Pohled Janka:
Nasedl jsem do auta a počkal na Vildu. Nebyl jsem si jisty, jestli tady Týnu nechat, ale pochybuju, že by mě chtěla ještě někdy vidět.
V: ,,Janku víš jistě, co děláš?"
J: ,,Vím to více než jistě"
V: ,,Miluješ ji?"
J: ,,Jo..." koukl jsem do země.
V: ,,No tak za ní běž"
J: ,,Vždyť jsem jí zničil svatbu"
V: ,,Myslíš tu svatbu, před kterou se Týna schovávala a tvářila se fak hodně šťastně, když tam šla?" Řekl ironicky.
J: ,,No ale teď si představ, že někomu vlitneš na svatbu"
V: ,,Však si jí zachránil! Bože vždyť nebýt tebe, tak jí ještě zabije"
J: ,,Možná, ale stejně...jeď, nedokážu se jí znovu podívat do očí"
Vilda si jen povzdechl a nastartoval.
Pohled Týny:
Seděla jsem ve svatebních šatech na břehu vody a pouštěla po vodě kytky. Asi jsem tajně doufala, že se dostanou k Jankovi. Bože jak jsem mohla být tak blbá a skočit na to Štěpánovi?
Vstala jsem a šla k Vojtovi, který se pásl blízko mě.
T: ,,Ty mě nikdy neopustíš, že?" Položila jsem čelo na jeho hlavu a hladila ho. Přemýšlela jsem nad Jankem. Kde asi je? Jaké má pocity? Doufám, že si nemyslí, že mi zničil svatbu. Právě naopak, zachránil mě. Hrozně moc bych ho chtěla obejmout. Možná právě on je ten pravý, na kterého jsem čekala....
T: ,,Vojtí copak?" Pohladila jsem ho. Koukal někam do lesa a měl nastražené uši. Já ale nic v lese neviděla. Asi jen něco zaslechl. Sedla jsem si zpátky na zem a koukala do dálky. Stále jsem nedokázala pochopit, jak to jen Štěpán se Sylvou mohli udělat. Akorát blbku ze mě udělali.
Po chvilce jsem i já slyšela nějaké kroky. Trochu jsem se otřásla. Bála jsem se, že je to Štěpán. No ale nebyl.
ČTEŠ
Zakázaná láska
RomanceZnáte ten pocit, když se zamilujete do někoho, do koho se zamilovat prostě nemůžete? Ať už je to tím, že někoho má, nebo někoho máte vy? A ještě ke všemu, když by jste podvedli někoho, koho máte rádi? A ještě když se do všeho přimotá prodej statku...
