Flower- 1.Beka s Daisy jsou tady!

Kapitola 6. Vše pro kamarády

Venku svítilo slunce a jeho příjemně teplé paprsky dopadaly na dům Leeových. Zahradní terasa byla krásně vyhřátá a s ní i hnědá lehátka. Na jednom z nich ležela Beka s knížkou v ruce. Už od sedmi hodin ležela ve velké šedé mikině a černých kraťasech s krajkou zakrytá lehkou síťovanou dekou. „Ty Oscare. Nevíš, co se s ní děje? Sedí tam už dvě hodiny a hází u toho divné ksichty. Chvíli pláče, pak se zas směje. Jednou říká „Ano konečně jsi to dokázal" a podruhé „Jsi normální?!". Není to divný?" stála zamyšlená Larisa hned za oknem. „Miláčku. Já jsem chlap. To jsou nějaké ty vaše holčičí záležitosti. Ne?" zatvářil se. „Právě že tohle je divné. Asi to bude tou knížkou. Daisy říkala, že už čte knížky pro puberťáky." Potáhla si rukávy dlouhého světle hnědé svetru. „A to je dobře. Vždyť je v pubertě." Objal ji zezadu. „Já nevím. Zdá se mi taková. Jiná." Zadívala se na ni. Beka se zrovna začala hlasitě smát. „Už nám roste. Za chvíli z ní bude druhá Daisy." Hladil Larisu po zádech. „Toho se bojím. Daisy před chvílí odešla se svojí kreditkou a řekla že si jde udělat menší nákup. Jako děti byly stejné, ale mít doma dvě Daisy...Nevím. Na jednu stranu je to dobře. Ale co když to není ten správný směr." Otočila se k manželovi a hluboce se mu zadívala do očí. „Pak si ona určí, co je správné a co ne." Řekl a vrátil se do kuchyně k vaření volských ok. Beka si přečetla polední stránky kapitoly a založila si knížku. O tom že si o ní rodiče povídají zaregistrovala, ale nedávala to nijak znát. Místo toho se zabrala do knížky. Chvíli tam ještě byla, pak se ale zvedla, protáhla se a s knížkou v ruce vešla do jídelny. „Je už snídaně hotová?" směřovala otázku k tátovi. „Ještě chvilku. Pojď si už sednout." Nabídl jí místo vedle Larisy. „Ne dobrý, naleju si pomerančový džus a najím se v pokoji." Sdělila a vzala si do ruky telefon. Se smíchem se vydala ke skleničkám a do jedné z nich si nalila pomerančový džus. „Ty Bek. Dojde dneska ta Megan?" Zeptala se Larisa. „Jo. Akorát mi píše." Zasmála se další správě. „A jaká ta Megan je?" zeptal se pro změnu Oscara naložil jedno volské oko na připravený talíř s topinkou. „Je úplně senzační. Máme docela stejné zájmy. Prý se sem přistěhovaly jen dva týdny před námi, takže do školy půjdeme spolu jako nováčci." Pověděla s jiskrou v očích. Knížku položila na ostrůvek a vzala si džus s talířem. Mobil měla v kapsy mikiny. S úsměvem a pobrukováním vyšlapávala schody. „Ciiink!" cinkl mobil. Beka si položila jídlo a pití na stůl, zavřela dveře a vzala mobil do ruky.9:24DrBLá MEGAN:Hej Bek. Něco jsem našla. Nějakou divnou knihu na půdě. Mám ji k vám přinést?9:26DrBLá BEKA:To mně zajímá, jakou ptákovinu si to našla XD. Jo klidně to dones.9:26DrBLá MEGAN:Ok. Zatím ji nebudu otvírat, počkám na tebe. MRK MRK.