Flower- 1.Beka s Daisy jsou tady!

Kapitola 2. Ve městě

„Pojďte mi pomoct vybalit!" zavolala Larisa. Daisy žduchla do ségry a s grácií odkráčela ke schodům, které pak sešla. „Už jdeme mami!" zvolala Daisy na zpět. Beka se za ní rozeběhla a sešla rychle schody. „Daisy. Vem si ty čtyři krabice. Ty jsou tvoje." Ukázala Larisa na čtyři krabice ležící u dveří do sklepa. „Okey. A kde mám kufr s oblečením?" zeptala se Daisy. „Myslíš tento obří kufr? Je tak těžký. To tam máš opravdu jenom oblečení?" došel udýchaný Oscar, položil obrovský kufr na zem a rukou si utřel pot z čela. „Beko, ty máš támhle ty dvě krabice. No a tvůj kufr donese táta za malou chvilinku." Řekla Bece Larisa, mrkla na Oscara, aby ho tím naštvala. On se jen unaveně otočil a šel pro kufr. „Ten je o dost lehčí. Co v něm máš?" zeptal se Oscar Beky. Daisy si zatím vzala poslední dvě krabice a nesla je nahoru. „Oblečení a nějaké knížky." Řekla Beka s úsměvem. Vzala si obě krabice a šla opatrně do svého nového pokoje. Položila je vedle dveří a utíkala pro kufr. „Tak a toto je můj nový pokoj!" řekla s úsměvem. Nebyl nic moc, ale lepší než předtím určitě. Bude stačit si to jen zútulnit. „Tak, na postel si hodím můj obyčejní péřový polštář a lehkou duchnu v šedém povlečení a na to ještě světlejší šedou deku, let světýlka si přilepím nahoru na stěny okolo celého pokoje a okolo rámů postele, Lampičku a notebook si dám na stůl, knížky na poličku, fotky na stěnu a svých pár kousků oblečení do skříně. Komodu využiju na něco jiného." Představila své nápady a zabouchla dveře. „Zezadu na dveře přišroubuju věšák." Podívala se zezadu na dveře ze světlého dřeva. Neotálela a dala se do práce. Postupovala přesně tak jak říkala. Prvně vytáhla z jedné krabice Věci na postel, let světýlka a lampičku. Když ale otevřela druhou krabici, knížky nenašla. Otevřela dveře a zmateně mrkala. „Mamiii! Kde mám své knížky?!" volala na mámu. Larisa položila vázu z krabice, na které bylo napsané KUCHYŇ doprostřed stolu a vydala se za Bekou. „Ty knížky z tvého pokoje?" zeptala se a opřela o bílé, dřevěné zábradlí. „Ano přesně ty." Odpověděla jí naštvaná Beka. „Tak ty jsme dali dole do knihovny. Stejnak si je už přečetla. Řekla jsem si, že by si mohla číst něco nového. V městě je menší knihkupectví. A jsou tam dobré ceny. Neboj peníze ti dám. Můžeš si jich tam koupit maximálně pět!" řekla ji máma. „Pět? Ale to budu mít za týden přečtené." Vyhrkla. „No od teď budeš mít jednu knížku na týden. Ne na jeden den." Rozkázala jí s klidným hlasem. „Jednu na týden? Takže si to mám rozvrhnout tak abych se nenudila a každý den něco přečetla?" řekla zatím naštvaná a zároveň nechápavá Beka. Larisa přikývla. „A co mám mezi tím dělat?" řekla naštvaně. „Co takhle zajít si ven a poznat nové lidi. Tadyhle soused naproti má dceru zhruba tak ve tvém věku. Možná dojdou pozítří na návštěvu." Prohlásila Larisa. „Do knihovny zajdu hned co si vybalím," „A převlečeš!" dodala Daisy stojící opřená o rám svých dveří. „Chceš jít se mnou že jo?" obrátila se k ní. „Ano. Bingo!" řekla Daisy a obrátila se zase do pokoje. Beka se zase podívala na mámu a pokračovala, „Takže hned co si vybalím a PŘEVLEČU SE, půjdu s Daisy do knihovny." „Dobrá, peníze budou na ostrůvku, když tak si kupte po cestě zmrzlinu. Snadno tam trefíte." Pousmála se Larisa a šla