Klášterní láska

Napořád

Dny běželi jak voda v potoce a přišel ten osudový den...
Ale hezky od začátku. Přípravy byly v plném proudu a zkouška nevěstiných šatů proběhla pouhé dva dny před svatbou. Všechny šaty, které jsem si zkoušela byly od Carla Dolorea. Nevěděla jsem, které si mám na sebe obléct. Uvažovala jsem mezi šatem zdobeným modrou krajkou, nebo skrášleným perlovou růží v pasu.
Na radu své svědkyně jsem si nakonec zvolila druhý šat.
José následující večer odjel se svým svědkem přespat do hostince, kvůli tradici.

Svatba
Bylo teplé letní ráno a budoucí madam Doloreas se probouzela do svého svatebního dne. Její roztomilá drůžička už oblečená, učesaná nesla nevěstě snídani.
Najedla jsem se a počkala na druhou družičku Patricii se svědkyní Lene.
Dívky mi pomohly do šatů a učesaly mne.
Odbila desátá hodina a před domem zastavil kočár, ze kterého vyšli dva pánové- ženich a svědek.
První z nich přišel za mnou do ložnice. „Noro, má lásko.” pronesl, když mne spatřil. Přistoupil ke mne a objal mne.
„Tak za chvíli budeme svoji.” chytla jsem ho v ten okamžik za ruku. „Též tomu nemůžeš uvěřit?” „Čemu? Že se bereme?” „Tomu taky, ale uvědomuješ si, že tvůj budoucí manžel je vlastně kluk, který tě jako miminko našel v klášterních zahradách?” „Právě toho já miluji. Právě jemu se moc ráda odevzdám”
Kdyby do pokoje nevtrhl Carlos, mohli bysme si dát své první manželské políbení předčasně. „Nechte si ty polibky před oltář a pojďte už. Kněz, Matka představená a sestry jsou už tady.
Čeká se jen na vás.” „Už jdeme. Noro?” „Ano drahý, poveď mne.”
Carlos šel před nás, my kráčeli za ním.

Obřad na naší zahradě začal.
Svědek ženicha Carlos Doloreas a svědkyně nevěsty Madlene Swietenská stáli vedle oddávajícího Otce Paula. Drůžičky Karolínka a Patricia šly za doprovodu známé svatební písně před budoucími novomanželi a držely kytice modrých růží. Šťastný pár šel jako poslední.
Hosté se na ně s radostí dívali.
Otec začal svou řeč: „José Doloreasi, Noro de Mercier. Sešli jsme se tu pod širým nebem před zraky svědků a Boha spojit vaše životy manželským poutem.” Dále následoval v celku nudný proslov o dalších věcech.
Cítila jsem Josého konečky prstů hladící ty mé.
Pak přišla ta pasáž, jenž nás spojila.
„Táži se vás, ženichu José Doloreasi, zda chcete vstoupit do svazku manželského se zde přítomnou nevěstou?” „Ano.” odpověděl a pohlédl na mne.
„Táži se vás, nevěsto Noro de Mercier, chcete být poslušnou a milující ženou zde přítomného ženicha?” „Ano.” odvětila jsem a taky se podívala do jeho oříškových očí.
„Prohlašují vás za manželé. Prosím, na důkaz věrnosti si vyměňte prstýnky.” prohlásil Otec a my si vyměnili ty kroužky. „Dejte se první manželské políbení.” nařídil nám.
José a já jsme se políbili.

Oběd
Obědvali jsme jen se svědky a drůžičkami. Otec Paul, Matka představená a sestry odešli krátce po obřadu.
Tanec proběhl, ale jen sólo pro novomanžele. „Už si má.” zašeptal mi do ucha José. „A ty můj.” odvětila jsem taky šepotem a dodala následně: „Nemohu si dočkat večera.” „Já také.” usmál se.
Manžel mne a svou dceru vzal večer na zahradu, kde se na obloze rozzářil ohňostroj. Dárek od milovaného.

Svatební noc
Zatímco José uspával Karolínku, já se převlékala ze svatebních šatů do lehké průsvitné košilky pod kterou jsem neměla nic. Lehla jsem si na postel a čekala na manžela.
Po krátké chvíli on přišel,přistoupil ke mne a podíval se toužebně na mne.
Vášnivě políbil mne, rozepnul mou košilku a začal líbat mou šíji. Promilovali jsme se dlouho, celá ta noc byla plná něžných polibků a  vzájemných dotyků...
„Jaké bylo první manželské milování?” zeptal se mne můj milovaný. „Užásné. Jsi dokonalý!” odpověděla jsem. „Ty si taky skvělá, Noro. Děkuji Ti!” „Děkuj, až ti porodím dítě, José.” odvětila jsem.
„Doufám, že bude malý José šikovný po mne a krásný po tobě.” „Jestli to ale bude holčička, bude se jmenovat buď Ivetrine nebo Jasmín.”
„Jasmín Doloreas, to zní roztomile, ale Ivetrine zní světově.” „Ještě uvidíme, jaké jméno bude slušet naši dívence.
Ale nesmíme zavrhnout Karolínku, ten tvůj poklad.” „Ta je můj život stejně jako ty. Představa že bych jí zavrhnul mne děsí. Slib mi Noro, že pokud mi dáš dítě, budeš mít stejně ráda i Karolínku.” „Slibuji, José. Budeme spolu. Napořád.”

Konec.