Zakázaná láska

6. Vojta

Vrátila jsem se na ranč celá podrážděná, takže jsem doufala, ať nikoho nepotkám. To bych pak byla dost nepříjemná.
Zašla jsem do stáje do boxu k Vojtovi a sedla si na balík sena. Často sem chodím říct Vojtovi své problémy. Protože vím, že on jediný to nikomu neřekne. Možná tak jiným koním. Heh.
T: ,,Nevím, co mám dělat...za chvíli mám svatbu, do které se mi nechce. Štěpána nemiluju a asi ho ani milovat nedokážu...jenže nechci tady o všechno přijít" ukápla mi slza. Vojta ke mě natáhl hlavu a dal mi čumák do dlaní.
T: ,,Jenže co když si ho vezmu, prodám mu půlku statku a on jí pak prodá někomu jinému? A dokážu žít s někým, koho nemiluju? Asi ne, co?" Smutně jsem se pousmála a pohladila ho po hvězdě, kterou měl na čele.
T: ,,Víš čeho se bojím? Že jsem se zamilovala do někoho, koho milovat nemůžu...kéž by si mi jen řekl, co mám dělat" objala jsem ho kolem krku. Vojta zařehtal a zvedl uši.
T: ,,Copak?" Zvedla jsem se a vykoukla z boxu. Nic jsem neviděla. Jen jsem slyšela, jak někdo zavřel dveře. Kdo to byl?
Pohled Janka:
Celkem jsem se nudil, tak jsem se chtěl jit zeptat Týny, jestli nechce s něčím pomoct. V pokoji ale nebyla, tak mě hned napadla stáj.
S: ,,Ahoj lásko, kam jdeš?" Zastavila mě Sylva a políbila mě. Už jsem necítil to, co dříve. Už jsem tam necítil tu lásku.
J: ,,Jen se jdu projít" usmál jsem se.
S: ,,Tak večer přijď kocourku" ušklíbla se a odešla.
Pokrčil jsem rameny a šel ke stáji. Otevřej jsem hlavní dveře a uslyšel hlas Týny. Nevím, na koho mluvila, ale jelikož jí nikdo neodpovídal, tak pravděpodobně s jejím koněm. Poslouchal jsem do té doby, než jsem jí uslyšel vstát. Odešel jsem rychle a sedl si na lavičku. Přemýšlel jsem o tom, co říkala. Takže ona se vdává, jen aby nemusela prodat statek. A bojí se, že miluje někoho, koho milovat nemůže. No ale koho?