zpátky vybalovat věci do kuchyně a jídelny. Beka se s myšlenkou na nové knížky vrátila k vybalování. Otevřela skříň a rozepla svůj malý kufr. Svých deset triček si dala do prvního šuplíku na pravé straně skříně. Jedno si zrovna vzala. Své boyfriend džíny bez dír dala hned do šuplíku pod tričky a k nim ještě černé sportovní legíny ADIDAS, obyčejné šedé tepláky na doma a černé kapsáče. Další šuplík naplnila bílými, černými ať už dlouhými nebo kotníkovými ponožkami. Těch bylo kolem patnácti. V dalším šuplíku si schoval spodní prádlo. No a své čtyři noční košile a jeden huňatý overal zavěsila na ramínkách do levé části skříně. Nic jiného kromě jediných šatů tam neměla co zavěsit. Šaty měli úzká ramínka, na hrudní části měly našité další volné vrstvy, takže to vypadalo jako "sukně". Dole byly volné. Měla je na sobě jen jednou. Na společenském plese. Měla k nim černé síťované punčocháče a stříbrné lodičky na středním podpatku a doplňky z bílého zlata. Uši měla červené, protože jí je propíchli teprve den před plesem. Moc jí to slušelo. Se sestrou se náramně bavili. Ale ona pak šla za kamarády. Beka si toho snažila nevšímat a trsala tam na parketě sama. Jenomže, jí přepadla žízeň. Šla k punči a začala si nabírat do plastového hrníčku. V tu chvíli kolem ní šla její nepřítelkyně Nina, podkopla jí nohy a Beka spadla. Zlomil se jí podpatek a aby toho nebylo málo viděl jí přitom kluk, který se jí líbil. Ostatní se jen na chvíli otočili, jestli je v pořádku, sundala si boty, vzala je do rukou a utekla pryč. Šla do šatny pro kabát a s pláčem a zlomenými boty utíkala domů. Tenhle hrozný den si nikdy už připomínat nechtěla, boty hodila do nejbližší popelnice. Šaty si ale nechala. „Ještě se převleču. Fotky si tu vyvěsím později." Řekla si. Sundala ze sebe propocené bílé tričko a vyměnila ho za černý nátělník s úzkými ramínky. Tričko, které si předtím vytáhla dala k ostatním a špinavé tričko hodila do koše na prádlo. Koš na prádlo tam před chvílí donesla Larisa. „Tak co ségra. Můžeme?" zeptala se Daisy, která Beku zastavila ještě na chodbě. „Ano jen zavřu dveře od pokoje." Přikývla s úsměvem. „No to si ze mě děláš srandu. Venku je takové horko a ty si necháváš tyhle rifle? Na tady máš moje riflové kraťase." Hodila po ní Daisy v bílém topu bez ramínek s našitými krajkami na okrajích, světlé džínové sukni a býlími sandály. Beka šla zpět do pokoje a oblekla si kraťase. Padly jí docel dobře. Měla štěstí, že si oholila nohy ještě doma, jinak by teď vypadala opravdu odporně. Špinavé džíny hodila taky do koše, zabouchla dveře a se sestrou vyrazily dolů po schodech. Beka si z ostrůvku vzala peníze a běžela spět k sestře. Daisy otevřela dveře a vyšla s ní ven. „Vidíš, jak ti to sluší." Žduchla do ní. Šli po chodníku pořád rovně potom odbočily doprava. Nakonec odbočily doleva a už jen viděli náměstí. „Takže ségra. Náš nový začátek začíná takhle. Smažeme naše instagramové a facebookové profily a založíme si nové. Nahrajeme tam nové fotky a dáme naše aktuální bydliště a školu. Prostě všechno abdejtneme. Čísla na ostatní si klidně můžeme přepsat, ale k čemu. Táta řekl že nám koupil nové mobily i se simkami, takže je to prakticky jenom na nás." Navrhla jí Daisy. „Souhlasím. Neměla si ty náhodou kluka? Toho...Breda? Ty s ním nechceš volat?" „Přestěhovali jsme se tím to pro