SLIBUJI

Klaun jménem Amy

Bydlím se svojí mámou a se svou desetiletou sestrou Amy ve městě jménem Louisville, ve kterém žiji už od narození. Táta se od nás odstěhoval před třemi lety, když mi bylo čtrnáct let. S mámou se pořád jenom hádali a bylo to čím dál tím horší. Jeden večer si sbalil všechny věci a oznámil nám, že nás má plné zuby. Od té doby tu s námi nebydlí a jediné co o něm vím je, že si za nás našel náhradu. Asi by mě to mělo mrzet, nebo možná štvát, ale je mi to fuk. Je to slaboch a já ho už nikdy nechci vidět. Moje máma je skvělá. Vždycky se o nás dokázala postarat a i přes to, jak unavená chodí z práce je pokaždé usměvavá a plná lásky kterou nás zahrnuje. Máma vlastní jednu restauraci a většinu času tráví tam. Jsem na ni pyšná, jak to všechno zvládá. A pak je tu moje nejlepší kamarádka Rosie, která to se mnou táhne už od první třídy. Je to nejúžasnější a zároveň nejbláznivější člověk, který mě mohl potkat. Vím, že pouto mezi námi je natolik silné, že ho nikdo a nic nikdy nezlomí. Není jako jedna z těch rádoby "kamarádek", které vám při první příležitosti podkopnou nohy. Ona je člověk pro kterého se oplatí zemřít.

Probudil mě nesnesitelný, hlasitý křik mé mladší sestry Amy. Ze všech sil jsem se posadila na postel a chvíli jen mžourala očima. Podle velmi slabého světla, které se mi dralo do pokoje jsem předpokládala, že je hodně brzy ráno. Vzala jsem si ze skříně čisté oblečení a vydala se dolů zjistit, proč tam ten malý ďábel zase tak vyvádí. Sotva jsem otevřela dveře a sešla pár schodů, zasáhla mé ušní bubínky další nálož hysterického jekotu.

,,To ale není fér mami! Ostatní holky se malovat můžou tak proč já ne? S takovou si nikdy nenajdu žádného kluka a budu už navždycky sama! " Sledovala jsem z naších starých, dřevěných schodů soptící Amy, která s rukama založenýma v bok a se směšně našpulenými rty pochodovala v kuchyni sem a tam. Stálo mě hodně úsilí zadržet smích při pohledu na její nehezky zmalovaný obličej.

Máma si ji chvíli jen prohlížela a vypadala, že každou chvíli bouchne vzteky. ,,Mě ale nezajímají ostatní holky Amy! Nedovolím aby se moje dcera malovala jako nějaký cirkusový pošuk," vyhrkla na ni máma se stále zamračeným obličejem. Po jejích slovech jsem se už smíchu neubránila a začala se smát tak moc, až se mi po tváři skutálela slza.

,,Jess! Přestaň se tam tak hloupě smát a radši pojď tvé sestře vysvětlit, že takhle nikam nepůjde! Já se tu sní už nebudu dohadovat," křikla na mě máma a vrhla na mě pohled, který mi jasně naznačil, že se nemám pokoušet ji neuposlechnout.

Poraženecky jsem vzdychla a sešla za nimi dolů. Odložila jsem si oblečení na židli a nalila si hrnek černé kávy. Pokud tu mám s Amy řešit její teenagerské problémy budu potřebovat minimálně ještě jeden. Sedla jsem si na židli ke kuchyňskému baru a pokynem hlavy jsem naznačila naštvaně pochodující Amy, aby se posadila

Amy protočila dramaticky oči a zaujala volné místo vedle mě. Až teprve zblízka jsem si pořádně všimla, jak hrozné její líčení je.

,,Řekneš mi o co tu vlastně jde a proč vypadáš tak příšerně?" spustila jsem a neodpustila si rýpavou poznámku. Amy na mě nejdřív vyplázla dětinsky jazyk a pak sklopila oči ke svému talíři s nedojezeným sendvičem.

,,Dneska má moje spolužačka Katie narozeninovou oslavu, budou tam všichni ze třídy a já nechci být zase za outsidera. Ostatní holky se už dávno malují a některé mají dokonce kluka, nemůžu mezi ně zapadnout a tohle je moje příležitost ukázat jim, že nejsem žádná nula," vzlykala Amy a dívala se na mě smutnýma očima.

Musela jsem od ní na chvíli odvrátit zrak, protože jestli mě něco ničí, tak to, vidět ji nebo mámu smutnou. Chytla jsem ji za ruku a upřímně se na ni usmála. ,, Amy nejsi žádná nula a nikomu nemusíš nic dokazovat, ale chápu že nechceš, aby se ti ostatní holky smály. Mám návrh, ty si ze sebe půjdeš smýt tu hrůzu a já tě pak naučím jak se hezky namalovat, platí?", sledovala jsem ji a čekala na její reakci.

Amy radostí vypískla a vrhla se mi okolo krku takovou rychlostí, že mě málem shodila ze židle. ,,Jsi nejlepší sestra Jess," vyhrkla a hned nato běžela do koupelny. Byla jsem natolik zaujatá problémy mé sestry, že mi chvíli trvalo, než jsem si stihla všimnout, že je máma už dávno pryč. Určitě zase nestíhala, jak je u ní zvykem a tak se s námi ani neobtěžovala rozloučit. 

