Zakázaná láska

10. Lež v klidu

Než jsem ale stihla pobídnout, uslyšela jsem výstřel a po té bolestné hlasité zařehtání.
,,Doprdele!" Ozvalo se a pak zase ten zvuk motorky.
Najednou se Vojta i se mnou skácel k zemi. Chtěla jsem se zvednout, ale Vojta mi ležel na noze. Vojta se taktéž snažil zvednout, ale při každém pokusu se mu podlomila noha a spadl zpátky. Při každém Vojtovém dopadu jsem ucítila ostrou bolest. Nevím, jestli bolest z toho, že mi padal na nohu a nebo jeho bolest. V noze měl střelu a z rány mu vytékaly pramínky krve, které se časem změnily na prameny.
T: ,,Vojtí, lež v klidu, nebo si ublížíš ještě více"
Hladila jsem ho po šíji a uklidňovala ho.
Půl hodiny jsme čekali. Janek říkal, že přijede, no ale až teď mi došlo, že pořádně neví, kde jsme.
Vzala jsem mobil, ale pak se ukazalo něco, co jsem fakt vidět nechtěla. Měla jsem ho vybitý.
T: ,,Haló! Pomoc!" Snažila jsem se volat o pomoc, ale nic.
Čím déle jsme tam leželi, tím více se stmívalo. Už jsem ani nevnímala bolest. Jediné, co jsem vnímala byl Vojtův pohled. Stejně jako já už to vzdal a jen odfrkoval s hlavou položenou na trávě. Okolo jeho nohy se tvořila loužička krve a rána né a né přestat krvácet. Napadla mě jediná možnost. Sundala jsem si mikinu a stáhla mu nohu. Naštěstí byl červenec, bylo teplo, ale večer už bylo chladněji. Lehla jsem si do trávy a poslouchala Vojtovo funění. Tak moc jsem si přála, aby se tady objevil Janek. Aby byl Vojta v pořádku a já byla doma. Hladila jsem jemně Vojtu po čumáku a šeptala mu uklidnující slova. Snažila jsem se zůstat v klidu, protože když jsem byla v klidu já, byl i on. Pomalu se mi zavíraly oči, ale pak jsem ucítila něco studeného, jak mi dopadlo na čelo. A další. Začalo pršet. Opravdu, tohle jsem ještě potřebovala. Položila jsem si hlavu na Vojtovo břicho a stočila se do klubíčka. Začaly se mi zavírat oči, ale to stejně nezabránilo tomu, aby se pár slz dostalo ven. Modlila jsem se, aby se tady objevil Janek.