Flower- 1.Beka s Daisy jsou tady!

Kapitola 10. Tak normálně

Prví den školy. Prázdniny utekly tak rychle. Beka poslední den strávila venku s Daisy a opalovaly se, při dívání se na Netflix. Bečin žlutý batoh se pohupoval ze strany na stranu v rytmu chůze. Zdálo se, že slunce nějak zesláblo. Chodník nebyl tolik rozpálený a světla bylo o trochu míň. Možná to bylo tím, že tam šla už v šest hodin ráno. První den v nové škole, s novou třídou a úplně poprvé na střední. Byla dost nervózní. Daisy jí dodávala odvahu. Bečiny černé šaty se slunečnicemi jí ladily k batohu a černým converskám. Už stála před velkou budovou s názvem "Střední škola Denebilg". V dály už utíkala Megan. Zaspala a probudila jí až Beka zprávou. Společně se vydaly do svojí třídy. Poznaly ji podle velkého nápisu. Lavice byly stupňované směrem dolů. Dole u černé tabule stála mladá zrzavá učitelka a usmívala se na nové žáky. „Hej Beko! Pojď sem!" zavolal na ni Jack. Seděl v poslední lavici úplně na kraji. Thomas seděl o lavici níž. Megan na něj zaťukala, ať si přisedne. „Kde je Lucas?" ptala se a dali si s Thomasem pusu. „Ještě pořád se nebaví." Ukázal Thomas na černovlasého Lukase v první lavici naproti učitelky. „Jaká je ta učitelka?" zeptala se Beka obou kluků. „Na mě bývala vždycky hodná." „Na mě taky, ale jednou mi Jade řekla, že křičela na její kamarádku, jen kvůli tomu, že nesmazala tabuli." Oznámili jí kluci. „Tak třído klid!" vykřikla. Všichni rázem ztichli a dívaly se na ni. „Když už mám vaši pozornost, chci se vám představit. Jmenuji se slečna Anna McGregoriová." Stoupla si k tabuli a napsala svoje jméno. „Jak tak počítám, je vás přesný počet. Je vás celkem třicet. Abych vám vysvětlila, jak to bude ve škole vypadat. Dneska vás seznámím se základy a zítra s podrobným školním řádem. Jsem vaše třídní učitelka a budu vás mít každý den první hodinu. Každá třída má třídního učitele s jiným zaměřením než ten druhý. To znamená, že na každý předmět budete chodit do jiné třídy, minimálně dvě minuty před zvoněním. Rozvrh si budete musel stáhnout z našeho školního webu." Oznámila jim důrazně. Beka si dělala důležité zápisky.

Vyhazov:

za pět pozdních příchodů na hodinu bez omluvy

za neustálé vyrušování (pokud jen jednou za čas - po škole)

za porvání se na pozemku školy

za šikanu

...

