Flower- 1.Beka s Daisy jsou tady!

Kapitola 3. Okýnko U Franka

Kolem sedmé ráno se Beka vzbudila. Vzala do ruky mobil. Hned ho ale položila. Obula si boty a odkráčela po schodech dolů na snídani. „Beky, promiň. Musíme ještě stěhovat. Kolem oběda bychom to měli mít hotové. Na snídani můžeme objednat pizzu. Po obědě tady po umýváme tu podlahu a utřeme prach." Vyhrkla na ní Larisa. S Oscarem tam přenášely nějaké světlo. Teď chystali verandu zahrady. Když se otevřou ty okna, je tam velký schod, na kterém jsou nanošené židličky, stůl, slunečník a spousta dalších věcí. Kuchyně už byla plná umytého nádobí. Lednička byla zatím prázdná. Obývák už měl plnou knihovnu knížek, na stole byla nějaká zelená kytka a na gauči bylo hodně polštářů. Bece neunikl ani bílý chlupatý koberec, který byl jak v obýváku, tak i v jídelně. „No fuj. Na snídani pizzu? To fakt ne, tu bych brala spíš na oběd. Zajdeme s Daisy do města a něco přineseme." Oznámila Beka mámě. „Dobře Bek. Ale opatrně s buzením sestry." Zavolala na ní Beka. Ta ji však už neslyšela. Běžela po schodech, otevřela dveře a, „Vstávat ty lenochu!" Zakřičela na Daisy. Ta s leknutím povyskočila a naštvaně se na sestru dívala. „Hele fajn už jsem vzhůru." „Na snídani jdeme do města. Máma s tátou ještě vybalují." „Aha. Takže za deset minut dole musím si dát ještě make-up. A tebe taky trošku nalíčím." Beka žasla nad jejími vlnami. I po rušném spánku je měla dobré. Dobře ne úplně, asi by s tím ven nešla, ale na doma byly dobré. Jak řekla že si dá make-up Beka se zarazila. Vždyť ona je pěkná i bez něj. Asi chce po cestě nachytat nějaké kluky. Počkat co řekla jako další?! „Mně?! Já to dokážu sama." Zamračila se Beka. „Milá sestřičko. Ty si dáváš jen obyčejnou řasenku a průhledný lesk na rty. Jen málokdy používáš korektor. Ty tvoje beďary už ustupují." „Mně to stačí." „Dobře ségra. Tak za deset minut dole." Mávla rukou, když si zrovna dávala rtěnku. Beka zavřela dveře a šla do svého pokoje. Vzala si své kapsáče a k nim si vzala svůj nový křiklavě zelený top. Cedulku si odstřihla nůžkami, které měla ve svém malém kufru. Učesala si vlasy a dala si řasenku. V koupelně si vyčistila zuby a šla už pomalu dolů. „Honem. Už jdeš o dvě minuty pozdě!" zakřičela na ní Daisy. Měla na sobě vojensky zelený, zapínací, kraťasový overal s krátkým rukávem. Doplňovaly to černé sandály. „Ty už si?" divila se Beka. „Ano. A to jsem si ještě vlnila vlasy." „Ty si sakra rychlá." Beka s Daisy se vydal úplně tou samou cestou jako včera. „Takže včera jsem viděla něco...Támhle" ukázala Beka na nějaké okýnko, nad kterým bylo napsané "Snídaně, oběd, večeře? Není problém! Vítejte u Franka!" Beka se k okýnku rozběhla a Daisy se s grácií nesla za ní. „Dobrý den. Čím vám mohu posloužit? " Pozdravil je asi dvacetiletý fešák. Beka v jeho očích poznala že se jaksi na první pohled zamiloval do Daisy. „Tak prvně nám můžete vysvětlit, jak to tady chodí." Přerušila Beka jeho zamilovaný ohled na Daisy, která se dívala na prázdné hřiště uprostřed. „Úplně jednoduše. Každý den vaříme pět věcí na snídani šest na oběd a zase pět na večeři. Pokaždé se nabídka mění. Kdy, co bude si můžete najít na internetu nebo tady na ceduli vedle vás. Pokud byste chtěly nějakou specialitku, musely byste nám dát vědět a do hodiny je hotová. Pak se pro ni jen stavíte a zaplatíte." Obrátil pohled k Bece. „To je úžasné. A po kom je tahle "restaurace" pojmenovaná." Zeptala se Beka. „Pojmenovaná je podle Franka Dishema. Byl tady z Floweru. Vyhrával