𝙄'𝙢 𝙟𝙪𝙨𝙩 𝙨𝙩𝙪𝙥𝙞𝙙 𝙨𝙩𝙤𝙣𝙚

12.

Jen pro info teď to nějakou dobu nebude texting

Hoseok

Když jsem Yoongimu napsal aby přišel, myslel jsem že odmítne a hodně mě překvapilo když řekl že přijde. Teď když jsem ho viděl jak se na mě usmívá, nemůžu uvěřit jak ho mohl někdo týrat. Nemůžu uvěřit jak ho mohli tak změnit, jak mohli zavinit že se přestal usmívat, mluvit s lidmi, a donutili ho se řezat.

,,Ahoj Hobi" řekl a usmál se ještě krásněji než před tím, jestli to vůbec ještě jde. ,,Co se na mě tak díváš?" pousmál se a tím mě donutil vnímat realitu. ,,Víš že ti úsměv sluší?" řekl jsem a taky jsem se na něho usmál. ,,Tobě sluší víc." řekl. ,,Budeme se hádat o tom komu víc sluší úsměv nebo půjdeš dál?" řekl jsem a začali jsme se smát. ,,Asi půjdu dál." a smáli jsme se znovu.

                     ______________

Joon: tak už ti to s ním vyšlo?

Hobi : pšššt nemám čas, Yoongi je u mě

Joon: a to jsi jak udělal? xD

Hobi:💁‍♂️:)

,,S kým si píšeš?" zeptal se mě Yoongi. ,,Joon se ptá co dělám." ,,Aha" já nevím proč. Před pár dny jsem se jen snažil zjistit co mu je a teď jsme kamarádi? Asi jo. ,,Víš že se chováš jinak?" zeptal jsem se a usmál jsem se aby to nepochopil špatně. ,,Emm... Jak jinak?" zeptal se nejistě. ,,Ve škole jsi... jiný, odtažitý... Přitom jsi milý." řekl jsem a on se trochu začervenal. 

TEn miN YoOngI Se čeRVEnÁ.

,,Něco si mě naučil Hobi..." řekl. ,,Co bych tě já mohl naučit ?" ,,Ne jenom to že ne všichni jsou zlí a že můžu věřit i jiným lidem, ale i to že nemám soudit lidi podle toho jak vypadají." ,,Jak to myslíš?" nechápal jsem to, vždyť jsem nic neudělal. ,,Neměl jsem tě rád, vypadl jsi jako jeden z těch rozmazlených fracků co mají všechno co chtějí... Krásný život, chovají se k nim jako k princům, Jsou oblíbení ve škole, mají spoustu kamarádů a tak... Ublížil jsem ti, když jsi mi psal poprvé, všechno co jsem napsal ti ubližovalo." chtěl mluvit dál, ale šlo na něm vidět že to je těžké.

,,Nemohl jsi to vědět.'' řekl jsem, a skoro se rozbrečel. ,,Ale to mě neomlouvá a nemůžu udělat nic jiného než se ti omluvit za všechno co jsem ti za těch pár dní udělal a moc ti poděkovat za to že jsi to nevzdal a že jsi mi ukázal že některým lidem se dá věřit. Ani nevíš jak moc to pro mě znamená." on už se taky neudržel a začal brečet. 

Já nevím... Možná chtěl už odejít nebo něco, ale já ho nenechal. Musel jsem ho obejmout. Myslel jsem si že se odtáhne, ale on mě jen pevně stiskl a rozplakal se úplně.

,,Nevím co bych bez tebe a Jina dělal." řekl. Bylo mi ho tak líto... To co si prožil si nezasloužil. ,,Pojď půjdeme se podívat na nějaký film." řekl jsem a on přikývl.

Byla asi půlnoc a my už se dívali na několikátý film když řekl; ,,Promiň za tu scénu před tím... Já jenom... Já... Um... Víš... Ono to prostě vyšlo ven. Já nevím." Byl taaaaak roztomilý když nevěděl co říct... Taaaaak moc. ,,To je dobrý... Je dobré vědět že mi věříš." řekl jsem a usmál jsem se.

Film už skončil a on tam pustil nějaký další... Po pár minutách jsem zjistil že je to horor. JÁ SE BOJÍM HORORŮ! 

Asi ve třetině filmu když tam byla hodně creepy scéna jsem zapištěl a schoulil jsem se k němu.