Pokračovala ve psaní. Od Jacka se dozvěděla, že zeškoly ještě nikdo vyloučený nebyl, až na jednoho, ale neřekl koho. Celý denv každé třídě seděli ve stejném seskupení a poslouchali učitele. Pořád tosamé dokola. Každý učitel měl svoje pravidla. Nejdrsnější měl dějepisář panWangolf. Zajímavé jméno, kterému se všichni smáli z něj udělalo tvrdéhoučitele s maximální dobrou známkou dva. Kdyby někdo chtěl jedničku, muselby dovykládat bez přestávky a sebemenšího zaváhání aktuální téma a k tomuještě říct něco, co si doma zjistil a ve škole to neprobírali. Nikdo by seurčitě nepostavil před něj a nezačal říkat, jak je to nefér a tak. Učitel byladost vysoký a se svými asi padesáti lety naháněl strach. Měl strašně děsivýpohled. No a kdyby to někdo udělal byl by po škole, a kdyby se neponaučil,čekal by ho vyhazov. Oběd byl jako v každé škole děsný. Stoly byly prošest lidí. Sedělo se jen ze dvou stran. Většinou seděli kluci s kluky aholky s holkami. Jako vždycky a všude, kluci se začali hneds ostatními bavit a holky seděly jen se svými kamarádkami. Poslední dvěhodiny byly volitelné. Buď angličtina nebo matika. Když půjdete jednu hodinu naangličtinu, musíte jít druhou hodinu na matiku. Takže vlastně je to jedno.Matika s angličtinou jsou hlavní předměty, a tak jsou každý den a někdy ivíckrát. Další volitelné předměty jsou až v pátek, a to druhou a třetíhodinu. Buď to chemie anebo biologie. Bečiny "nejoblíbenější" předměty. Skříňkydostali až při odchodu ze školy. U dveří seděl Wangolf. Každý mu nahlásil jménoa příjmení a byla mu přidělena skříňka. „Jméno?" zadíval se svým děsivýmpohledem na Beku. „Beka Leeová." Řekla sebejistě s úsměvem. „Tady, skříňkačíslo 563. Klíček nesmíte ztratit. Náhradní máme, ale školník se nedá tak lehcesehnat." Řekl a pohled pokračoval dál. Megan dostala skříňku vedle ní, takžesuper. První školní den byl plný pravidel a seznamování. Beka byla z tohovšeho unavená. Další den byl o trošku lepší. Celá matika se zazdila a místotoho se podrobně probíral školní řád. Díky tomu Beka zjistila, že jen běhemobědové přestávky může opustit školní prostor, ale pak se vrátit nejméně dvěminuty před zvonění. Jedině kde se pak daly trávit desetiminutové přestávkybyly školní chodby, třídy, záchodky a školní dvůr. Ještě že ti obědové majítřicet minut. Přestávky byly sice dlouhé, ale škola začínala v šest hodinráno. To je trest. Ale nikdo si přímo ředitelovi nestěžoval. Ale zase mají taksedm hodin denně. Takže fajn. Lidi ve třídě byli fajn. Vždycky někdo řekl inějaký vtip, kterému se učitel nebo učitelka zasmáli. Dokonce se jednou pousmáli Wangolf. Tomu nemohli ostatní uvěřit, čekali spíš, že bude po škole. Beka sizačínala zvykat na lidi ve třídě. Během týdne si všímala, že se Thomas trápíLucasem. Lucas byl taková tajemnější. Ve škole ho viděli jen v hodině. Opřestávce ho ještě neviděli. Beka se tím moc nezajímala, měli dost úkolů aučení. Ven skoro vůbec nechodila a neměla čas skoro na nic. „Začátek je těžký."Opírala se Daisy o dveře Bečina pokoje. Beka se otočila převrátila oči avzdychla si. „Je toho strašně moc!" stěžovala si. „Jsme tam teprve týden. Poměsíci si zvykneš." Prozradila jí Daisy. Měsíc bylo málo. Celé dny trávila domaa nejen ona. Všichni z 1.A. Všechny vyšší ročníky ven chodili úplněv pohodě. První měsíc, druhý měsíc. Bylo už devátého října a Beka si pořádnemohla na nový systém zvyknout. Jednou šla sice ven, ale zapomněla na úkolz dějepisu a pan Wanfgolf jí dal za trest prezentaci o starověkém Římě.Dostala dvojku. Kdyby jí s tím Jack nepomohl bylo by to tak za tři.Strašně ráda by šla ven s kamarády, ale všichni se musí učit. Kevin jíchtěl několikrát navštívit, ale pokaždé mu otevřela Daisy a poslala ho domů.