všechny soutěže, které se týkaly jídla. Bohužel dva roky zpátky zemřel. Na památku jsme otevřeli tohle okýnko U Franka. Vlastně to byl jeho nápad, hned po jeho smrti se uskutečnil." Vyprávěl. Daisy se otočila směrem k němu přišla blíž a zadívala se na něj. „To je strašně zajímavé. Musí tady být strašně hodní lidé. O něčem tak pěkném jsem neslyšela." Přidala se do debaty. „Jmenuju se Daisy a tohle je Beka. Jak si asi poznal jsme tady nové." „Já jsem Samuel, ale lidi mi říkají Sam." „Takže Same, kolik ti je?" „Je mi dvacet." „Mně je osmnáct a tady ségře šestnáct." Přešla k ceduli a četla si dnešní snídaně. „Hmm. Co by sis dala dneska ty ségra?" zavolala tím sestru k sobě. „Ty francouzské tousty by nebyly špatné." „Máš pravdu Bek. Takže každému dva." Drcla do Beky. „Takže bych poprosila osm teplých francouzských toustů." Opřela se Daisy o okýnko a namotávala si na prst jednu ze svých loken. „Dobře, jeden toust stojí patnáct, takže to bude..." „Sto dvacet korun." Dořekla za něj Daisy, která byla zahleděná do jeho očí. Natáhla přitom ruku k sestře, aby jí dala peníze. „Eee, Daisy. Já peníze nemám." Daisy vyletěla na nohy. „Sakra. Zapomněly jsme říct mamce ať nám dá ty peníze ze včera." Plácla se do hlavy Daisy. „To nevadí, tady se to stává často. Můžeme vám to dát na sekeru." Usmál se na Daisy. „To by si byl hodný stejnak sem ještě dneska půjdeme pro oběd." Oznámila Beka. Sam se otočil a šel do kuchyně. „Ten po tobě dost koukal a ty po něm taky." Zamrkala na ní Beka. „Prosím tě. Možná se mu líbím já, ale on mně ne. Jako je milý a hezký, ale bude to dobrý kamarád. Jen jsem chtěla, aby nám dal taky nějakou tu slevu." Žduchla na oplátku do Beky. „Ne, kecám. Bude to můj první kamarád tady. Potom o mně řekne dalším lidem a s těmi se seznámím. Až za týden skončí prázdniny, budou o mně vědět všichni ve škole." „To je dobrý." „Dneska založíme ty nové Instagramy a Facebooky. Táta nám dneska ty telefony jede koupit." „Dobře." Vykládaly si mezi sebou. Sam po chvíli došel s hnědým papírovým pytlíčkem. Zalomil otvírací část a podal to dívkám. „Oběd si taky můžete objednat. Klidně i teď a já vám to pak nachystám. Ale musel bych vám nějak napsat. No a nemám vaše čísla." „No budeme mít nové telefony, takže je to zatím zbytečné. Řekněme tak okolo jedné hodiny. To už čísla mít budeme." Odpověděla mu Daisy. „Děkujeme a ahoj." Rozloučila se s ním Beka. Po cestě domů narazily na několik puberťáků, kteří seděli na lavičkách nebo jen tak šli. „To je divné. Ještě včera nikde nikdo nechodil." Zašeptala Beka. „Ale včera to bylo pozděj." Zašeptala nazpět Daisy a nesla se jako královna. Všichni se za ní otáčeli. Asi byla opravdu moc pěkná. „Mamiii! Jsme domaaa! A máme jídlooo!" Volala na mámu Beka. „A z co jste ji koupily? Nevzaly jste si peníze." Došla k nim Larisa. „Domluvily jsme se se Samem, že to zaplatíme dneska, jak půjdeme pro oběd." Odpověděla jí Beka. „A co jste koupily?" „Osm francouzských toustů. Dva pro každého." Podala Beka mámě papírový pytlík. „Holky tady v kuchyni už je podlaha umytá. Tak si sundejte boty a pojďte k ostrůvku. Najíme se." Larisa si pytlík vzala a odnesla ho do kuchyně. Jak tak rychle šla vlnily se jí vzadu červené šaty. Její bosé nohy šli opatrně po šedé podlaze. Obě dvě se vyzuly a bosky utíkaly do kuchyně. Máma jim dala na talíře dva tousty a posunula je po lince k nim. Ony si sedly a začaly jíst. „Stěny bych nechal bílé. Do obýváku bych dal na stěnu nějakou tapetu a jestli holky chcete můžete si se svým