SLIBUJI

DETA

O co mu sakra jde? Dalo by se říct, že mě pohledem přímo hypnotizoval. Měla jsem sto chutí se zvednout a jít se ho zeptat, co má se mnou sakra za problém.

,,Lidi, hrajte zatím beze mě. Jenom si odskočím něco vyřídit a hned budu zpátky," oznámil nám Elliot a odešel k mému otravnému pozorovateli, se kterým ihned zmizel z dohledu. Vždycky jsem byla až příliš zvědavá a teď tomu nebylo jinak. Zajímalo mě, kam odešli a co mají za lubem.

,,Kam šli?," zeptala jsem se Alexe, kterého jsem od našeho příchodu neslyšela říct jediné slovo.

,,Šli sehnat drogy, takže tu zůstaň a do ničeho se laskavě nepleť," vyštěkla na mě Viktorie dřív, než stačil Alex jakkoliv zareagovat a vytáhla si ze své zadní kapsy kalhot krabičku cigaret. Strčila si jednu do úst a já si všimla lesklého kovu, který se ji blýskl na jazyku.

,,Jaké tetování má pro tebe nejhlubší význam?" odběhla jsem od tématu a nejistě se natáhla po flašce s obrázkem palmy, kterou svírala pevně v ruce. Viktorie si pomalu prohlédla všechny části svého pokrytého těla inkoustem a bylo na ni vidět, že nad mojí otázkou usilovně přemýšlí.

,,Každé z nich má něco do sebe. Ale tohle je zaručeně moje nejoblíbenější," utrousila podrážděně a ohrnula si prsty svůj dolní ret. Zahlédla jsem na něm jakýsi nápis, ale byl příliš drobný, takže bylo nemožné ho na dálku rozluštit . Musela jsem se k ní trochu nahnout a až teprve z blízka si všimla černě vytetovaného slůvka DETA. Odtáhla jsem se od ní a čekala na vysvětlení, protože mi slovo nedávalo žádný smysl.

,,Dylan, Elliot, Thomas, a Alex. To je DETA. Tyhle lidi jsou pro mě vším a nikoho jiného ve svém podělaném životě nepotřebuju," sdělila mi Viktorie a z jejího naštvaného pohledu jsem pochopila, že žádné písmenko J ani R do své sbírky přidávat nehodlá. Bylo mi jasné, že nás mezi sebou nechce, ale rozhodla jsem se to ignorovat. Dala jsem si dalšího loka a s tím dopila zbytek obsahu. Rosie mezitím probírala něco s Alexem a vypadalo to, že se náramně baví. Takhle rozzářenou jsem ji už dlouho neviděla a dělalo mi to obrovskou radost. Odvrátila jsem se od nich a až teprve teď si všimla prázdného místa, na kterém tu ještě před chvílí seděl Thomas. No bezva. Takže jsem tu zbyla jen já a moje červenovlasá společnost, která by mě nejradši předhodila hladovým psům. Přemýšlela jsem nad tím, proč se mnou zachází jako s nějakým otravným hmyzem a co jí na mě tak šíleně vytáčí. Sice jsem ji proti sobě nechtěla poštvat ještě víc, teda pokud je to vůbec ještě možné, ale moje zvědavost mě opět nenechala v klidu.

,,Má tvá nenávist ke mě nějaký důvod?" zeptala jsem se jí a nebyla si jistá tím, zda jsem připravena slyšet odpověď. I přestože jsem byla kritikou obklopena denně, jsem se ji nikdy nenaučila snášet. Po každé urážce se mi na duši objevil drobný šrám a já nevěděla, kolik toho má pochroumaná duše ještě unese.

,,Kluky jste svojí roztomilostí očividně odrovnali, ale já se s vámi kamarádíčkovat rozhodně nehodlám. Můžete se snažit sebevíc, ale mezi nás patřit nikdy nebudete a to si zapamatuj," utrhla se na mě Viktorie a s cigaretou v ruce se ode mě odvrátila. Po její upřímné a dosti zdrcující odpovědi jsem se poraženecky zvedla a ze zakouřené místnosti odkráčela. Její slova mě ranily, takže jsem od ní chtěla co nejdál. Ocitla jsem se v kuchyni a uviděla Thomase, který stál opřený o kuchyňskou linku s kelímkem v ruce. Protlačila jsem se davem lidí, kteří poskakovali jako splašení do rytmu hudby a vyhoupla se na linku vedle něj.

,,Co tu děláš?" překřikla jsem hlasitou hudbu a ucítila, jak mě z toho lehce zaškrábalo v krku. Thomas nevypadal na společenský typ, ale rozhodně jsem tu byla radši sním než vedle s Viktorií, která už určitě plánovala mojí vraždu.

,,Schovávám se tu před otravnýma žvanilama," utrousil Thomas pobaveně a já na jeho tváři poprvé spatřila náznak úsměvu. I ten malý pokroucený úsměv mu náramně slušel a mě přišlo strašně líto, že ho nepoužívá častěji. Jeho tvrdé rysy v obličeji změkli a najednou z něj byl nový člověk. Tenhle Thomas se mi zamlouval daleko víc.