„Už sem chodím dva měsíce a pořád nemám čas!" rozčilovala se v laviciBeka. „No to mi povídej. Kdybych šla na chvilku ven nestíhala bych nic."Přidala se Megan. „Jestli chceš Bek tak ti s něčím pomůžu." Nabídl seJack. „Ne to je dobrý. Vždyť učitelé říkali, že teď už toho bude míň."Odpověděla Beka. „Přesně. Co si myslíš ty Thomasi." Přidala se Megan a žduchlado zamyšleného Thomase. „Co?" řekl rozrušeně. „Ale nic." Odvrátila Megan oči aThomas se zase ponořil do myšlenek. „To ho to tak moc sebralo?" zeptala seBeka. Megan jí odpověděla krčením ramen. „Thomas s Jackem byli kamarádi oddětství. Vrůstali spolu. Všechno řešili, dělali a žehlili spolu. Byli něco jakjá a Dave, ale o dost lepší." Prozradil jim Jack. Holky věděli že bylikamarádi, ale že až takoví? Jejich rozhovor přerušil zvonek na hodinu. Bekav hodině nedávala moc pozor, musela myslet na to, proč se nebaví. Je tojen kvůli tomu, že se naštval, když Jade chtěla, aby zůstal? Nebo je v tomněco víc? Možná je to kvůli tomu, že to rodiče zakázali. Ale chudák Thomas,strašně se trápil. Po škole šla s Megan domů. „Hej." Řekly zaráz a zasmályse. „Ty první." řekla Beka. „Strašně mě trápí ten Thomas." Sklouzl jí úsměv.„To mě taky." „Vítej doma Bek!" přivítala jí máma. Dívala se s Oscarem naromantický film. „Ahoj. Jdu zrovna nahoru se učit." Zalhala Beka. Šla si udělatjen jeden úkol do matiky. Zalhala, aby ji nerušili, chtěla si konečně číst.Když už konečně dodělala úkol vyrušila jí Daisy. „Jdu k Alexovi. Konečně měpředstaví mámě a tátovi." Pochlubila se. „Aha. Super." Nevnímala ji. „A co ty aKevin?" zatvářila se. „Nic. Naposledy jsme se viděli při obědové přestávce. Nicnového" ignorovala její protivný úsměv. Daisy s sebou frkla a odkráčela pryč.Od prázdnin se docela změnila. Už nebyla na Beku taková hodná. Konečně se Bekadostala ke knížce. Už četla Řbitov zvířátek. Zatím jí to strašidelné nepřišlo.„To už je tolik hodin?" podivila se Beka. Na mobile jí svítilo dvacet tři nulanula. Konečně byla sobota. První zcela volný den. Larisa s Oscarem jedouzase k pratetě Ailine. Jediný, kdo byl doma byla Beka a Daisy. „Vstávej tylíná!" probudila ji Daisy. „Jsi normální?" hodila po ní Beka polštář. „Nasnídani jsou malinové koblihy a Přátelé." Otočila se a šla do obýváku.Rozespalá Beka se protáhla a šla za ní. Kobliha byla strašně dobrá a seriáltaky. Taky fakt že u něj strávily ještě asi hodinu. „Cinkcink....cinkcink!"zvonil zvonek. Beka se zvedla a šla otevřít ve svém krásném Minie pyžamu. „AhojNešla by si teď ven?" ptal se zaražený Jack. Beka se trapně a poníženě usmála.Daisy z obýváku přikyvovala hlavou. „Dobře. Pojď dál. Bude mi to trvat."Pozvala ho a utíkala nahoru se převléct a upravit. Jack si zatím sedl vedleDaisy. „A kam půjdete?" vyzvídala. „Ještě nevím, asi se půjdeme projít. Je tadyjedna taková louka." „Super!" usmála se. „A co Kevin?" vyzvídal naopak on. „Prýspolu dlouho nebyli. Ale to by si věděl spíš ty." Odvětila mu a hodila sikrásné blond lokny dozadu. Ještě chvíli si povídali, ale pak sešla dolů