Flower- 1.Beka s Daisy jsou tady!

Kapitola 5. Návštěva

„Hej Bek! Vstávej! Je osm hodin." Probudila ji Daisy. Beka si sedla a dívala se na sestru s rozpuštěnými vlasy v bílém topu Champion s krátkým rukávem a světle modrých riflových kraťasech. „Si magor? Proč mě budíš?" protáhla se se zívnutím. „Protože milá sestřičko...Dneska dojde návštěva a máma chce chystat. Proto teď zdrhneme. Víš, jak je agresivní, když má někdo dojít. Možná by to chtělo, aby zase šla do práce." Otevřela skříň a hodila po Bece červené šaty. „Dej si pod ně červenou pushupku." Poradila jí. „Tu nemám." Ozvala se Beka. „Já vím." A hodila po ní krajkovanou pushupku. „Ale honem! Už tam slyším létat talíře. Zajdu pro kulmu a ty se zatím obleč." Otočila se Daisy a šla do svého pokoje. Beka se oblekla a hřebenem na stole si pročesala vlasy. „Pojď! Už je nahřátá." Zavolala Beku. Beka si sedla na Daisynu židli a dívala se do mobilu. Už měla dvacet sledujících a z toho znala jenom, Daisy, Thomase, Lucase, Amber, bývalou kámošku Daisy, a ještě jednu holku z bývalé školy. Zbytek byli cizí lidi. Daisy jí zatím natáčela pramínky vlasů. „Za chvilku to bude." Oznámila ji. „Aaaa... Je to! Utíkej si vyčistit zuby. Já zatím zajdu pro peníze a půjdeme." Beka šla po schodech dolů a Beka do koupelny. „Týjo. Daisy je fakt dobrá" řekla. Daisy byla snad kouzelník. Z skoro ani nerozčesaných vlasů udělala krásné lokny. Beka se nezdržovala pohledem v zrcadle a rychle si čistila zuby. Když byla hotová utíkala tryskem dolů. „Nedávej si ty tvoje conversky. Vem si ty moje černé sandály já si vezmu bílé Niky." Nakázala Bece. „Ahoj mami!" rozloučila se Daisy. „Počkat kam" nestihala Larisa ani doříct a Daisy zabouchal hlavní dveře. „Běž, běž, běž!" šeptem křičela na Beku. Obě se schovaly za plotem souseda. Beka pomalu vykoukla a viděla mámu, jak se rozhlíží, kam šly. „Dobrý jsme v suchu." Oznámila Daisy a ukázala jí palec nahoru. „Ty šaty ti dost sluší." Polichotila jí Daisy. „Dík." Slunce svítilo a chodník je vzdychala po ochlazení. Když sousedi naproti zalévali trávu, kapky, jež spadly na rozpálený chodník se změnily během okamžiku na páru. Beka s Daisy si kráčely a rozpálený chodník jim nevadil. Zašly pozdravit Sama a zase domů. „Tak už jsme tady!" zvolala Daisy. „Holky, kde jste tak dlouho byly? Už je deset hodin." Přišla k nim Larisa ve svých obvyklých červených šatech a daly si své ruce v bok. Dneska měla jet s Daisy a Oscarem do vedlejšího města na manikúru. „Šly jsme se projít." Odpověděla jí Beka a sundala si boty. „Obvykle by mi to nevadilo, ale dneska má dojít návštěva. Dost spěchám." „Mami vždyť je všechno perfektní. Nemusíš už nic chystat." Řekla už vyzutá Daisy a vydala se do kuchyně. Na dlouhém jídelním stole bylo tolik jídla, že by to nakrmilo všechny africké děti. Na ostrůvku byl výběr vína. „Mami to nemusíš." Usmála se Beka a nahrnula se k růžovým makronkům. „Být tebou. Vezmu jen ty makronky, slané tyčinky, zákusky, chlebíčky a jednohubky tady na stolek do obýváku a zbytek neřeším. V obýváku to bude o dost pohodlnější a budou se cítit líp." Poradila jí Daisy. „Máš pravdu. Ale co ty vína?" vzdychla si unavená Larisa. „Hm. Je to první večer. Takže asi klasiku, bílé ročník dva tisíce šestnáct." Poradila znovu Daisy a vyvalila se na šedý gauč. „Daisy, ale on to bude oběd žádný večer. Vždyť sem mají dojít už za dvě hodiny." Oznámila jí Larisa. „Tak to bychom si měli pohnout, protože za půl hodiny odjíždíme do Roye a cesta trvá jen hodinu tam." Sedla si zpátky Daisy. „Klid Lari. Já jsem sousedům psal a dojdou až ve čtyři." Ozval se Oscar. Akorát vyšel z