„Jsem doma!" zvolala Daisy. Beka to slyšela i přes zavřené dveře. Zakousla se do svého jídla a rychle se napila. Slyšela Daisyiny kroky po schodech. Rychle jedla a pila, aby jí snídani sestra nevzala. Najednou se rozevřely dveře a v nich stála pěkná blondýnka ve žlutém topu a bílých kraťasech. „Jdeš pozdě. Už jsem ji snědla." Oznámila ji vítězně Beka. „Jen ti jdu oznámit, že jdu se svými kámoškami za hodinu ven. Chceš jít taky?" zeptala se ze slušnosti a hodila si vlasy dozadu. „Ne. Dojde sem Megan. Ty jdeš s tou Miou, Kim a...Emili?" luskala, když si nemohla vzpomenout na jméno. „Ano. Pozdravuj ode mě Megan a poděkuj jí za mě." Mrkla na Beku. Beka ještě nevěděla, která je která, ale věděla, jak vypadají. Megan jí na svém stříbrném iPhone XS ukazovala nějaké fotky a říkala nějaké věci o nich. Mia má ráda krasobruslení, a dokonce jednou vyhrála nějakou soutěž. Bohužel je alergická na jahody. Beka by bez jahod asi nedokázala žít. Jsou tak sladké, a tak dobré. Když si projížděla staré fotky, našla jednu, kde jedla jahody a dodala k ní „Už tehdy jsem měla tak dobrý apetit.", a protože se to mámě tak líbilo, zmiňovala to na každé návštěvě. Divu že to nezmínila i včera. Kim je dobrá sportovkyně. Má ráda kočky a její rodiče jsou bohatí, takže s ní jezdí všude po světě. No a Emili je velmi veselá a chytrá holka. Ráda chodí na procházky a opaluje se. Všechny i Daisy měli spoustu společných věcí. Tou největší byla nakupování. Všech pět chodily každý týden na nákup. Samozřejmě že tím není myšleno jen nákup oblečení. Rády při nakupování blbnou a dělají vtipné fotky. „A představíš mně jim?" Beku napadlo, že když by se seznámila se starší generací mohla by mít větší přístup k různým věcem. Bylo to dost mazané. „Jo. Jsou to pohodářky, takže se jim snad budeš líbit." Žduchla do Beky, otočila se a důstojně odkráčela do svého pokoje. Snídaně snězená. Sociální sítě projíte. Megan teď vysává. Co bude dělat? Tak alespoň zajde pro tu knížku a půjde si jí do pokoje číst. Když otevřela dveře, cítila takový chladnější vzduch. Pomalu scházela schody a točila se přitom dokola, aby zjistila, co je toho příčinnou. Když vešla do kuchyně začaly se jí nohy vracet zpátky a černé vlasy dlouhé od konce krku dvacet centimetrů jí vlály. Už našla důvod. „Co tady dělá ten obří větrák?" křičela do chladného větru. „Jé promiň." Přiběhla Larisa. „K čemu to sakra je?" řekla naštvaně. „Prý tu bývá velké horko." Dodala Larisa. Beka si vzala knížku a vrátila se do pokoje. „Ségra pojď už jsou tady." Zašla Daisy pro Beku. Seběhly schody a vyšly ven. „Zdaar holky!" pozdravily se všechny objetím. „Tohle je moje mladší sestra Bek." Přisunula k sobě Beku. „Jee ta je roztomilá." „A pěkná." „Její kluk má štěstí." „Máš pěknou pleť." „A ty vlasy." „No ty oči." Chrlily komplimenty jedna přes druhou. „Hej holky, nechte ji dýchat." Usmála se na ně Daisy. „Takže Bek. Tohle je Mia," ukázala na malou asi sto šedesát centimetrů vysokou dívku s hnědými vlasy s bílím ombré. Oči měla šedo modré. V nose měla piercing a mezi horními zuby větší mezeru. „tohle je Kim," pokračovala a ukázala na blondýnku s dokonale vyžehlenými vlasy, vysoko asi sto sedmdesát centimetrů, hnědýma zapadlýma očima a menšími pihy pod očima a na nose. „no a nakonec Emili." Ukázala na sto sedmdesát centimetrů vysokou černovlásku s vlnitými vlasy po ramena, roztomilým obličejem a oranžovýma očima, na kterých jsou místo brýlí kontaktní čočky. Měla opravdu velké a plné rty. Všechny byly v celku hubené. Nejvíc hubené byly Daisy a Mia. „Tak zatím ahoj Bek." Rozloučila se. „Ahoj." „Měj se." „Tak zatím." „Když tak můžeš příště s náma." „To určitě." „Tak si to rozmysly." „Tak příště." Rozlučovaly se holky s Bekou. Beka šla zpátky do svého pokoje. Chvilku si četla, ale cinkl mobil a ona si zase psala s Megan. 