Dopila jsem zbytek kávy a přistála očima na obřích kuchyňských hodinách, které ukazovaly že je teprve 7 hodin ráno a musela si povzdechnout. Touhle dobou mám většinou ještě půlnoc. Kdo by o víkendu vstával dobrovolně tak brzy?

,,Dík moc Amy" zanaříkala jsem a pustila se do sendviče, který stihla nakousat ze všech stran. Jak já nesnáším když tohle dělá...

,,Tak jdeme na to! " houkla na mě Amy, která se snad až po hodině vrátila z koupelny. Naštěstí už bez té ohavnosti na jejím dětském, nevinném obličeji.

Zajímalo by mě, co tam tak dlouho dělala, ale neměla jsem sílu řešit další blbosti a tak jsem se jen zvedla a následovala Amy, která kráčela po schodech nahoru . Při vstupu do jejího pokoje jsem ihned zabloudila očima ke zdi, na které byl vylepený plakát zobrazující Miley Cyrus a musela se pousmát. ,,Kéž by jsi nikdy nevyrostla" špitla jsem si sama pro sebe tak potichu, že to neměla šanci slyšet.

Amy se posadila do tureckého sedu ke skříni a začala se prohrabovat tunou růžového oblečení. ,,Nejdřív budu potřebovat pomoc vybrat oblečení" houkla na mě přes rameno a hned na to vytáhla ze skříně dvoje šaty. Jedny křiklavě červené s úzkými ramínky, které končily těsně nad koleny a druhé žluté, s jakýmisi motivy motýlků. Bez rozmýšlení jsem ukázala prstem na žluté šaty a i přes to, že žlutou barvu nesnáším. Za jiných okolností bych je nikdy nevybrala, ale vzhledem k tomu, že červené byly až moc krátké jsem měla okamžitě jasného favorita.

Amy si je se zamračeným pohledem důkladně prohlédla a nejspíš se mnou souhlasila, protože se jí na tváři vytvořil spokojený, široký úsměv. Červené šaty, které ve výběru neobstály zmuchlala a hodila zpátky do skříně. Typická Amy.

Došla jsem si do svého pokoje pro pár svých líčidel a dala se do toho. Ani já nejsem žádný profík co se líčení týče, ale bylo mi jasné , že horší než výkon mé sestry to nebude. Za necelou půl hodinu jsem byla se svojí prací hotová a nanášela ji poslední vrstvu řasenky.

,,Hotovo" pronesla jsem pyšně nad svým výsledkem a nemohla se na ni přestat dívat. Amy vypadala nádherně. Její krátké, vlnité blond vlasy byly sepnuté do neposlušného drdolu a její baculaté tváře byly lehce narůžovělé od tvářenky , kterou jsem na ně před malou chvílí nanesla. Na její hubené, drobné postavě byly šaty trošku větší, ale i tak jí ta šeredná žlutá neskutečně slušela. Beze slov jsem stála naproti Amy a jenom na ni tiše zírala, dokud mě cinknutí ohlašující zprávu nevrátilo zpátky do reality.

,,Tak za tohle, za mě myješ celý týden nádobí. Ne počkat, dva týdny!" přikázala jsem ji a došla si ke psacímu stolu pro mobil, na kterém svítilo jméno Rosie.

,,Čau ty spáči, doufám že tě budím :P .  Za půl hoďky ať jsi u mě, mám ti co vyprávět."

,,Smůla, Amy tě minimálně o dvě hodiny předběhla," odpověděla jsem jí a nezapomněla k tomu přidat emoji zdviženého prostředníčku. ,, Za chvíli vyrážím" dodala jsem a strčila si telefon do kapsy. 

,,No  no, zase nepřeháněj. Nerada bych, aby jsi za chvíli měla ego větší, než je tenhle pokoj," utrousila jsem směrem k Amy, která se stále ještě pozorovala ze všech úhlů v zrcadle. 

Amy se ani nenamáhala mi odpovědět. Dál pokračovala ve svém nakrucovaní a dělala, jako bych tam už vůbec nebyla. No jasně, to se dalo čekat. Byla jsem hodně naivní, když jsem od ní očekávala aspoň drobný náznak vděku. Otočila jsem se na patě a chystala se vyjít z jejího pokoje, když v tom se ke mě zezadu přimáčkla jako malá, otravná pijavice.

,,Dík," vyhrkla, přičemž mě stiskla ještě pevněji a já se musela pousmát. Po chvíli, co mě přestala drtit všechny orgány v těle a já mohla zase bez problému dýchat, jsem ji ještě zběžně připomenula v kolik má být doma a čemu všemu se má vyvarovat. Bylo mi naprosto jasné, že do  ní všechny ty příkazy máma hustila už minimálně týden předem, ale pokud jde o Amy připomínání důležitých věcí u ní není nikdy dost. Po cestě ze schodů jsem se nakonec ještě rozhodla využít situace a po dlouhé době si dopřát poklidnou a nikým nerušenou koupel.