garáže. Jeho černé vlasy byly celé od prachu. Rukama si je trošku protřepal a obejmul Larisu. Na to že má Larisa třicet čtyři let je velmi hubená a mladá. Oscar, jen o rok starší, je velký fešák s vypracovanou postavou. „Už si jim řekla tu novinu?" zeptal se jí šeptem u ucha. „Ještě ne." Zašuškala mu nazpět. „Jakou novinu?" Ozvala se Beka. „Já jsem si našla práci." Oznámila jim s úsměvem Larisa. Obě sestry se na sebe podívaly, plné zmatku a radosti. „No to je super! A kde?" přidala se Daisy. „Táta teď jede do Londýna. O tom víte. No a jak tam bude těch čtrnáct dní, já tam pojedu s ním." Nadšeně zatleskala. Beka zůstala s otevřenou pusou. „Do Londýna? A co tam budeš dělat?" „Táta jede na přednášku své firmy no a já jsem napsala jeden strašně zajímavý článek o životě královny. Doslechli se o tom a chtějí, abych tam přijela, dozvěděla se na vlastní oči a uši o tom, jaký Londýn je a pak článek dopsala doma. Pošlu jim ho na zhodnocení, a pokud bude dobrý vytvoří nové noviny s názvem jako třeba Američanka hledá tajemství Londýna." Vykládala s radostí. Oscarova firma OSPS nebo jak jí rády říkají holky osypese, je rozdělena na několik odvětví. Jedna z nich je poradna. Pacienti berou pracovníky jako, doktory, psychology, dobré kamarády, naslouchače a rádce. Druhá z nich vyrábí stoly a světla. A třetí má na starosti ochranu osobních údajů. OSPS. Oscar je spolumajitelem firmy už pět let a zatím se vede dobře. Do světa přišla falešná správa, že oba spolumajitelé vydělané peníze dávají na charitu. Kvůli téhle kauze se uspořádal rozhovor, kde Oscar s Alexem oznámili že je to falešná správa, ale i pravdivá. Každých pět procent ze zisku jde na nějakou charitu. „No a jak dlouho tam jako budeš?" Zeptala se Beka. „Každý měsíc jeden týden. Budu bydlet s jednou novinářkou v rodinném domě. Ona tam žije. Takže mi bude pomáhat." „To je fakt bomba. Ty budeš poletíš přes celý oceán až do Londýna." Vyjekla nadšeně Beka. „S tátou poletíme zároveň. Já se jen vrátím o týden dřív. No a táta pak jede zase jinam." Objala Larisa manžela. „Nechci kazit radost z téhle té novinky, ale za malou chvilku už bychom měli vyjet." Vrátila se k řeči Daisy. „Máš pravdu. Bek ukliď si svůj pokoj. Nebudeš tady s tou sousedovic holkou u dospělých. Půjdete hezky k tobě." Přikázala Larisa. „Jo mami." Odpověděla jí Beka a mávala jím ze dveří garáže, když nastupovaly do malého červeného BMW. Auto vyjíždělo po rozpáleném chodníku až na vařící cestu. Beka zavřela vysunovací vrata garáže a zamkla dveře ve špajzce. Řídila se matčiným rozkazem a přešla do pokoje. Krabice s věcmi už byly vyložené a vyhozené. V pokoji byl docela pořádek, jenom by to chtělo ustlat a vyklidit další věci z malého kufru. Lesklý bílý kufr s černým nápisem BEKA měl čtyři černá kolečka, které na podlaze zanechaly menší špinavé rýhy. Přece jenom zem, po které jel nebyla zrovna čistá. V kufru byly dvě knížky, které Beka přečetla už asi po páté cestou sem. Beka se rozhodovala, zda si je nechá tady u sebe nebo je dá k ostatním dolů, ale její volba byla jasná. Knížky, které má tak vryté v paměti, že by je mohla sovo po slovu prezentovat už nepotřebovala. Sehrály už nějakou tu část a teď budou muset čekat na svůj další úděl dole v knihovnici. Položila je proto na stůl a pokračovala. Vytáhla světle růžovou otvírací krabičku s fotkami. Bylo jich tam asi pět. Většinou to byly fotky z dob kdy jí byly dva roky a Daisy čtyři. Krabičku společně s fotkami schovala do komody a nevyvěsila je. Dál z kufru vytáhla plyšového medvídka. Měl asi třicet centimetrů a byl hnědý s černými knoflíky místo očí. „Tak