja vím.. 2 hodiny ráno. Nevím..
Ale jediné, co jsem viděla, bylo světlo z okna, které vydával měsíc. 

Co nejvíc potichu jsem vstala a otevřela dveře. Šla jsem po schodech dolů a hledala ho.
Nemyslím si, že zrovna on je náměsíčný, nebo člověk, co po nocích vyžírá ledničku... v tom se ozvala obrovská rána z Georgeho pokoje.

Ne! Že to není.. ozval se běh někoho do sklepa. Želva! (Autorky trochu zapoměly na Georgeho a Billa ve sklepě😅) Běžela jsem do sklepa.

V tom jsem ale zaslechla dětský hlas řikajicí ,,You'll float too!" V mžiku jsem otevřela dveře.
Uviděla jsem Billa, ale i "Georgeho".

,,C-co tady d-děláš?" otočil se ke mně Bill. To už jsem ale sbíhala schody a brala ho za ruku.
George už přestával mluvit jako šestileté dítě.

,,Bille, to není.." nestihla jsem to doříct, protože se George začal měnit na Pennywise.
,,YOU'LL FLOAT TOO!!"

Ruku v ruce jsem s Billem vyběhla schody od sklepa a zabouchla za sebou dveře. ,,Bille, to nebyl George" řekla jsem.
,,T-to už mi t-taky došlo" odvětil. ,,Měli bychom jít spát" řekla jsem.

,,Nejsem unavený"
,,To je mi jedno, ale půjdeme do pokoje, klidně budeme kecat, ale hlavně nestůj před dveřma" řekla jsem a odtahla jsem ho po schodech nahoru.
,,Umím chodit sám" řekl s úšklebkem.

Já se na něj otočila a až v tu chvili mi došlo, že se pořad držime za ruce. Pustila jsem ho a otevřela dveře.
Přes šok a strach jsem necítila bolest, ale to bych nebyla já, kdyby se znovu neozvala.
Nedošla jsem ani k posteli. Podlamovaly se mi kolena a celé nohy mně zrazovaly.

,,Tak ty ještě zítra nevstáváš" řekl Bill, chytl mně kolem pasu a nějak mne dovlekl do postele.
,,Kurvadrát, ale ja chci jít zítra ven!" Nadávala jsem. ,,Vždyť se neudržíš ani na nohou" řekl. ,,A teď běž spát" utnul rozhovor a oba jsme usnuli.

                         ********
Ráno mi bylo lépe. Mnohem lépe. Nemotala se mi hlava, ani jsem neklopýtala.
Jediné, co mně překvapilo, bylo, že jsem v pokoji byla zase sama.

Po dlouhém přemlouvání sama sebe jsem vstala a převlékla se.
Ustlala jsem postel a zamířila jsem do kuchyně s nadějí, že tam bude Bill.
Ty naděje byly zbytečné. Nebyl tam.
Trochu jsem posmutněla.

Zašla jsem do koupelny a vykonala ranní hygienu. Ke snídani jsem si udělala míchaná vajíčka a čaj.
Počasí bylo... divné.
Rozhodně se mi ven nechtělo. Šla jsem teda zpět do pokoje. Vše bylo perfektně uklizeno..
Až teda na můj noční stolek, na kterým byl pořádnej bordel. A vedle toho neskutečnýho nepořádku ležel papírek, který tam rozhodně včera nebyl.

Bylo na něm napsáno:
,,Dobré ráno ospalče,
Loseři mají sraz, ale rozhodl jsem se tě nechat doma. Nemyslím si, že bys už měla chodit ven. Každopádně někdy kolem poledne přijdu.
Radši ven nechoď a hlavně.. NEHLEDEJ NÁS!
-Billy Denbrough"

,,Máš hezkej rukopis Bille" posumála jsem se. ,,Ale nejseš tak blbej, abys nevěděl, že za váma nepůjdu" řekla jsem a probrala vše důležité.

Zabouchla jsem za sebou dveře. Vždyť já nemám klíče! ,,Vlezu oknem" řekla jsem a vyšla k lomu.
První místo, kde by mohli být.
Marná snaha, nebyli tam. Další místo na mém seznamu byla knihovna.
Pusto prázdno. To stejné kavárna Moonlight. Ani v parku nebyli.

,,Tak kurvadrát kde jsou?!" Řekla jsem, bohužel až moc nahlas. Pohledy všech lidí u fontány mířily na mě.
Musel vědět, že za nima půjdu. Není blbej. Kam lidi nechodí? Tak moc lidí nechodí k hájovně. Podle všech je tam hrozná tma. Upřímně řečeno, věděla jsem, že tam nebudou.
Ale za zkoušku nic nedám.

Samozdřejmě se moje proroctví vyplnilo. Nebyli tam. Lidi nechodí na.. ne Ne NE.. Neibolt Street. Dům 29. Tam by beze mně nešli. Snad.. mám tam jít? Takhle se moje svědomí hádalo samo se sebou a já mezitím vyšla k dalšímu zvláštnímu místu.
K lesu, kde jsem se tehdá schovávala. Lidi tam nechodí prý kvůli tomu, že tam dopadá první blesk, když je bouřka. Myslí si, že je to nějaké znamení.
Dle mého názoru je to kravina, ale například Ben tomu věří.

Došla jsem ke kraji a v tu chvíli jsem zaslechla Richieho. BINGO!
Schovala jsem se za keř a poslouchala.
,,Tak fajn, kolik je Ede?" Zeptal se.. Mike. Jo, byl to Mike.
,,Neřikej mi tak! A je půl jedenáctý" odvětil. ,,Lidi, zahrajeme flašku?" Zeptala se Bev.
,,Začínám!" Zařval Richie.

Usmála jsem se. Jsou to idioti. ,,Pravda nebo úkol Bene?"
,,Úkol" řekl
,,Tak udělej 10 kliků!" Měla jsem co dělat, abych nepropadla v záchvat smíchu. ,,Tak.. pravda nebo úkol Carol?" Zeptal se Ben.

,,Pravda" odpověděla.
,,Máš sestru?" Zeptal se.
,,Mám. Nepokrevní, ale ano. Je to Naty" řekla a já se usmála. Mám nejlepší kamarádku na světě! Takhle hráli dál a dál a pro mě bylo čím dál tím těžší se nesmát.

,,Pravda nebo úkol Carol?" Ptal se znova Ben.
,,Ehh.. Pravda"
,,Má Natall kluka?" Zeptal se.
,,Ehm..co já vím. Nemyslím si, že by mě-" zastavila se, prototože si mě všimla. Pšt! Ukázala jsem na ni a ona se usmála.
,,Ne. Nemá kluka. Zatím." to slovo zdůraznila. Můžu tu holku zabít? Řekla jsem si v duchu.

To, co mně ale znervóznělo, bylo to, jak se Ben po její odpovědi divně usmál.
,,Lidi, nechcete probrat nějaký jiný věci?" Zeptal se Stan.
,,Bez Natall ne!" Urazil se Ben. Beverly si povzdechla. ,,Co se o ni tak staráš?" Zeptal se Richie.

Ben už chtěl něco říct, když v tom ale promluvila Carol. ,,Neříkej to, pokud necheš, aby to slyšela!" křikla. Já ju zabiju. Já to fakt udělám! Co nejvíce potichu jsem se zvedla z pod keře a zdrhala zpět..

Kapitola o ničem😂 ale co už, nemůžete po mně chtít něco hned po probrání ze zimního spánku 😂 příště to bude lepší.