𝙄'𝙢 𝙟𝙪𝙨𝙩 𝙨𝙩𝙪𝙥𝙞𝙙 𝙨𝙩𝙤𝙣𝙚

13.

,,Cože? " nemohl jsem tomu uvěřit... On? Co? Ne! ,,Zabil jsem svoji mámu" už jsem pochopil. ,,To já zavinil tu autonehodu" a tohle ho zžírá od jeho šesti let? ,,Byla nervózní protože nestíhala a já dělal scény že nechci do školy, v autě jsem křičel kopal všude kolem sebe a ona mě okřikla, nedívala se na cestu a do auta vrazil kamion, já jsem přežil ale ona ne." začal brečet ještě víc než před tím a odtáhl se ode mě úplně.

Přitáhl jsem si ho zpátky k sobě a objal ho. Nechápal co dělám, byl překvapený. ,,Nemusíš dělat že ti na mě záleží, klidně jdi domů a už se nikdy nevracej" řekl a chtěl se mi vytrhnout, ale já ho objal ještě pevněji.

,,Hoseoku poslouchej mě! Ty jsi nikoho nezabil, nejsi vrah. Byla to nehoda. Ty jsi sluníčko co všem pomáhá, nejsi vrah." chtěl jsem mluvit dal chtěl jsem ho přesvědčit o tom že to není jeho chyba ale řekl něco co mě zaskočilo, něco co jsem neslyšel od dětství.

,,Mám tě rád Yoongi"

Už jsem nemohl, včera jsem si uvědomil že ho mám opravdu rád, možná víc než to... On se staral, on pochopil, on zůstal, on pomohl.

Nevím jak se to stalo, ale políbil jsem ho. Měl tak jemné rty. Byl to krátký polibek, bál jsem se že tohle nechtěl, že se mu to nelíbí. ,,Promiň já... Já nev-" nestihl jsem to říct protože mě znovu políbil a pak se odtáhl. ,,Možná tě nemám rád... Možná tě miluju." řekl. ,,Já tebe taky '' a znovu jsem ho políbil. Tak moc jsem potřeboval člověka jako je on... Jin měl zase pravdu..