10:31DrBLá MEGAN:Tak co číčo? Jak ti jde příprava do školy?10:32DrBLá BEKA:Zatím nijak. Sešity a učebnice koupí táta vedle v městě.10:35DrBLá MEGAN:Nemusí. Může tady z místní firmy, stejně jako já.Beka se nad tím zamyslela, ale nechala to tak být. Vrátila se k čtení knihy. Čas ubíhal rychle. Sluníčko zesílilo teplotu svých paprsků a zase začala smažit na chodnících. „Cinkcink....Cinkcink!" zazvonil zvonek u dveří. Beka rychle seběhla schody a prudce otevřela dveře. Stála v nich rozesmátá Megan a v rukou měla starobylou skříňku. „A co v ní je?" zeptala se Beka. Seděli u ní v pokoji na zemi v tureckém sedu naproti sobě. „Knížka." Odpověděla jí Megan. Otevřela skříňku a vytáhla z ní tlustou zežloutlou knížku od prachu. Megan s Bekou do ní zároveň foukly. Prach letěl na obě strany a holky se se smíchem rozkašlaly. Nebyl na ní žádný nápis. Byla tmavě hnědá s žlutými stránky. „Otevřeme ji?" Zeptala se Beka. Plná zvědavosti. Megan přikývla a otevřela knihu. „Nic?" klesl Megan nezvykle úsměv. „Kde jsi ji našla?" zeptala se Beka. „Šla jsem se podívat na půdu a najednou tam zakopnu o uvolněnou dřevěnou desku. Sundám ji a tadá, skříňka s knihou." Vykládala příběh s úsměvem. Beka se postavila a šla na chodbu. „Kam jdeš?" zeptala se jí zmatená Megan. „Našla si ji na půdě ne? Tak musíme na půdu." Otevřela vysunovací schody na půdu. „Bomba!" užasla Megan. Knížku vzala s sebou. Vyšly schody a rozsvítily si. „Tak, kde přesně jsi ji našla?" „Asi metr od vchodu." „To nám moc nepomůže." „Hm. Jo. Když jsem tu desku přetřela byla tmavě zelená a třpytila se." „Super!" Beka sešla dolů a vrátila se se smetákem. „Budeme zametat." Oznámila. Tak zametaly. „Hele tady je!" přivolala Megan Beku. Klekly si k zelenému prknu na odklopili ho. Byla tam úplně stejná skříňka a v ní úplně stejná kniha. Vzaly knížku se skříňkou dolů, zhasly a zavřely. „Co myslíš?" „Nevím odpověděla jí Beka a posadily se zpět na zem. Obě knížky byly prázdné. „Hmm." Zamyslela s Megan. „Já bych se tím nezabývala." Šupla knížky ve skříňkách pod postel. Obě se zasmály a povídaly si. Obě dvě nevěděly, co mají ty knížky znamenat. Nechtěly nad tím ani přemýšlet za tři dny měla být škola, a proto jejich debata byla směřována k ní. „Ty Bek. Neseznámila by si mě s Thomasem? Mi se sice známe, ale víš, jak to myslím." Poprosila ji. Bece se Thomas sice líbil a vzhledem k tomu co se stalo, on si to taky myslí. Ale necítila, že by to byl ten pravý. Asi jenom toužila po lásce. „Samozřejmě." Přikývla s úsměvem. Vzala do ruky svůj iPhone X a napsala Thomasovi.12:46Beka:Nechtěl by si zajít ven? Klidně i s Lucasem.12:47Thomas:Klidně. Ale Lucas asi nepůjde. Právě se ASI s Jade rozešel.12:49Beka:Jak to?12:52Thomas:Víš, on vždycky chodívá dom brzy a když sestra chtěla, aby zůstal dýl, naštval se a odešel.12:53BekaTo chápu. Taky máme rodiče, co dbají na brzkém