pokojem udělat co chcete." Přišel Oscar a sedl si k nim. „No vymalovávat ho určitě nebudu. Zavěsím si tam ozdobná světýlka a nějaké fotky." Oznámila Daisy. „No jasně! Já jsem včera zapomněla na ty fotky." Ťukla se do hlavy Beka. „Tak to uděláš dneska. Já do umývám podlahu tady dole a nahoře na chodbě. Vy si ve svých pokojích umyjete podlahu samy. A taky si utřete prach. Táta vám zajede koupit nové mobily." Oznámila jim Larisa. „Díval jsem se na internet. Líbil by se vám iPhon X? Nebo Samsung s10? Jestli chcete koupím vám i iPhone 11." řekl Oscar a zakousl se do toustu. „To si děláš srandu? Ty naše Xiaomi X4 se můžou jít bodnout. Ta s10 se mi moc nelíbí, ale iPhone 11 zní o dost líp. Brala bych takový ten šedo fialový." Rozzářila se Daisy. „Mně by stačil ten iPhon 10. Černý." Rozzářila se úplně stejně Beka. „Hned po snídani vyrazím. Pojedu ale do vedlejšího města." „No a abyste se nenudily, půjdete na nákup." Přidala se Larisa. „Oblečení?" zeptala se Daisy. „Ne. Půjdete nakoupit věci do ledničky, špajzky a ty ručníky. Daisy můžeš si vzít auto. Nákup bude velký a v rukách to neponesete." Dodala Larisa. „Ok." Odpověděla Beka. Hned co dojedli, Oscar se vydal na cestu, Larisa šla umývat a holky si vzaly peníze a jely nakoupit. „Takže potraviny byli hned tady vedle okénka U Franka. Ale kde se tady parkuje?" Divila se Daisy. Okénko u Franka a obchod s potravinami byly na druhé straně od knihkupectví a obchodu s oblečením. Byl to chodník, cesta, chodník, park se hřištěm, chodník, cesta a zase chodník. Takže na to abyste se dostali na druhou stranu jste měli tři možnosti. Zaprvé. Projít to rovně přes cesty a park. Zadruhé. Přejít cestu a Obejít si hřiště po chodníku a přes cestu. Nebo zatřetí. Do města vedly po trase Daisy a Beky dvě cesty. Buď bližší vlevo, po které byste byli na straně s okénkem u Franka anebo vzdálenější, po které vždy Beka s Daisy chodily a tam byste se ocitli na straně s knihkupectvím. „Támhle je ceduje." Ukázala Beka na ceduli, která stála vedle obchodu. "Parkování vzadu." „Tak to vypadá že to budeme muset projet do další ulice." Oznámila Daisy a dupla na plyn. Jela rovně a odbočila doleva do uličky. Kdyby odbočila doprava jela by okolo parku. Asi deset metrů jela v tmavé uličce, ale pak odbočila doleva a byla zase na cestě. Beka tam viděla vlevo parkoviště a zadní strany obchodů. Vpravo viděla úplně normální baráky, jako byli v jejich ulici. Daisy sjela na parkoviště, zaparkovala a obě vystoupily. Daisy zamkla auto. Vedle každého obchodu vedla po obou stranách krátká ulička, asi metr úzká. Obě sestry prošly uličkou na levé straně, a přitom si povídaly co všechno mají koupit. „Ciiink." Cink Bečin telefon. „To je máma poslala mi nákupní seznam." Odpověděla Daisy, která se ještě ani nezeptala. Nakupovaly zhruba tři čtvrtě hodiny. Bylo jim divné že v obchodu potkaly jen tři lidi. Jednu hubenou brunetku s ročním dítětem a jednu malou šedovlasou babičku s kočičími slunečními brýlemi. U pultu viděla prodavačka zmatené obličeje, a tak začala: „Asi se divíte, že je tu málo lidí. Během rána sem moc lidí nechodí. Plné je to tady až tak k večeru. Za celý den my sem přijde asi okolo devadesáti lidí. A to mluvím o týdnu. Přes víkend to bývá dvakrát tolik." Prodavačka kolem asi čtyřiceti let, seděla na malé točící židličce. Postavou byla dost štíhlá. Měla černé kudrnaté vlasy po ramena. Hnědýma očima se na ně dívala přes brýle s červenými obroučkami. Světle růžový svetr s dlouhými rukávy jí byl trošku velký