Narutův příběh

6. část - Setkání a šokující zpráva

"Naruto!" ozývalo se z velké dálky, "Naruto!"

"Naruto!" výkřiky byly každou sekundou zřetelnější

"Naruto!" otevřel jsem oči. Ten hlas mi byl velmi povědomý.

Uviděl jsem černé vlasy a sharingan.

"Sa..suke," nebylo pochyb, že je to on.

Zase mě obklopila černota. Cítil jsem však jemné otřesy a teplo. Nesl mě. Nesl. Neměl mě přehozeného přes rameno jako ten bastard.

"Už jsem si myslel, že se neprobereš, byl si mimo skoro dva dny." ozvalo se z kouta. Byl jsem v tmavé jeskyni, kterou osvětloval jen malý oheň. Pod hlavou jsem měl polštář a byl jsem přikrytý dekou.

Odrazil se od stěny a šel ke mě, "Skoro si nepřežil. Odstranění Kyuubiho si zvládl jen díky speciální schopnosti tvojeho klanu,"Takže moje domněnky byly správné,"snažil jsem se tě vyléčit, ale musíš ještě ležet." Zdvihl jsem k němu oči.

"Díky, Sasuke." usmál jsem se. Na jeho tváři se objevil šokovaný výraz.

"Odkdy máš ty oči?!" zvolal trochu hlasitěji.

"Jaké oči? Oči mám od narození, Sasuke." zasmál jsem se. Ta pomsta mu musela poškodit mozek.

"Nejsem blbec," odfrknul si uraženě, "myslím ten rinnegan." uzavřel.

"Ri-rinnegan?!" nechápal jsem.

"Ano, rinnegan. Podívej se." hodil po mně malý úlomek zrcadla, který vytáhl z kapsy. Věděl jsem to! Stále ho nosil u sebe a upravoval se. Proto po něm letěla všechna děvčata! Čekal jsem, kdy vytáhne i hřeben, ale nic se nestalo. Dychtivě jsem se podíval do zrcadla.

"Neuvěřitelné." vydýchl jsem šokovaně. Musela ho probudit ta citová exploze a ztráta Kuramy. Zahleděl jsem se na sebe blíž. Měl jsem jemné kruhy pod očima, ale tomu jsem se ani nedivil. Vlasy jsem měl rozcuchané. Vypadaly jako hnízdo. Tuším, že se budu muset učesat. Doufám, že tu Sasuke doopravy má nějaký ten hřeben. Rty jsem měl popraskané. Celkově jsem působil dost strhaně. Chytil jsem si břicho. Cítil jsem se tak sám, jako nikdy. Kurama by určitě utrousil poznámku typu "Vypadáš jako zombie." nebo "Ty oči mě děsí." Samozřejmě s humorem.

O těchto očích jsem věděl jen to, co jsem odpozoroval z boje s Nagatem. Měl jsem se ho tehdy zeptat na jeho oči. Dají se deaktivovat? Jestli ano, tak jak? Jak se naučit všechny ty techniky? Jsou u každého jiné, nebo jsou univerzální? V hlavě jsem měl jednu velkou motanici.

"Nechám tě tu. Za chvíli jsem zpět." řekl a neslyšně opustil jeskyni.

Objevila se nová pochybnost. Proč mě sem Sasuke vzal? Vždyť mě chtěl zabít, ne?

Otočil jsem se na druhou stranu a čekal, než přijde. Vycítil jsem jeho chakru a ani jsem se nemusel podívat.

"Chceš...mě zabít, že?" přeskočil mi hlas.

"Naruto, jsi ještě větší idi*t, než když jsem tě viděl naposledy. Přemýšlej!" Na čele mu vyskočila žilka, "Proč by sem tě jinak zachraňoval? Baka!! Chci s tebou spolupracovat. My dva to dokážeme. Teď, když mám sílu Itachiho očí..." jméno svojeho bratra vyslovil příjemně a možná až přímo zbožně. Viděl jsem, že mu zvlhly oči. Odvrátil tvář a zahleděl se do plápolajícího ohně.

"Nedokážeme." zamrmlal jsem po chvíli a přerušil hrobové ticho.

"Tuším si opravdu chcípnul. Starý Naruto zemřel. Kdo jsi? On se přece nikdy nevzdával." klekl si ke mně, "Budeme spolu trénovat a bojovat. Oba plně ovládneme svoje oči a... uvidíš, porazíme ho." sám svým slovům nevěřil, "Jsme přátelé, pamatuješ? Jsme jako bratři. Jeden druhého podržíme." usmál se.