mě končí. Stejnak to bylo od něho hnusné. Jak políbil při flašce tu Ninu. I když jsem to brala jako hru někdo mi řekl, že s tou hnědovlasou krávou už jednou chodil." Řekla klidným hlasem. „No tak je všechno v pohodě." Odvětila Beka. Už byly skoro u knihkupectví. Dívaly se okolo sebe a všímali si, jak je tohle malé město krásné. Po cestě potkaly několik lidí. Dospělé, malé děti, staré babičky a dědečky, ale nikde holky a kluky jejich věku. Sice tam zahlédly na lavičce jednoho kluka s kšiltovkou hledícího do mobilu, ale to bylo tak všechno. Až teď viděli kopu puberťáků. Chodili po městě, seděli na lavičkách a zacházeli uličkami domů. Beka se nahrnula ke knihkupectví a otevřela dveře. Daisy se za ní pomalu šourala. Knihkupectví bylo opravdu obrovské. „Dobrý den dámy. Copak byste rády?" Zeptal se jich starší pán za pultem s kulatými brýlemi. „Jdeme si vybrat nějaké knížky." Odpověděla Beka. „Chcete pomoct?" zeptal se. „Ne dobrý, mi si něco najdeme." Odpověděla Daisy a tlačila beku k regálům. „Takže já si koupím asi jen jednu. Nějaké lovestory. Ty si koupíš max tři." Oznámila Bece. „Tři? Máma řekla že můžu i pět." Zamračila se Beka na sestru. „Hele já vím, jak to bude. Začala si noví život seznámíš se s novými lidmi, najdeš si přátele a budete chodit ven, doma nebudeš mít na čtení každý den čas. Tři knížky ti vystačí na dva měsíce." Poučila ji. „Když myslíš. Máš vlastně pravdu, neměla bych fůrt sedět v knížkách, hlavně ne v těch, které jsem už třikrát četla." Zamyslela se. Daisy se pousmála a zavedla ji do sekce lovestory. „Takže já si vezmu After: polibek. Je to sice dlouhé, ale další si stejně nekoupím. Ty si vem tuhle. Hvězdy nám nepřály. Je to i jako film, ale knížka je vždycky lepší." Mrkla na sestru. „Ale já nechcu nějaké ty tvoje love story." Zamračila se Beka. Do této doby četla samé fantasy. Harryho Pottera nikdy moc nemusela, radši četla takové ty dívčí knížky pro děti. Měla i jednu takovou pro puberťáky, ale číst jí nechtěla. Země příběhů byly jedny z jejích oblíbených knižních sérií. A teď má číst tohle? „Hele měla by sis vzít i tuhle. Clarity. Je to od české spisovatelky a hodně holkám se líbí. No a zakončíme to nějakou bombou. Vím, že na horory nekoukáš, a tak si to můžeš alespoň přečíst ať se konečně dostaneš do myšlenek puberťaček. Nejlepší bude něco od Stephena Kinga. TO radši ne. Je to až moc dlouhé. Spíš Řbitov zviřatek." Podávala jí knížky na ruky, jak procházely regály. „Ty si myslíš že nemám myšlení puberťaček?" zamračila se znovu Beka. „Zlatíčko, kdybys ho měla. Nečetla by si ještě nedávno knížky pro děti. Věř mi. Doma se spolu podíváme na nějaké seriály pro dospělý. Třeba dva a půl chlapa." Objala sestru okolo ramen. „Dobře. Ale mám to puberťácké myšlení, jenom se mi ty knížky líbily." Pousmála se. „Věř mi, jak mile si přečteš tyhle, už další dětské knížky nebudeš chtít číst a půjdeš sem zpátky pro další nášup romantiky a strachu." Mrkla na ní Daisy. Dívky se vydaly k pokladně a beka položila knížky na skleněný stůl. Pod ním byly vystavené nejlepší kusy všech kategorií. Vždycky byla napsaná kategorie a nad ní byla vystavená knížka. „Platit budete kartou, šekem nebo hotově?" usmál se pán. „Hotově." Vyhrkla Daisy, když viděla že Beka je zahleděná na výstavku. Drcla do ní a Beka podala pánovi peníze. „Jedna korunka na