Zakázaná láska

19. Tak to pardón

Uviděla jsem Lídu. Vstala jsem a chytla Vojtu za ohlávku.
L: ,,To si ze mě děláš srandu? Pomotáš Štěpánkovi hlavu a pak ho odkopneš?!" Přistoupila ke mě.
T: ,,Paní Vacková pokud vám to ještě nedošlo, tak Štěpán se mě pokusil zranit a možná i zabít!"
L: ,,Tak lidé snad dělají chyby, ne?!"
T: ,,Jo takhle, takže to byla chyba jo? On jenom omyle mě 3x málem zabil, tak to pardón, hned se sa tím kreténem vrátím a svatba pokračuje" řekla jsem ironicky.
L: ,,Tak hele holčičko! Mému synovi nikdo kretén říkat nebude!" Vlepila mi facku.
T: ,,Co si to dovolujete?!"
L: ,,Všechno je to tvoje chyba! Nepoznáš co je dobré tyyy!" Zase se napřáhla.
J: ,,Nechte jí a vypadněte!" Objevil se tam najednou Janek.
T: ,,Janku!" Šťastně jsem si oddechla.
Lidka odešla a já skočila Jankovi do náruče.
J: ,,Týno ty se na mě nezlobíš?"
T: ,,A proč prosimtě?"
J: ,,No že jsem ti zkazil svatbu..."
T: ,,Jediný, kdo mi jí zkazil byl Štěpán"
J: ,,Týno víš....už od prvního pohledu, co jsem tě uviděl jsem něco cítil. Byl to takový zvláštní pocit. A čím častěji jsem tě potkával, tím více jsem si začal uvědomovat, že k tobě cítím něco víc, než jen kamarádství. Hrozně mi rvalo srdce tě vidět, jak se trápíš. Jak se trápíš nad tím, že si Štěpána brát nechceš. Chtěl jsem ti nějak pomoct, ale už nebylo jak. Miloval jsem tě a stále miluju, ale jediné, co jsem chtěl bylo, abys byla šťastná ty. Aby sis Štěpána nevzala. Né proto, abych tě mohl mít já, ale proto, protože si ho nechtěla. Nikdy bych si neodpustil, kdyby sis ho vzala. Doufám, že už budeš šťastná. Přeju ti, aby sis našla někoho, koho budeš doopravdy milovat. Budu na tebe navždy myslet. Ale teď je mé místo Praha. Trápil bych se, kdybych tady zůstal. Ale jednou se vrátím" usmál se na mě se slzami v očích a políbil mě. Pak se rozešel pryč.