a jmenovka na něm jí padala. „Aha. Mi jsme tady už byly v obchodě s oblečením a knihkupectvím a tam bylo hodně lidí." Řekla Beka. „Teda až na to knihkupectví. Tam jsme byly jenom mi a ten prodavač." Zasmála se. „Haha. Dělá si srandu bylo tam asi osm lidí." Řekla Beka. „Na to si zvyknete. Vy jste asi z velkého města." „No to jsme. Zdá se mi to tady lepší. Jen chci říct, že to okýnko je geniální. Ve městě máme něco podobného. Ale tohle je originál." Řekla nadšeně Beka. „Jsem rád že se vám líbí. Jmenuju se Gill." Ukázala na svou jmenovku. „Já jsem Beka a tohle je má starší sestra Daisy." „Moc ráda vás poznávám." Usmála se Gill. „Nápodobně." Beka jí úsměv oplatila. „Platit budete kartou, hotově nebo šekem?" „Hotově." Vložila se do diskuse Daisy a podala jí peníze. „Nevíte, kde se tady dají koupit ručníky?" dodala Daisy. „Když půjdete na konec této ulice je naproti parku velký panelák. Na zvonku dole vlevo je napsané telefonní číslo, zavolejte na něj a objednejte si je. Otázky vám bude dávat jedna paní. V tom paneláku bydlí soukromé firmy. Na každém zvonku jsou telefonní čísla pod nimi jsou napsané jejich služby. Každá z těchto firem má svoje nákladní auto a každý den vozí od deseti hodin do šesti objednané věci. Objednávky berou od sedmy do devíti." „Tak to je úžasné. Geniální." Řekla Beka. „Bohužel když tam jdete úplně poprvé. Musíte zazvonit. Je to proto, aby se vyhnuli falešným hovorům. Takže tam dojdete vytočíte jejich číslo a při hovoru vám paní řekne zazvoňte, pak si vaše číslo uloží. Vy jí odpovíte na její otázky. A do dvou hodin to máte doma. Chodí to tak u všech." „Děkujeme." Poděkovala Daisy, která skládala nákup do tří tašek. „Není zač." odpověděla prodavačka. Beka vzala dvě těžké tašky a Daisy si vzala tu poslední vytáhla klíčky a šly zpět k autu. Daisy ho odemkla, otevřela kufr a s Bekou tam vložily plné tašky. Beka zabouchla a sedla si do auta, ve kterém už dávno seděla Daisy připravená jet. „Budeme mít nové simky a ta paní si nás zbytečně uloží." Řekla Beka. „Mám nápad. Zavoláme mámě a řekneme jí co má dělat. Pošleme jí číslo a ona jí zavolá. Jakmile jí řekne ať zazvoní pošle nám esemesku. My zazvoníme a bude hotovo. Ručníky nám dovezou a máma si bude moct už objednávat z domu." Řekla Daisy. Beka vytočila mámu a řekla jí co se stalo a co má dělat. „Já tě tu vysadím. Nemám kde zaparkovat." Řekla Daisy. Beka si vystoupila a Daisy zatím jezdila kolem parku. Beka vyšlapala schody a zadívala se na deset zvonků až uviděla ten praví. Nadiktovala mámě číslo a ona si ho zapsala, položila hovor a čekala na esemesku. Trvalo to asi dvě minuty, než Bece cinkl telefon s esemeskou. "TEĎ!" beka zazvonila a čekala na hovor od mámy. „Vše je v pořádku. Ručníky jsou objednané a k nim i jedno bílé povlečení, tři ubrusy a jedna hnědá hebká deka." Oznámila Larisa Bece z telefonu. Beka hovor položila a sešla schody. Akorát tam dojela Daisy a spokojeně jely domů. „Holky jedna z vás teď půjde umýt svůj pokoj a ta druhá vyloží se mnou nákup. Potom si ho umyje ta druhá a ta první zajde pro oběd." „Navrhuju, aby ta první byla Daisy." Řekla Beka. „Neprotestuju." Řekla Daisy, Vyzula si boty a šla do pokoje, kde měla nachystané věci na utření prachu a umytí podlahy. Beka zatím pomohla Larise s nákupem. „Hotovo!" ozvalo se z vrchu. Nákup už byl vyložený a Beka jenom čekala. Beka zatím vyběhla schody a šla uklízet pokuj. Měla to za chviličku hotové a když scházela dolů zrovna dojel Oscar. „Tak holky tady pro vás něco mám." Šel