,,Možná tomu nebudeš věřit, ale dokážu být ještě daleko otravnější," oznámila jsem mu a nenápadně ho pozorovala. Jeho kůže měla nádherně opálenou barvu a jeho rty zdobily mokré stopy od nápoje, ze kterého upíjel. Thomas se na mě otočil a já se v rychlosti odvrátila, aby si nevšiml, jak tupě na něj zírám.

,,Máš vůbec co pít?" zeptal se mě pozorně a já zavrtěla hlavou. ,,Všiml jsem si, že ti zachutnalo Malibu, takže se ti pokusím sehnat něco sladšího," pokračoval Thomas a došel k ledničce ve které se chvíli jen přehraboval.

,,Tohle by ti mohlo chutnat" zvolal po chvíli vítězně a vytáhl z ní průhlednou flašku. Odlil mi z ní do kelímku, který mi podal a netrpělivě čekal, až nápoj ochutnám. Nejdřív jsem si k tekutině jen přičichla a ucítila melounově nasládlou vůni.

,,Nečuchej k tomu jako bych tě chtěl otrávit a ochutnej to už. Vsadím se s tebou, že jsi v životě nic lepšího nepila," ujistil mě a já se napila. Nápoj byl ještě o trochu sladší než ten který jsme pily při té stupidní hře a chutnal mi i o něco víc. Na jeden zátah jsem vypila půl kelímku a musela uznat, že byl Thomasův výběr trefný.

,,Co je to?," zjišťovala jsem a olízla si své nasládlé rty.

,,Melounová vodka. Věděl jsem, že ti bude chutnat," informoval mě a já dopila zbytek té přeslazené dobroty. Dnešní večer nepřestávám překvapovat sama sebe. Jsem tu s cizími lidmi a komunikace s nimi mi neděla nejmenší problém. Najednou jsem si připadala silnější než kdykoliv jindy a ten pocit se mi zatraceně líbil.

,,Tak pojď měli bychom se za nimi vrátit," vyrušil mě z mých myšlenek Thomas a vydal se směrem do obývacího pokoje. Já si ještě dolila svůj kelímek vodkou a šla jsem za ním. Vrátili jsme se k našemu místečku na koberci a já si všimla Elliota i mého věrného očumovatele, kteří se už vrátili z drogové mise.

,,Tak tady jste vy dvě hrdličky. Už jsme se vás chtěli vydat hledat," pronesl škádlivě Elliot a uvolnil nám vedle sebe místo. Elliotova slova mě lehce rozhodila, ale nedala jsem na sobě nic znát. Thomas je sice velmi pohledný a dokonce i milý, ale není to typ kluka se kterým bych chtěla chodit. Já vlastně nechci chodit s nikým, takže byla Elliotova rýpavá poznámka naprosto nemístná.

,,Sklapni vole. Jessica mě jen poprosila o něco k pití," vychrlil na něj naštvaně Thomas, na což se Elliot jen pobaveně uchechtl. Zabloudila jsem očima k Rose, která měla opřenou hlavu o Alexe a usmívala se na mě. Úsměv jsem ji oplatila a spočinula zrakem na Dylanovi, který mě opět nepřekvapivě pozoroval. Z jeho očí čišel vztek. Rozhodla jsem se napětí mezi námi uvolnit a zeširoka se na něj usmála. Dylan ztuhl a zdálo se, jako by snad na chvíli přestal i dýchat. Čekala jsem, že mi úsměv oplatí, ale on se se zatnutou čelistí odvrátil na Elliota, který si nadále pokuřoval svoji cigaretu.

,,Za dvacet minut se nám uvolní beerpongový stůl, takže to rychle dokuřte ať můžeme jít hrát," oznámil nám Elliot a poslal cigaretu Thomasovi, který seděl vedle mě. Vytáhla jsem si z kapsy mobil, abych zkontrolovala, zda mi nepřišla zpráva od mamky a najednou na své paži ucítila jemný dotyk. Zvedla jsem oči a spatřila na sobě Thomasovu ruku, který mi podával zapálenou cigaretu.

,,Ne díky, já nekouřím a zatím to ani nemám v plánu," odmítla jsem slušně a ihned se po svých slovech začala cítit trapně. Viktorie vyprskla smíchy a já na ni vrhla varovný pohled. Začínala mě pěkně štvát.

,,Tohle ale není cigareta Jess. Tohle je brko, je v tom tráva," sdělil mi Thomas a já si připadala jako největší pitomec. Cítila jsem, jak mi tváře zčervenaly studem a přála si, abych se na místě propadla. ,,To nic, každý to měl někdy poprvé. Zkus to, nic na tom není," ujistil mě Thomas a já si od něj nakonec doutnající věcičku přece jen vzala. Měla jsem sice trochu strach, ale v žádném případě jsem z toho nechtěla vycouvat a nahrát tak Viktorii na další nálož výsměchu. Nervozně jsem zvedla zamotaný papírek ke svým rtům a chystala se natáhnout, když v tom Dylan vyskočil na nohy a vztekle mi ho vytrhl z rukou.

,,Přeskočilo ti ty kreténe? Můžeš mi kurva vysvětlil, proč ji tu sračku cpeš?," utrhl se na Thomase Dylan, čímž nám všem naprosto vyrazil dech.