𝙄'𝙢 𝙟𝙪𝙨𝙩 𝙨𝙩𝙪𝙥𝙞𝙙 𝙨𝙩𝙤𝙣𝙚

3.

Hoseok pov.

Lhal bych kdybych řekl že mě nezajímá proč je Yoongi takový a proč se s ním baví zrovna tak milý člověk jako je Jin. Rozhodl jsem se mu znovu napsat.

Hobi: víš jak jsi říkal že nevím co je bolest?
Toto slovo znám moc dobře.
Když jsem byl malý bylo mi asi 6 let, tak moje máma trpěla hlubokými depresemi a řezala se a pila... Potom když mě jednou vezla do školy měla autonehodu já jsem přežil, ale ona ne. Ujali se mě strašně milí lidé a vyrůstal jsem jako jejich syn... Když mi bylo 18 odstěhoval jsem se. Pořád mě finančně podporují. Sluncem jsem se stal až na střední, na základce jsem byl pořád smutný a tak... Když jsem byl v 7. třídě začal jsem se taky řezat. Bylo to jediné co mě dělalo šťastným. Nevím proč. Přestal jsem až kvůli Jiminovi, ten mě dal dohromady, za to mu budu do smrti vděčný.
Ze základky si pamatuji že jsem ti strašně záviděl... Záviděl jsem ti rodinu, tvoji radost ze života, to jak jsi nic nebral vážně.. Ani nevíš kolikrát jsem chtěl žít tvůj život.

Yoongi : proč mi to píšeš? Jsem úplně cizí, můžu tě tím ztrapnit nebo to rozeslat po celé škole...
Yoongi : a pozn. : nikomu bych nepřál mít můj život.

Hobi  : píšu ti to proto že už mě můžeš soudit a taky proto že jsem si myslel že ty mi o sobě taky něco povíš...

Yoongi : ne nepovím, nevěřím lidem.
Yoongi : a jen pro info... To že ti umře máma to není taková bolest... To se dá přetrpět a časem zapomeneš a to že se řežeš je tvoje věc.