zároveň s Bekou do kuchyně. Daisy tam seděla s vlasy v culíku a dívala se do mobilu. Oscar podal oběma holkám jejich mobily. „Promiň Bek. Omylem jsem vzal šedo bílý." Omluvil se dceři. „V pohodě." Usmála se na něj. Beka vyskočila na židli a začala ho opatrně otevírat. Daisy už ho měla dávno vybalený. „Ochranná sklíčka jsou už nalepená a koupil jsem každé dva obaly. Jeden průhledný a druhý matný v barvě vašeho telefonu. Takže vlastně obě máte šedý." Oznámil Oscar a podal každé dva obaly. Obě dvě si daly zatím průhledný. Udělali základní věci, jako třeba si daly otisk prstu s heslem, naskenovaly obličej, vložily simku a takové věci. „Takže musíme si založit nové emaily. a ty ." oznámila Daisy a obě si vytvořily email. To dvacet jedna mělo znamenat nové číslo domu, i když to bylo dvě stě dvacet jedna. Nové Instagramy, byly u každé jiné. Obě si tam zatím fotky nedávaly. Jenom profilovku si změnily. Daly si tam fotky, které fotili ráno po cestě. Byly moc pěkné. Daisy vyfotila Beku, jak sedí na chodníku s jednou nohou nataženou a druhou ještě v pozici na opření loktu, o který se opírala hlava. Druhá ruka jistila celé tělo opřená dlaní o chodník a za ní bylo zářivá obloha se sluncem, které nezakrylo Bečin obličej. Daisy si dala fotku co fotila Beka. Seděla tam na zemi s koleny přitažené k sobě, nebo spíš ona k nim a objímala je. Přitom měla zavřené oči a usmívala se. Nechtěla se zubit kvůli rovnátkům. Pozadí bylo stejné, jaké měla Beka. Daisy se vydala pro oběd a Beka jim zatím založila Facebook se stejnými fotkami. Heslo si potom Daisy změní. Byla to už skoro hodina, co Daisy odešla. Beka si mezitím stáhla aplikace a nějaké hry. „Jsem doma!" zavolala Daisy. Beka ležela na gauči, vyskočila a šla k ní. „No konečně. Co si koupila?" Zeptala se Beka, když k ní došla Larisa. „Čtyřikrát špagety se sýrovou omáčkou." Ukázala bílou igelitku ve které byly polystyrénové boxy. Larisa natáhla ruku a Daisy jí podala peníze. Šly do kuchyně Daisy položila igelitku s boxy na stůl a sedla si. „Heslo si změníš." Podala Beka sestře papírek s přihlašovacími údaji. „Dík ségra. Pamatuješ si na Sama? Dal mi menší slevu. Jeden oběd zadarmo zítra v osm." „To kecáš." Dívala se na sestru s údivem. „Trošku jsme se tam zakecali a on mě pozval. Nechtěla jsem ho odmítnout. Dala jsem mu svoje číslo. Když jsem odcházela někdo mi zavolal. Byl to on. Tak jsem se na něj otočila zasmála se, položila to a šla dál." Vyprávěla. „Já ti to říkala." Mrkla na ni Daisy. „Asi to zruším. Řeknu, že je mi zle nebo tak." „Ne. Je hodný a i pěkný. Jdi do toho." „Hele ségra nejsi odborník. Tohle, co jsi řekla jsou moje slova. No a když už jsme u toho. Po cestě jsem potkala jednoho našeho souseda a dala se s ním do řeči. Divné bylo že začal on. Řekl mi něco ve smyslu, že jsi strašně pěkná a jestli by si nechtěla ven." „Co? Fakt?" „Jo. Má roztomilé hnědé vlasy, modré oči, krásnou vypracovanou postavu, asi sto sedmdesát tři centimetrů možná víc a milý hlas." „Nevíš něco víc o něm třeba jméno? Nebo který dům?" „Hele to fakt nevím, ale být tebou čekám esemesku nebo hovor." Usmála se na sestru. „Ty si mu dala moje číslo?" „Hmm. Ano." Odpověděla Daisy. Beka šťastně vypískla. „Holky pojďte jíst, dokud je to teplé." Zavolal na ně Oscar. Beka s Daisy si přisedly k ostrůvku a jedly. Beka nemohla uvěřit tomu co jí Daisy řekla. A taky pořád nechápala, k čemu je ten velký jídelní stůl. „Zítra sem dojdou ti sousedi. Asi tak okolo oběda. Dívky jen přikývly. Hned co dojedly šly nahoru.