SLIBUJI

Mokrý úkol

Po Dylanových slovech jsem naprosto ztuhla a nezmohla se jediného slova. Se zatajeným dechem jsem se rozhlédla po ostatních a sledovala jejich tváře plné údivu. V hlavě jsem si tu nedávnou událost promítala pořád dokola a nemohla přijít na to, co se tu právě odehrálo. Že by se o mě snad Dylan Dowson bál?

,,Přeskočilo ti snad? Ty jsi teď jako její chůva nebo co?" vyjel po něm Thomas a postavil se přímo naproti němu. Dylan okamžitě zatnul pěsti a na jeho potetovaném krku se objevilo hned několik viditelně vystouplých žil. Zrychleně dýchal a vypadalo to, že se na Thomase každou chvíli vrhne. Dylan je daleko vyšší a dokonce i mohutnější, takže si myslíš, že by neměl Thomas nejmenší šanci.

,, Vždyť ani neví, co to tráva je. Akorát někomu nakecá, že jsme ji do toho nutili a budou z ho jenom problémy!" vyštěkl na Thomase, přičemž mu surově udeřil dlaněmi do hrudníku. Vyskočila jsem na nohy a postavila se přímo mezi ně. Neměla jsem nejmenší tušení o tom, co právě dělám, ale věděla jsem, že to musím okamžitě zastavit. Otočila jsem se čelem k Dylanovi a vrhla na něj vražedný pohled. Jeho slova mě rozčílila do nepříčetnosti, protože jsem si naivně myslela, že to co udělal bylo pro moje dobro.

,,Nemáš nejmenší právo mi diktovat, co můžu a co ne! Je mi úplně u prdele co si o mě myslíš, ale takto o mě mluvit nebudeš!" vykřikla jsem na něj a bylo fuk, že se na nás v místnosti strhla veškerá pozornost. Dylan slabě pootevřel ústa a nejspíš se chystal něco říct, ale dřív něž ze sebe stihl dostat jediné slovo ho přerušil rozčílený Elliot.

,,Okamžitě toho nechte! Nemám na vaše směšný hádky náladu, takže mě přestaňte srát a pojďte si užít večer!" poručil nám s vážným výrazem v obličeji a tím ukončil náš nesmyslný spor. Všichni jsme si mlčky vyměnili své překvapené výrazy a následovali Elliota do jeho garáže. Thomas si s Dylanem od sebe udržovali odstup a já se nad jejich dětinským chováním musela pousmát. Ještě pořád jsem na něj byla naštvaná, ale snažila jsem se to vypustit z hlavy. Došli jsme do obrovské garáže, kde nebylo k vidění nic kromě pár starých krabic s věcmi a velkého dřevěného stolu uprostřed. Elliot popadl prázdné kelímky, které naskládal na oba dva konce stolu a začal je plnit různě barevným alkoholem. Pečlivě jsem ho sledovala a snažila se přijít na to, co se bude dít. Alex mezitím vyhrabal z jedné z těch krabic oranžový míček a položil ho doprostřed toho obrovského stolu.

,,Předpokládám, že beerpong všichni znáte, ale i tak vám radši pravidla zopakuji,kdyby se tu přeci jen náhodou našel někdo, kdo o téhle skvělé hře ještě neslyšel," řekl a laškovně po mě mrkl, takže mi dal jasně najevo koho tím případným zaostalcem má na mysli. ,,Rozdělím nás na dva týmy, ze kterých budou proti sobě soupeřit dva hráči. Vaším úkolem bude zasáhnout pomocí tohoto pingpongového míčku jakýkoliv soupeřův kelímek. Pokud se trefíte, bude muset soupeř míčkem zasažený kelímek vypít. Pokud se ale netrefíte, musíte buď splnit úkol, který vám soupeř zadá a nebo mu pravdivě odpovědět na jakoukoliv jeho otázku," dovysvětlil nám Elliot pravidla hry a poté odběhl nahoru sehnat ještě jednoho dobrovolníka, který by náš lichý počet hráčů doplnil. Netrvalo dlouho a vrátil se s drobnou dívkou, která se nám představila jako Bethany. Elliot nás rozdělil do dvou týmu po čtyřech a já byla ráda za to, že v mém týmu není ani Dylan a ani ta fúrie Viktorie.

Byla jsem na řadě jako první a nemohla za svého protivníka schytat nikoho jiného než Viktorii. Viktorie byla na tahu jako první a náš červený kelímek s přehledem zasáhla. Vytáhla jsem míček a bez zbytečného rozmýšlení do sebe obsah kelímku chrstla. Nápoj nechutnal ani z poloviny tak dobře, jako moje oblíbená melounová vodka a dalo mi vážně zabrat tekutinu spolknout. Naštěstí jsem se nepozvracela a hodila na Viktorii vítězný úsměv. Pak přišla řada na mě. Soustředěně jsem hodila míčkem, který se odrazil od vrchní části jednoho z kelímku a ihned na to odskákal ze stolu na zem. Štěstí se mi vždycky vyhýbalo tím největším možným obloukem, takže mě to ani nijak nepřekvapilo.