spět." Usmál se pán a podával jí Daisy. „Ne to nechte být." Odvětila Beka. „Dáte nám k tomu tašku prosím?" Zeptala se nakonec Beka, když už byly na odchodu. „Za ten úsměv a korunku vám dám i tuhle pevnou látkovou." Zasmál se a podal Bece bílou látkovou tašku. Daisy do ní dala všechny knížky a vzala ji do rukou. „Můžu se vás dívky zeptat? Vy jste tady nové, toho jsem si všimnul, ale jste dvojčata nebo jak? Obě vypadáte tak na šestnáct a obě jste vysoké sto šedesát osm centimetrů." Zatvářil se. „Já jsem mladší. Je mi patnáct, ale budu mít za měsíc narozeniny. Ona je o dva roky starší. A taky o centimetr vyšší." Usmála se Beka. „Ale jinak jste to skoro trefil." Zachychtla se Daisy a opřela si loket o Bečino rameno. Všichni tři se začali smát. Nakonec se rozloučili a Beka s Daisy vyšly ven. „Máme tak ještě hodinu a doma jsme za patnáct minut. Tady je nějaký obchod s oblečením můžeme ti jít něco koupit." Rýpla do sestry. „Mohli. Ty máš dobrý vkus no a já málo oblečení." Rýpla do ní nazpět. „Počkat fakt?" usmála se. „Ne ty kozo, mně stačí co mám." „No první slovo platí, a to si souhlasila. A mamka bude ráda, když si ty kozo koupíš něco na sebe." Oplatila jí. Daisy se vrhla k obchodu s oblečením a Beka hned za ní. V dály viděla čtyři holky, které se hlasitě smály a povídaly si. „Tak vítej tam kde ty nikdy nechodíš. V obchodě, kde se knihy neprodávají." Rýpla do ní. Hned jí zavedla do letní sekce. „Jako první ti vybereme nějaké topy. Hm. Tady máš čtyři. Ty se mi k tobě hodí." Řekla Daisy. První top byl černý hedvábný s úzkými ramínky. Druhý byl fialový rozepínací svetřík s dlouhými rukávy a výstřihem do véčka. Třetí byl křiklavě zelený skoro až fosforový nátělník ale místo ramínek měl řetěz, který se spojoval na zádech v kroužku. Poslední čtvrtý byl bílí se slunečnicemi bez ramínek ve vodovém stylu. „Tak co líbí se ti?" Zeptala se zpoza záclony Daisy. „Všechny jsou pěkné a sedí mi, ale co když to není něco pro mě. Však víš." „Ale líbí se ti." „Ano a moc. Takže není co řešit že? Já je chci." „Super ségra teď jsou na řadě kraťasy. Mám tu dvoje riflové a dvoje látkové." „Hoď je sem!" řekla veselým hlasem. Daisy se usmála a hodila jí kraťasy. První riflové byli světlé s ohrnutými nohavicemi a po stranách byly díry kterýma se proplétala tkanička. Druhé byly tmavé potrhané. Třetí byly bavlněné černé s bílím lemováním. Čtvrté poslední byly uplé černé do půlky stehen a na konci nohavic a okolo pasu byla krajka. „Ty s krajkou se dávají pod šaty a sukně. Ty ti za chvilku donesu. A nemusíš ani mluvit vím že bereš všechno." Odcupitala Daisy pro šaty. Beka se jen pousmála. „Bude z tebe nejhezčí holka ze školy, hned po mně. Tady máš troje šaty." Podala jí přes záclonu s úsměvem. První šaty byly bez ramínek, vršek byl uplý černý do pasu a od pasu černá sukýnka se slunečnicemi. Druhé měly úzká ramínka a byly uplé, ve předu byli našité bílé knoflíky. „Pod ty černé s knoflíky se dává většinou tričko s dlouhým rukávem bílé nebo hnědé nejčastěji." Ozvala se Daisy, která držela sukně. Poslední šaty byly červené s malými kytičkami, ramínka byly úzké a na levém boku byla kytička, od které šla až ke spodku navlněná látka, která byla i tam. „Nemluv a tady máš sukně. Jsou tam dvě obyčejné áčkové černá a růžová no a jedna uplá černá. No vlastně čtyři ještě tahle síťovaná