Beka.Vlasy měla v perfektním drdolu a na sobě červené šaty. „Můžeme?" zeptalase. „Jo." Jeho modré oči se rozsvítily a vlasy ve stylu motýlka skoro vzlétly.Vzali se a odešli. „No a kam vlastně jdeme?" ptala se. „Je tady jedna pěkná louka."Rychle jí odpověděl. Beka se zazubila. Louka byla krásná. Sice na ní už nebylotolik květin, ale pořád krásná. „Je to tady opravdu pěkné!" přiznala Bekas úsměvem. „Já vím. Kevin říkal že se ti tu bude líbit." Přiznal jí. „Aproč mě sem nevzal on?" otočila se k němu. „Musí si něco udělat do školy."Odpověděl rychle. „Aha." Řekla potichu. Chvilku tam ještě tak stáli, pak seJack podívala na mobil a šel doprovodit Beku domů. „Proč tak brzo?" divila se.„Právě jsem si vzpomněl, že jsem si u vás nechal mikinu." Vymluvil se. Už byliu velkých bílých dveří. Beka se trošku divila. Byli tam jen chvíli, pořádkontroloval čas a najednou si vzpomněl na tu mikinu. Jack otevřel dveře anajednou: „Překvapení!" zakřičeli lidi uvnitř. „Hodně štěstík narozeninám!" přiběhla k ní Megan a objala ji. Beka úplnězapomněla. Je přece desátého října. To učení jí opravdu dalo zabrat. „Děkuju!"rozzářila se Beka. „Hodně štěstí zlato!" přišel k ní Kevin, dal jí pusu načelo a podal nějakou krabičku. Bez váhání jí otevřela. Uvnitř byla fotka Beky aKevina u fontány. „Ježiš děkuju!" objala ho silně. „Další dárky máš na stole is dortem, ale jeden máme tady! Sedni si na pohovku a zavři oči!" řeklaLarisa. Přesně to Beka udělala. „Můžeme? Ráz, dvá, tří! Otevři oči!" počítalispolečně. Otevřela rychle oči a před ní sedělo malé štěňátko. Bylo celé bílé astrašně chlupaté. Usmívalo se přivřenýma očičkama s jedním uchem nahoře adruhým dole. „Pane bože!" Vykřikla s obrovskou radostí a objala ho. „Takžejak se bude jmenovat?" klekla si k ní Megan a položila si ruku na jejírameno. „Sněhulka." Oznámila se slzami v očích. „Vítej Sněhulko!"rozkřikla Daisy. „Pojď si sfouknout svíčky!" pozval ji ke stolu Oscar. Beka senemohla od Sněhulky odtrhnout, ale nakonec to dokázala. Jedním dechem sfouklašestnáct žlutých svíček na růžovém dortu. Zbytek oslavy se motala jen kolemSněhulky. Megan byla samozřejmě s ní. Bylo kolem třetí hodiny a oslavakončila. „Takže vy jste nejeli k pratetě Ailine?" usmála se Beka a začalasi dávat různé věci do souvislostí. „Ne. Jeli jsme pro Sněhulku." Usmál seOscar a pohladil malého pejska po hlavě. „Měla by si s ní jít ven."Poradila Larisa. „Ale nemáme obojek a vodítko. Nebo?" čekala Beka. „Tady máš!Budeš se o ní strat. A bude doma, ještě nemáme oddělující branku." Řekla Larisaa podala jí červený obojek, a obyčejné černé vodítko. „Dobře." Slíbila Beka avydala se se Sněhulkou ven. Procházela se s ní s úsměvem od uchak uchu. Procházely se v ulici, ve městě a až ke kruháči. Beka měla codělat s tím, aby jí udržela. Začala se projevovat její hravost. Pořádchtěla utíkat. „Podívej. Ta květina je nádherná." Ukázala na ni Beka. Zrovnaprojelo auto a zatroubilo. Beka se lekla, pustila vodítko a Sněhulka serozběhla ke květině. Rozrušená Beka se vydala za ní. Přeběhla silnici a stihlaji chytit, než stihla květinu podupat. „Tohle nesmíš dělat! Víš co..." Běhemvýučného nadávání se zastavila a něčeho si všimla. Před květinou byla dřevěnádeska, natřená tmavě zelenou barvou se třpytkami. Zatlačila na ni, a deskasjela dolů, a vrátila se. Velikost by na tu knížku seděla. Ale k čemu toje? Co se potom stane?