,,P-promiň já se bojím hororů...řekl jsem ještě pořád v šoku a trochu se odtáhl. ,,To je dobrý... Mohl jsi to říct a nemuseli jsme si to pouštět." řekl a podíval se na mě. ,,To je dobrý, zajímá mě to jen se potom boj-" nedořekl jsem to protože jsem zase začal křičet. On to stopl a řekl; klidně to můžeme vypnout mě to nevadí. Nechci aby ti to bylo nepříjemné." řekl a vážně se na mě podíval. Kurva jak někdo může být tak roztomilý když se tváří vážně?!

,,Né... Mě zajímá jak to skončí." řekl jsem a pustil jsem to. ,,Tak jo... Pojď sem" řekl a poklepal na místo hned vedle sebe. Tak jsem poslechl. Hned jak jsem se k němu přisunul objal mě kolem ramen. Opřel jsem si hlavu o jeho rameno a dal jsme se dívali na film. Když tam byla další lekačka pořádně jsem sebou cukl, ale nepište jsem. Úspěch. On se na mě podíval a asi na mě šlo vidět že se bojím, protože mě začal hladit po ruce. Já NeVÍm cO se DěJE... Mám pocit že se mi začíná líbit. Když ten film skončil bylo asi půl druhé ráno.

,,Měli by jsme jít spát je pozdě " řekl Yoongi.
Ne ne ne ne ne. Yoongi mě se líbí když mě objímáš. Prosiiiim neodcházej. ,,Hobi?" až teď jsem si uvědomil co se děje a i to že když už ten film končil byla tam nějaká líbačka samozřejmě heteto... A nevím mě se to prostě nelíbí a už jsem byl i ospalý tak jsem zavřel oči. A vážně mě nenapadlo nic jiného než dělat že spím. Já vím jsem trapný, ubohý, malý dítě, ale tak co... Zajímá mě jeho reakce. ,,Hobi spíš? " zeptal se znovu.

Yoongi :

Awwwww on je tak roztomilý... Je jak malé děťátko. Nevím co se to se mnou děje, když jsem s ním dokážu na chvíli přestat myslet na všechno zlé na světě. Co to se mnou děláš Hobi? Bavíme se tak týden a už mu plně důvěřuju a je důvodem proč se usmívám. Jestli mě tento člověk opustí asi už nikdy nikomu nebudu věřit... Našel jsem si účinnější lék na bolest a deprese Jung Hoseoka. 

Každopádně, teď ho musím odnést do jeho ložnice aniž bych ho vzbudil. Opatrně jsem se zvedl a vzal si ho do náruče. Byl lehounký, ale ne tak jak Jimin. Pamatuji si jak jsem takto nesl Jimina protože usnul při filmu. Když jsem ho donesl na postel a položil na ni, chvíli jsem se díval jak spí, (už opravdu spal) za chvíli sebou cukl zaječel ze spaní, schoulil se do klubíčka a začal plakat. Teď už byl vzhůru. 

,,Co se ti zdálo?" zeptal jsem se ho, myslel jsem si že to má něco společného s tím hororem. ,,To je jedno opakuje se to každou noc... Proto nemám rád spánek." řekl.
Ne. To ani neříkej. Jak takové sluníčko může pořád svítit když se mu děje toto. 

,,Řekni mi co se ti zdálo, prosím" chtěl jsem to vědět, chtěl jsem mu pomoct, protože on jediný to chápe úplně, ví co cítím, protože to cítí taky. Nikdy mi na nikom nezáleželo víc než na něm. A Jinovi s Jungkookem... 

,,Z-zdá se mi o té a-autonehodě a-" celý se roztřásl a začal znovu plakat. Nemohl jsem ho tak nechat. Přišel jsem k němu a sedl si vedle něj. ,,Nemusíš mi to říkat podrobně jestli je to pro tebe těžké, ale pokud se ti to zdá každou noc, třeba když mi to řekneš uleví se ti." ani jsem to nestihl  doříct, protože se Hobi odsunul ode mě o kousek dál a začal mluvit.

,,Neuleví se mi. Bojím se že když ti to řeknu, už se se mnou nebudeš chtít bavit." začal jsem se bát, ne toho kvůli čemu bych se s ním podle něj měl přestat bavit, ale bál jsem se o něj. Takový pocit jsem nikdy nezažil, jen jednou když mámu odvezli do nemocnice, pak se ukázalo že jsem se bál oprávněně. Už ji nepřivezli...

,,Můžeš mi to říct můžeš mi říct  všechno, já tě neodkopnu. Už to znova neudělám." ,,To si jenom myslíš" ,,Hobi sakra co to má znamenat " už jsem brečel a pořádně, bál jsem se o něj, tak moc jsem se bál. 

,,Jsem vrah"

Hihihihihi...  Taky vás mám ráda :)