příchodu.12:53Thomas:Takže za půl hodiny v parku?12:54Beka:Ok.Beka dala přečíst zprávy Megan. Ta se samou radostí rozzářila, chytla Beku za ruku a odtáhla jí k hlavnímu vchodu. „Jdeme se projít paní Leeová!" vykřikla radostně obouvající se Megan. „Dobře holky." Ozvala se Larisa. Megan vyběhla ven a pobídla Beku rukama a zářivým bílým úsměvem. Beka se na ní taky usmála svými čistými zuby. Celou cestu běžely a hyhňaly se. Beka se smála jako nikdy. Megan byla strašně veselá a vtipná. Kdyby si nenechala obarvit vlasy na hnědo měla by úplně stejnou barvu jako beka. Lesklou černou. To že se nechala obarvit jen pro to, aby si našla kamarádku, jelikož ji s černými vlasy měli za černošku bylo smutné, ale říkala že barva se za týden smyje. Chtěla si dat trvalou, ale máma jí to rozmluvila. A udělala dobře. Meganiny vlasy byly nádherné, ani Beka by nedopustila, že by si je zničila jen kvůli nepravým kamarádům. Když se po cestě točily a smály z plných plic. Každý, kdo kolem nich prošel se na ně s úsměvem podíval. Někteří kluci dokonce požádaly o telefonní čísla, holky se na ně však jen usmály a začaly se smát. Samozřejmě jim čísla daly, ale ze začátku musely přece vypadat nepřístupně, aby o ně projevily větší zájem. Kdyby takhle viděla Daisy Beku, řekla by si, že její práce jest u konce a byla by na sestru zase taková jako dřív. To znamenalo, že by s ní už netrávila tolik času a nebyla na ni tak hodná. Určitě se to časem dozví, ale zatím potřebuje její podporu. „Týjo. Zvládly jsme to přesně za půl hodiny." Zasmála se Beka. „Tak to fakt kecáš! Tohle nemohlo trvat půl hodiny." Zasmála se Megan. Beka ukázala na Thomase, který přicházel po chodníku na pravé straně. Obě dvě si sedly na lavičku. Byly strašně vyčerpané z toho poskakování a smíchu. Sluce s pečícími paprsky tomu nijak neubíralo. „Takže Thome. Tohle je Megan, moje nejlepší kámoška." Ukázala na vysmátou Megan. „Ahoj. Mi už se tak trošku známe." Postavila se a potřásla mu rukou. Dala si na jedné straně vlasy za ucho, teda jen některé kudrliny a oprášila si tmavě modré šaty s býlím límečkem a býlími knoflíky. Úplně stejné šaty měla Beka. Když byli ještě doma, Larisa jim donesla právě tyhle šaty, aby byly sladěné. „Nemáte někdo vodu?" zeptala se Beka. „Ne." Odpověděli zaráz. „Mám ale něco lepšího." Ukázala Megan na nízkou fontánu v parku. „To bude sranda. Skvělí nápad." Pochválil ji Thomas s úsměvem. Megan mu úsměv opětovala. „Kdo bude poslední je bačkora!" utíkala k fontáně. „Ty Bek" zastavil ji chycením za ruku. „ten den. Víš jaký. To mělo znamenat, že se ti líbím? Protože ty mně taky." Usmál se na ni. „No po pravdě ano. Ale radši bych zůstala jen kamarádka. Ale být tebou začnu se dívat tam." Otočila mu hlavu k skoro vyzuté Megan. Thomasovi se vrátil úsměv a Bece taky. „V žádném případě já bačkora nebudu!" prohlásila a utíkala k fontáně. „Hej! To není fér!" utíkal za ní se smíchem. „Tak na tři!" řekla Beka. Chytla Megan za ruku a Megan zase Thomase. Vstoupli si na kamennou zídku, asi třicet centimetrů vysokou a se smíchem počítaly: „Raaaaz! Daaaaaaa! Tří!" a na tři skočily do vody. S hlasitým smíchem tam po sobě začali cákat vodu. „Kdo najde dvacku jako první