Zakázaná láska

11. Dost!

J: ,,Tady jsou!" Uslyšela jsem v dálce hlas Janka.
S: ,,To jsem si mohla myslet, že bude zalezlá na louce, kde jsem v životě nebyla!" I tenhle otrávený hlas Sylvy jsem teď ráda slyšela.
Otevřela jsem oči a sedla si. Byla tma. Viděla jsem jen tři světýlka a obrysy lidí. Koukla jsem se na Vojtu, který měl zvedlé uči a vnímal hlasy.
Slyšela jsem tam Bětu, Janka, Sylvu a Tonyho. Proč tam nebyl Štěpán? To mu je jedno, co se mi stalo?
J: ,,Týno díky bohu, že jsme tě našli" přiběhl ke mě Janek. Usmála jsem se.
Po vysvětlení celé situace odběhl Tony pro auto s přepravníkem. Sylva celou dobu stála vedle mě a mlela hovna o tom, jak jsem nezodpovědná a tak.
J: ,,Musí ti být zima" řekl Janek a dal mi přes ramena jeho bundu.
T: ,,Děkuju, kde je Štěpán?"
J: ,,Říkal, že počká doma, kdybyses náhodou vrátila"
Jo, určitě bych se vrátila, když jsem asi 5 hodin nebyla doma. Děkuju Štěpáne za ochotu. Janek s Bětou pomohli Vojtovi vstát a pak Janek přišel ke mĕ a podal mi ruku. Chtěla jsem vstát, ale podlomila se mi noha. Janek mě chytl a zvedl do náruče.
T: ,,Janku pusť mě, já to ustojím"
S: ,,Jo, pusť jí! Kdy si naposledy držel v náruči mě?! Ano, nikdy!"
J: ,,Dost! Týna je zraněná, nevidíš?"
Sylva si odfrkla a pak si začala něco psát na mobilu. Když jsem konečně uslyšela zvuk auta, ulevilo se mi. Všichni jsme nasedli a jeli na statek. Vojtu odvedli do stáje a okamžitě zavolali veterináře. Já se pohledem snažila najít Štěpána. Pak jsem ho uviděla spát na lavičce. Jo tak takhle on na mě čeká.
J: ,,Týno musíš do nemocnice"
T: ,,Né to je dobrý"
S: ,,Tak už jí pusť!"
Janek Sylvu ignoroval.
T: ,,Fakt mě pusť, já si to jen obvážu. Přecejen Vojta mi na ní ležel jen břichem, takže zlomené to nebude"
Janek si povzdechl a položil mě na zem. Chodit se celkem dalo, i když jsem dost kulhala. Byla jsem unavená, ale přesto jsem místo do postele šla za Vojtou.