tady si byl Kýšo! Bála jsem se, že jsem tě tam nechala." Objala ho a položila na poličku. Kýša hrál jak v jejím, tak i v Daisyině životě velkou roli. Dostali jej od tety Agnes. Která žije v Paříži a šije v jednom ne tak známém módním salónu. Sama ho ušila a dala jim ho, když se narodila Beka. „Tak to by mělo být všechno!" usmála se. Otevřela skříň a pod pověšené šaty, pyžama a overal se jen tak tak vešel. Donesla si vymáchanou hadru a začala utírat podlahu, kde byl kufr prvně položený. Rýhy se lehce umyly a podlaha rychle zaschla. Jelikož měla teď dost času, vrhla se na jednu z knížek, které si první den koupila. Na horor se ještě necítila, obzvlášť teď, když je doma sama. Vzala do ruky Clarity. Byla od české "spisovatelky", která psala na Wattpadu. Příběh byl velmi zajímavý nebo, jak by spíš řekl čtenář, který je na Wattpadu dvacet čtyři sedm, „Je to taková Wattpadovská, dobře napsaná klasika." Beka už na Wattpadu párkrát byla, ale nic z toho nečetla. Dostala se nějak po padesátou stránku. Vzpomněla si totiž na jídlo, co dole bylo na stole. Knížku rozevřenou obrátila, položila ji na stůl a utíkala uklidit zbytky jídla. Byla to teprve hodina, co odjeli, ještě jedna zbývala. Venku bylo pěkně. Už tam nebylo moc velké horko, ale sluníčko pořád svítilo. Vzala si síťovanou, hnědou deku, knížku a šla na zahradu. Chtěla si jen sednout, ale sluníčko bylo neúprosné a svítilo až moc. Proto Beka rozevřela slunečník. Sedla si na lehátko s pokrčenýma nohama, přikryla se dekou a četla si dál. Její mobil cinkal, ale ona ho neposlouchala. Nechala se unášet jemním vánkem slov. Když se dostala asi do jedné poloviny knížky, uslyšela zvuk přijíždějícího červeného BMW. Knížku, do které se úplně zamilovala nechala založenou svým ukazováčkem a běžela s ní do kuchyně pro záložku. V kuchyni vždy mají jeden šuplík s věcmi jako jsou nabíječky, baterky, nůžky, nitě a třeba i záložky. Honem vytáhla jednu z pěti, šupla ji do knížky a knížku zavřela. Nechala ji položenou na ostrůvku. „Už jsme tady." Oznámila Daisy. Vždycky musela oznámit, když dojde domů, teda až na to, když se z domu vytratí a nikdo o tom neví. „Už konečně čteš?" ozvala se zase Daisy. Sedla si k ostrůvku a usmála se na Beku. Čisté bílé zuby ji svítily, snad jasněji než samo slunce. „Jo. Měla si pravdu. Je to opravdu senzace." Usmála se. „No, a to si ještě nečetla všechno." Obrátila se Daisy a šla se vyvalit na gauč. „Ani si nelehej. Sousedi tu budou každou chvíli." Zavolala na ni Larisa s konečně upravenými nehty. Měla na nich světle růžový lak. Vypadal docela přirozeně. „Mami! A jak se jmenujou ti sousedi?" vyzvídala Daisy. Myslím že Covaldovi nebo tak nějak. Mají jen jednu holku. Je jí patnáct. Bude chodit s Bekou do třídy." Řekla trochu nejistě Larisa. „Tak co vypadám pěkně?" zeptala se manžela a upravila si vlasy. „Nádherně." Odpověděl jí. Na takové řeči nebyly zvědavé, a tak kráčely ke schodům. „Cinkcink...cinkcink....!" Zazvonil zvonek. „Jsou tady! Oscare drahoušku, běž jim otevřít vy holky běžte nahoru, pak na vás zavolám." Rozkázala už uvolněná Larisa. Beka s Daisy vyběhly nahoru k Daisy do pokoje a zavřely dveře. „Dobrý den! Prosím posaďte se u nás." Poslouchaly, jak táta vítá Covaldovi. „Dobrý den moc mě těší. Holky pojďte prosím dolů!" zavolala mile Larisa. Beka otevřela dveře a s Daisy šly pomalu dolů. Stouply si vedle mámy a táty. „Tohle jsou naše dcery. Daisy a Beka. Daisy je osmnáct a Bece bude šestnáct." Představila je Larisa. „Ahoj holky. Tohle je naše dcera Megan." Představila jim paní Covaldová. Asi čtyřiceti letá malá paní s hubenou postavou, Hnědými