vyhrál!" Tak začala hra. Všichni tři šly na tři a ve chladné vodě hledaly dvaceti koruny. Mince o sebe cinkaly, jak se jimi prohrabávali. Žduchali se a navzájem potápěli. „Ha mám ji!" vykřikla Megan. „To teda ne!" stáhl ji do vody Thomas. Najednou bylo ticho. Thomas byl u Megan tak blízko, že vyděl i malé chloupky u kořínků vlasů. Megan byla od vody tak lesklá a byla tak nádherná. Dívali se navzájem do očí až jim sklouzl pohled na rty. Přibližovali se k sobě a zavírali přitom oči. Začali se líbat. Asi to byla láska na první pohled, opravdová, jinka by to tak rychle nešlo, stejně jako kamarádství Beky a Megan. Když konečně přestali, postavili se a usmáli se na sebe. Ještě se obejmuli a potom zase začala válka. „Tak a teď pajsky!" vykřikla s úsměvem Megan. Beka se na ní usmála a viděla přitom, jak se jí třpytí oči. Tahle láska nebude trvat jen dva měsíce. Tohle bude na celý život. Všichni se zase hrnuli do vody a hledali padesáti korunu. „Dík Bek." Objala ji Megan. „Nevěděla jsem, že to půjde tak rychle." Řekla Beka s úsměvem. „To ani já ne. Ale můj první polibek byl sladký." Prozradila Megan. Pro Beku by to byl taky první. Sice dávala takové ty pusinky mamince jako malá na líčko a stejné pusinky dala tehdy Thomasovi. Ale opravdový polibek ještě nezažila. Nijak Megan nezáviděla, naopak byla šťastná. „Fakt byla sladká. Asi měl nějaký bombón." Zasmála se Megan. Pak už se hrnuly po padesáti koruně, jež ležela kousek od nich. Přitom se na nich vylévala voda. Byly totiž hned pod tryskou, ze které se valila osvěžující voda. „Mám!" stoupl si Thomas. Beka s Megan na sebe koukali. Rvaly se o jednu, a přitom nechaly Thomase, aby vyhrál. Začaly se smát. „Co je?" přišel k nim Thomas. „Ale nic." Stoupla si Megan a objala ho. „Páni. My jsme teda totálně mokří!" postavila se Beka a zasmála se. Modré šaty měla obeplé kolem těla stejně jako Megan. Všichni se začali smát. „Tak pojďme už, ať uschneme." Doporučila Megan. Vylezli z fontány a kroutili si oblečení. Beka si ždímala vodu z vlasů. Megan si je ždímat nemusela, její kudrliny byly tak odolné, že se ani moc nenamočily. Ale to bylo proto, že je měla přírodní. Kdyby je měla nakulmované, nějakou kulmou pro extrémě malé kudrliny, byly by hned po pár chvílích ve vodě rovné. Boty si nedali, protože by byly hned mokré, tak se jenom posadili na kamennou zídku a nechaly, aby je sluneční paprsky osušili. Povídalisi a přitom se Megan s Thomasem drželi za ruce. „Dávám tomu tak dvacet minuta jsme suchý. Teda v rámci možností." Zmínil Thomas. „To nevadí. Po cestě uschneme." Řekla Beka. Megan přikývla. Mezi tím, co si dál povídali, slunce vyslalo svým paprskům větší teplotu. Hřejivé paprsky pomalu vysoušely mokré oblečení. Kapky vody na vyhřáté zídce syčely a následně se proměnily v páru. „Už je to půl hodiny." Připomněla Megan a nazula si bílé sandály s šňůrkami zavázanými kolem lýtek. Klapala s nimi okolo fontány a zavolala k sobě Beku. Ukázala na mokré stopy a začaly se smát. „Tak budeme už muset jít." Oznámila Megan Thomasovi. On se k ní přiblížil a rozloučil se s ní polibkem. „Pak ti zavolám." Zašuškal jí do ucha. Ještě ho obejmula, ale pak už s Bekou klapala domů.