,,Otázka nebo úkol?" zeptala se mě s radostí v očích Viktorie.

,,Úkol," odpověděla jsem ji odhodlaně a hned na to pocítila strach z toho, co na mě ta potvora vymyslí.

,,V tom případě tě čeká aspoň půl minutový francouzák s Thomasem," sdělila mi můj úkol a já ji v tu chvíli nesnášela ještě daleko víc. Nikdy jsem se s klukem nelíbala a Thomas mi nepřipadal jako vhodný kandidát na můj první opravdový polibek. Zrovna jsem se chystala úkol odmítnou, ale v tom jsem si všimla úšklebku Viktorie a došlo mi, že přesně o tohle jí jde.

,,Fajn," vychrlila jsem ze sebe a přála si, aby to už bylo za mnou. Došla jsem k Thomasovi, který se ke mě lehce sklonil a se zavřenými oči se přiblížila k jeho rtům. Thomasovi rty byli až příliš mokré a jeho jazyk si vůbec nevěděl rady s tím mým. I líbání s Rosie mi bylo daleko příjemnější a nebylo tolik uslintané .Po půl minutě, která se táhla snad věčnost bylo konečně po všem. Odtáhla jsem se od Thomase a bez jediného pohledu do jeho tváře jsem odešla zpátky ke svému týmu. Koutkem oka jsem zahlédla Dylana, který právě vyběhl po schodech nahoru a bleskově se rozběhla za ním. Chtěla jsem se ho zeptat, o co mu pořád jde a tohle byla skvělá příležitost. Dylan šel rychlým krokem a já měla co dělat, abych ho v tom davu lidí neztratila z dohledu. Zničehonic vyšel na terasu a zamířil k velkému jezeru, které stálo přímo naproti chatě. Dylan se kousek od kraje zastavil a v mžiku si pomocí svých svalnatých paží přetáhl přes hlavu triko, které odhodil na zem.

,,Dylane? Můžeme si promluvit prosím?," zeptala jsem se ho tlumeným hlasem, abych ho nevylekala a pomalým krokem se k němu přiblížila.

,,Není o čem," odbyl mě svojí stručnou odpovědí a otočil se směrem ke mě. Vypadal dokonale a já od něj nemohla odvrátit zrak. Jeho zelené oči zářily víc, než kdy před tím a jeho tvář byla osvícená paprskem měsíce, který kromě něj osvítil i hladinu jezera. Vlasy měl lehce spadené do tváře a mě se podlomila kolena, při pohledu na jeho svalnatou hruď, na které jsem zaznamenala inkoustem vyrytý obrázek dvou zvláštně vypadajících vran.

,,Chci vědět proč jsi mě tam tak znemožnil a proč si teď tady místo toho, aby jsi byl s námi vevnitř," vyhrkla jsem, div jsem si nezamotala jazyk, jak rychle jsem to ze sebe vychrlila a následně si důležitě zkřížila ruce na své hrudi.

,,Ahaaaa, takže ty chceš něco vědět. Drž se ode mě dál jasny? Co na tom do háje nechápeš? Jestli si myslíš, že stojím o malou otravnou holku, tak to se šeredně pleteš Monico." Obořil se na mě s výrazem, který jasně naznačoval, že budu litovat, pokud odtud ihned nevypadnu.

Jenže alkohol, který nepřestával působit v mé krvi mi zabránil, abych se otočila a stáhla ocas jako pokaždé, co jsem se ocitla v jakékoliv společnosti. ,,Jess," Jmenuji se Jess," řekla jsem klidným, tonem rozhodnutá, se nenechat ničím rozhodit.

,,Což bych samozřejmně věděl, kdyby mi to nebylo úplně šumák. Už to chápeš? Seber si ten svůj ublížený výraz a zmiz mi z očí," procedil  a bez vyčkání na mou odpověď skočil do vody a tím mi zmizel z očí.

Měl pravdu, pokus o to, zůstat nad věcí selhal, protože to, jakým způsobem se ke mě choval, by mě ranilo i kdybych vypila všechen alkohol světa. Otočila jsem se zpátky k domu a bez jediného zaváhání se vydala nazpět k domu, ze kterého hlasitost hudby snad ještě zesílila. " Vždyť je to idiot, co bych se sním vůbec zabývala," houkla jsem sama pro sebe a nasadila zpátky můj celoživotně nacvičený úsměv, který nikdy nezklamal a vždy dokonale zamaskoval všechny moje bolesti a útrapy.