vlasy v culíku a mýlím úsměvem. Měla výrazně namalované obočí a růžovofialovou rtěnku. Lehké černé šaty měly širší ramínka. V obličeji byla hodně pěkná. Ukazovala na svou dceru, která seděla hned vedle ní. Měla tmavší pleť a velmi husté vlasy s menšími kudrnami. Měla černé oči a krásně bílé zuby s rovnátky a na nich růžové gumičky. Hned se postavila a s úsměvem podala Bece ruku. Beka se na ní zpětně usmála. Bece přišla nějak povědomá, ale odkud ji může znát. Larisa se posadila a nabídla panu Covaldovi. Namakanému, tmavovlasému a opálenému muži. „Tak holky běžte do pokoje se seznámit!" Rozkázala jim mile. Megan se usmála a nechala Beku ať ji vede. „Pojď za mnou." řekla jí Beka. Daisy se začala dívat do mobilu a fotit si selfíčka. Beka zavřela dveře od pokoje a nabídla jí ať se posadí. Pořád nemohla přijít na to, kde ji viděla. „Co máš tak ráda?" zeptala se pořád usmívající se Megan. „Ráda koukám na filmy. Dřív jsem dělala gymnastiku a balet, teď už mě to tolik nebere. Na mobilu moc nejsem. Přijde mi zbytečné zabíjet tolik času, vlastně na ničem. Ale samozřejmě ho mám, i Instagram a facebook. Dokonce si posílám snapy. Hraju volejbal." Seznámila ji. Pořád se usmívala. Byla asi sto sedmdesát centimetrů vysoká. „Já se taky ráda dívám na filmy. Taky ráda čtu knížky. A dřív jsem taky dělala balet. Se sestrou jsem dřív taky hrála přehazku." „Ve škole máme volejbalový tým. Tak jestli by tě bavil mohli bychom tam spolu chodit." Navrhla jí. „No, ale musela bys mě to naučit." Usmála se na ni Beka. „Moc ráda!" rozzářila se. Beka seděla na posteli a Megan na židli u stolu. „Už si tady někoho poznala. Nějaké kamarády nebo nějakého kluka?" Usmála se na ní ještě víc a přisedla si k ní na postel. „Ano. Poznala jsem Joea, Lucase a Thomase. Ale Joe je debil." Prozradila jí. „To máš pravdu. Počkat ty se bavíš s Lucasem a Thomasem?" přiblížila se k ní. „Ano." „Tak to je bomba! Thomas je děsně fešnej. Je o dva centimetry vyšší, ale přes ty moje vlasy to ani nejde poznat." Začaly se obě dvě hlasitě smát. Počkat! První den viděla skupinu holek. Nebyla mezi nimi taky? „Ty Megan. První den, když jsem byla v městě, viděla jsme skupinu holek. Nebyla jsi tam náhodou taky?" „Ano. Byly jsme tam čtyři. Já, Mia, Emili a Kim. Jim je osmnáct. Když se dozvěděly o tom, že dojedou nové holky sešly se a já jsme tam náhodou byla taky. Vsadím se, že se s nimi tvoje sestra bude bavit." „Máš pěkné oblečení." Polichotila jí Beka. „Díky." Měla na sobě čistě bílý top, tmavě modrou áčkovou sukni a bílé podkolenky se dvěma modrými proužky. Povídaly si a povídaly až do večera. „Nemáš žízeň?" zeptala se Beka. „Něco bych si dala." Přikývla. Vzaly se a šly dolů. „Už bychom měli jít. Děkujeme za pohoštění. Je Megan, jdeš nám zrovna do rány." Prohlásila paní Covaldová. „Opravdu už musíme?" podívala se na ní psíma očima Megan. „Bohužel zlatíčko, je už pozdě." „Jestli chceš, můžeš k nám zítra dojít. Stejnak by se nám tu Beka nudila a nám to nevadí. Klidně dojdi už na oběd." Nabídla Larisa. „Jo! Mami prosím, můžu?" poprosila mámu Megan. „Jo klidně, to mi nevadí." Usmála se paní Covaldová. „Tak zítra." Rozloučila se Megan s Bekou. Oscar otevřel velké bílé dveře a pak za Covaldovími zavřel. „Tak co?" zeptala se Larisa. „Mně se zdáli milí a ta Megan je super. Jsme teď nejlepší kámošky." „To je super. Máte na sebe kontakt?" zeptala se nadšená Larisa. „Ano. Ještě teď si píšeme." Zasmála se. „Mně se taky zdála milá. A ta její máma je docela chytrá. Je to zdravotní sestra. Ale měla pravdu je už pozdě. Běž už spát Bek." „Dobře." Beka si vzala svoji knížku a šla nahoru.