"Vypustil jsem ho naplno a ani tak jsme to nedokázali."

"Musíš se spoléhat jen na svoji sílu. Ne na Kyuubiho." díval jsem se před sebe.

"Kurama. Jmenoval se Kurama."

"Dobře. Teď si odpočiň a až ti bude líp, začneme s tréninkem. Tobi Juubiho neovládne tak lehce. Odhaduju to tak na půl roku. Musí ho do sebe zapečetit a potom se naučit jako jinchuuriki využít jeho sílu."

Nechápavě jsem na něj zíral.

"Mám svoje zdroje." odpověděl na moji nevyslovenou otázku.

Mezitím v Konoze:
Tsunade seděla za svým stolem, popíjela saké a lakovala si nehty červeným lakem. Dnes měla super den. Nemusela vyplňovat tolik papírů a konečně se po delší době pořádně vyspala v posteli. O něco později, když lak zaschl, vytáhla ze šuplíku medicínskou příručku a četla si o revoluční technologii léčení bodných ran.

Ještě ani nestilha dočíst první stránku a její den se obrátil naruby. Do kanceláře vtrhl Kakashiho tým. Bez Naruta. Čekala, že se objeví někde za ní a bude se smát , jak ji vystrašil, ale nic takového se nestalo. Výraz na jejich tvářích ji velmi znepokojil. Na misi vyrazili před čtyřmi dny.

"Kde je Naruto?" Postavila se a přitom vylila saké na knihu. Toho si však nevšímala.

Začala mluvit Sakura.

"Nevíme. On..." nedokázala to dopovědět.

"Objevil se Tobi a začali-" snažila se to dokončit Hinata, ale Godaime ji přerušila.

"Ne. To nemůže být pravda. Ne." kroutila hlavou. Zaťala ruce do pěstí, "Proč jste mu nepomohli?! Je přeci posledním jinchuurikim!" Křičela na ně.

"Chtěli jsme, ale..." vysvětloval Kakashi.

"Použil na ně genjutsu. Narutovi jsem pomáhala jen já." sklopila oči Hinata.

Tsunade si sedla do křesla a chytila si hlavu. Oblil ji pot.

"Je mrtvý?" zeptala se monotóně.

"Nevíme. Hinatu zasáhl dřív, než boj skončil." řekl Yamato.

"Zkoušel jsem ho hledat mojema krysama, ale nenašly stopu. Zřejmě se přemístili daleko od toho místa." hleděl na ni Sai.

"Shizune!" zařvala tak nahlas, že přítomným skoro popraskaly bubínky. Volaná hned vyběhla, smrt v očích, Tonton skoro rozmačkaná jejím stiskem. Takhle ji obvykle nevolá. "Co jsem udělala?" Přemýšlela a snažila se přijít na něco, co v poslední době zkabrala.

"Vyrážíme na záchranou misi Naruta! Jestli ještě žije..." dodala.

"Ale Tsunade-sama, vždyť ani netušíme, kde je..." ozvala se Sakura.

"Já vím." vzdychla si s beznadějí v hlase.

Na jejím stole se objevil kouř a vyskočila malá zelená ropucha.

"Zpráva od Naruta, Hokage-dono." oznámil Gatabi, "Poslal ji už před dvěma dny, ale než jsem přišel..." podával jí obálku. Byla trochu zašpiněná od krve. Všem se stáhl žaludek.

Když je Naruto v pořádku, proč by posílal zprávu? Možná je jen zraněný a potřebuje lékařského ninju, běhalo po mysli Hinatě.

Godime otevřela třesoucími se prsty obálku a vytáhla z ní zakrvavený papír. Rozložila ho a začala číst.

Po přečtení celého dopisu se jí hlava svezla na stůl a z očí se jí vyvalily slzy. Kakashi vzal dopis do ruky a začal nahlas číst, aby to slyšeli všichnni.

"Nevím, kde jsem. Bojoval jsem s Tobim. Měl skoro úplného Juubiho. Neměl jsem proti němu šanci. Dostal Kyuubiho. Odpusťte mi, Tsunade-baa-chan, selhal jsem." Zpráva byla velmi krátká a stručná. Nikdo to nemusel vyslovit nahlas. Zavládlo ticho, které se nikdo neopovážil přerušit. Každý si uvědomoval jedno.

Naruto je mrtvý.

"Gatabi, zaveď nás na to místo." Přikázala Godaime se slzami v očích.

----------
Uffff *utírá si pot z čela* trochu jsem si dala zabrat :D ale je to...další a o něco málo delší kapitola je na světě! :D
Díky moc za vaši podporu :)