průhledná." Vyhrkla na ni. „Všechno je dokonalý!" Ale na všechno peníze od mámy nevystačí." Odhrnula závěs a ironicky se usmála. „Vidíš támhle tu prodavačku? Jednou si ode mě půjčila peníze, a ještě mi je nevrátila." Ukázala na přebarvenou hnědovlásku s bílými vlasy v culíku. „Ty jí znáš? Odkud?" divila se. „Neznám, ale ona to neví. Jediné, co o ní vím je to, že se jmenuje Sára a má mladšího brášku Filipa. " Mrkla na Beku. „Jak to víš?" „Internet. Mezitím co sis to zkoušela chtěla jsem si z ní udělat kamarádku tak jsem zašla na web vyhledala si stránky tohoto obchodu, pak zaměstnance, našla jsem si ji na instagramu a tak dál. Znáš to." Usmála se. Beka pobrala všechno oblečení a šla za ségrou k pokladně. „Zdar Sáro. Moje sestřička bude mít za chvíli narozeniny bude jí stejně jako tvému bráškovi no a vybrala si tohle oblečení a řekla mi: hele ségra není to Sára. Nemohla by ti vrátit už těch tisíc korun já jsem ty peníze zapomněla doma. No tak nemohla by si my je už dneska vrátit?" zeptala se zmatené prodavačky. „Asi mi nějak vypadlo tvoje jméno. Jsem dost zapomětlivá." Zaškrábala se na hlavě. „To si děláš srandu? Jsem Elisa. Ty si nepamatuješ?" podívala se zmateně. Vytáhla mobil a ukázala jí fotku. Na ní byla ona se Sárou a dělaly si selfie tam měli obě dvě hnědé vlasy. „Vidíš to jsem ti řekla, že se jdu obarvit a ty si mi to taky řekla, ale že nemáš peníze. Tak jsem ti dala těch tisíc korun. Už si vzpomínáš? A pak si řekla, neboj já ti to vrátím." Zalhala jí. „Jo, aha. No ale tisícovku fakt nemám. Maximálně bych mohla načíst slevový kód na šedesát procent a zbytek doplatit, ale tisícovku fakt nemám." „To nevadí, tímhle to smáznem. Jo a od té doby jsem si našla novou rodinu, která se sem taky přistěhovala a teď se jmenuju Daisy Leeová." Usmála se na ni. „Tak to je super. Jsem ráda. A promiň že jsem tě nepoznala." Řekla Sára, která už dávala věci do tašky. „Tak ahoj." Rozloučila se Daisy se Sárou. Ta jen mávala a škrábala se na hlavě. „Ta fotka byl fotoshop hádám." Řekla Beka, když vyšly z obchodu. „Když se nudíš. Hlavní je že to máme zadarmo a já mám první kamarádku." Mrkla na ni. „Už bychom měly jít docela meškáme máme být už za pět minut doma." Oznámila Beka a zrychlila. „Měly bychom zrychlit. Máma je na chození včas dost zásadová." Říkala už skoro běžící Daisy. Domů to stihly za osm minut. Některé úseky dokonce běžely. „Jsme doma!" Zvolala Daisy. „Super mi ještě vybalujeme, běžte se osprchovat a spát. Ještě si nechte boty, umívat budeme až zítra. „Mami neuvěříš. Beka si koupila oblečení!" zavolala na mámu. Larisa přišla k dívkám a hrábla do tašky s oblečením a knihami. „Jen čtyři knihy?" podivila se máma. „Ta jedna je moje." Řekla hrdě Daisy. „A takové témata?" „Beka se chce dostat do puberťáckého myšlení." Drcla do sestry. „A kolik stálo to oblečení? To vám snad ani peníze nemohly stačit." „Dostaly jsme speciální slevu." Řekla Beka. „Dejte mi zbytek těch peněz. Schovám vám je na zítra. Půjdete koupit ručníky. " Beka podala mámě zbytek peněz. Larisa si je vzala a šla pomáhat vybalovat. Za hodinu měla být tma. Holky se vydaly nahoru. Daisy šla do sprchy první. Až potom šla Beka. Vzala na sebe dlouhou černou noční košili, na které byla Minie. Po sprše si vyčistila zuby a lehla si do postele byla tak moc unavená, že usnula po pěti minutách.