Narutův příběh

9. část - Sblížení a rozloučení

"Hinato," zamával jsem na ni. Nečekal jsem na ni ani dvě minuty. Procházeli jsme se po parku. Měli jsme si toho hodně co říct. Yamato-taichou začal znovu plnit mise od ANBU, Neji se stal senseiem geninů, Konohamaru je teď chuunin a Hinata byla ta, co mi uklízela. Políbil jsem ji.

"Když nad tím tak přemýšlím, ještě jsem pořád genin," zamračil jsem se.

"Všichni víme, že jsi nejsilnější z vesnice. Kdykoli se můžeš stát jouninem a možná i Hokage. Alespoň by se ti splnil tvůj sen." usmívala se na mě.

"Myslím, že jsem ti to řekl jen jednou. Miluji tě Hinato." sedli jsme si pod lavičku. Třásla se.

"I já tebe." Chytili jsme se za ruce. Ta její byla opravdu studená.

"Je ti zima?" zeptal jsem se jí.

"Trošku," dívali jsme se na západ slunce. Svlékl jsem si bundu a dal jí ji okolo ramen. Nechtěl jsem, aby náhodou onemocněla.

Domů jsem se vrátil až v noci. Před dveřmi čekal Sasuke.

"Mohl by sem dnes přespat u tebe, Naruto? Jen na dnešní noc, než si něco najdu." na tváři měl utrápený výraz. Jeho návrat nebyl bez obtíží. Usoudil jsem, že ho nikdo nechtěl k sobě vzít. Konec konců, byl to bývalý ninja třídy S a hledaný nukenin.

"Jasně že jo." usmál jsem se, abych mu trochu zlepšil náladu. "Vždyť já jsem byl u tebe pět měsíců, zachránil jsi mi život a hlavně, jsme přátelé. Můžeš zůstat jak dlouho jen budeš chtít." řekl jsem mu.

"Děkuji ti," protáhl se dovnitř. Vypadal unaveně, ale šťastně, že má v noci kam sklonit hlavu. Zatímco byl v koupelně, rozestlal jsem mu gauč v obýváku a nachystal jsem jídlo. Zítra už určitě musím jít na Ichiraku ramen. Spát jsme šli až pozdě v noci.

Uběhly dva týdny. Zatím byl klid. Se Sasukem jsme každý den trénovali. Občas se připojila i Tsunade a Kakashi. Náš vztah s Hinatou pokročil.

Večer po tréninku jsme šli oba na ramen a shodou okolností jsme se s ní tam potkali.

"Itadakimasu!" chytil jsem do ruk hůlky a začal jsem se cpát masem. Potom jsem vysál polévku a požádal jsem si o další misku.

"Hinato, šla bys dnes večer ke mně?" zeptal jsem se jí mezi řečí, "Sasuke si musí zařídit něco u Tsunade." přikývl, jak jsme byli dohodnutí. Trochu se začervenal.

"No...myslím, že je to dobrý nápad." souhlasila v rozpacích. Dojedli jsme, vzal jsem ji za ruku a vedl ji k sobě. Chvilku jsme seděli v obýváku, ale potom jsem to už nevydržel.

"Hinato..." přisedl jsem si blíž a rty přiložil k jejímu uchu, "miluji tě."

Otočila se ke mně. "I já tě miluji, Naruto." Svlékl jsem jí vestu. Zůstala rudá jako rajče. Tohle na ní zbožňuju.

Oba jsme byli nezkušení, ale naše láska vykryla všechny nedostatky.

"Sasuke-kun..." zamrmlala, "odešel na dnešní večer dobrovolně, nebo..." Tak tohle jí vrtalo hlavou posledních pět minut.

"Hmm... dobrovolně. Opravdu si potřeboval něco zařídit." usmál jsem se na ni.

Další tři pokojné týdny uběhly jako voda. Ten klid začínal být zvláštní. Lidé na ulicích k sobě byli velmi zdvořilí a přátelští. Neměl jsem z toho dobrý pocit.

V noc, kdy se to stalo, jsem spal. Sasuke byl na gauči v obýváku. Hvězdy svítily na nebi a pofukoval chladný vítr ze západu. Obloha byla černá a pochmurná, a navíc byl nov a měsíc ani trochu nezjemnil tu temnotu. V ovzduší bylo velké napětí. Vzbudil jsem se. Všude bylo ticho.Ticho před bouří. Natáhl jsem se, abych rozsvítil noční lampičku a ze šuplíku jsem vytáhl Icha Icha. Kurama si ho chtěl vždycky přečíst, ale nestalo se tak. Ponořil jsem se do příběhu a přitom vzpomínal na Ero-sennina.

Po chvíli jsem knihu zaklapnul, protože se mi únavou zavíraly oči. Otevřel jsem okno a vystrčil hlavu ven. Pofukoval příjemný větřík. Zhluboka jsem se nadechoval, dokud se mi z tak velkého množství kyslíku nezačala točit hlava. Opět jsem si sedl na postel. Chytil jsem si hlavu a myslel na Hinatu.

Konoha se otřásala v základech. Z poliček mi na zem padaly věci. Zemětřesení? Postavil jsem se a okamžitě se oblékl. Na čelo jsem si uvázal svoji Konožskou čelenku. Sasuke byl vzhůru a taky se převlékal. Vyběhl jsem na ulici s ním v patách. Dřív, než jsme se stihli zeptat, co se děje, uviděli jsme k nám běžet Kakashiho.

"Naruto, Sasuke, dobře, že už jdete. Zaútočil!" oddychoval z běhu.

"Tobi?!" zavrčel Sasuke a aktivoval svůj Mangekyo sharingan. Následoval jsem jeho příklad.

"Je před bránou. Jouninové se ho snaží zadržet, ale... je moc silný."

"Kakashi-sensei, odveďte prosím Hinatu a Sakuru do bezpečí s ostatními a zůstaňte s nimi."

"Ne, Naruto. Budu bojovat i já. Obě už jsou v podzemním úkrytu společně s Tsunade-sama."

"My dva to zvládneme." Odporoval Sasuke.

"Trvám na to. Neuteču pryč jako malé dítě." bránil se.

"Jak chcete. Ale držte se vzadu." ukončil jsem. "Ale zatímco se tady hádáme, Tobi zabíjí naše ninjy!" rozběhl jsem se a oni za mnou.

"Naruto!" slyšel jsem za sebou její hlas. Zastavil jsem. "Naruto." plakala.

"Hinato! Proč nejsi s ostatními?"

"Chci ti pomoct."

"Ne. Nechci tě ztratit. Je příliš silný. A navíc jde s námi Kakashi-sensei." vzal jsem její tvář do svých rukou a políbil jsem ji.

Viděla, že jakékoli přesvědčování by bylo zbytečné. "Slib mi, že se vrátíš." tekly jí slzy, "Prosím, vrať se mi. Nemusíte ho porazit, jenom se vraťte živí a zdraví." bolelo mě, když jsem ji viděl plakat. Dívala se na ostatní.

"Nic není jisté," skolnil jsem hlavu, "ale zabít se od toho bastarda nenecháme!" zaťal jsem dlaně do pěstí. Políbili jsme se ještě jednou a nechal jsem ji tam stát. Lidé na ulicích se hrnuli okolo nás. Věnoval jsem jí poslední láskyplný pohled.

----------
Další část :D Tak doufám, že se bude líbit :)
Asi už poslední před Vánocema, tak vám všem přeji šťastné a veselé ;)
A další díl bude už 10. tak bych ho chtěla udělat speciálně dlouhý, tak nějak jako odměnu :D
Tak se mějte fanfárově!! :)