SLIBUJI

Love or hate

Do středu města jsme dorazily něco málo po šesté hodině večer. Naštěstí se autobusová zastávka nachází jen pár kroků od místa, kde se pouť konala, takže jsme nemusely chodit nijak daleko. Všude kolem nás proudily davy lidí, kteří společně s námi mířili k místu, odkud se linula hlasitá hudba. Už z dálky bylo možné vidět barevně blikající světélka, které byly omotané okolo různých atrakcí. Při vstupu dovnitř jsem začala lehce panikařit a mé srdce začalo bušit čím dál tím víc. Rozhlížela jsem se po hloučkách mladých lidí, jejichž obličeje mi byly cizí, po stáncích s různým občerstvením a do uší se mi zarýval křik dětí, kteří právě zažívali dávku adrenalinu na horské dráze. Těžce se mi dýchalo a začínalo mi být neskutečné vedro. Motala se mi hlava a potily se mi dlaně. Bylo mi jasné, že každou chvíli omdlím, protože v téhle situaci jsem se už jednou ocitla. Bylo to ve škole při prezentaci mé slohové práce. Tehdy jsem tam sebou před očima všech lidí ze školy praštila.

,,Jess!" houkla na mě Rosie a její hlas mě pomohl se vzpamatovat. Dívala se na mě s lehce zamračeným obočím a starostí ve tváři. ,,Promiň mi to, byla hloupost tě sem nutit jít. Pojď, vypadneme odtud",pokračovala provinilým hlasem a neúspěšně se mě pokusila odtáhnou pryč.

,,Ne Rose, nikam nejdeme. Nenechám strach, aby ovládal můj život a nebudu se kvůli nějaké blbé fobii věčně schovávat. Už ne,"odpověděla jsem jí sebevědomým hlasem a sama byla překvapená mými slovy. Rosie mě pevně chytla za ruku, a hrdě se na mě usmála. Po jejím gestu ze mě vyprchala i poslední špetka nervozity a já se rozhodla si dnešní večer pořádně užít.

S Rose jsme vyzkoušely všechny možné atrakce. Od strašidelného domu až po vystřelovací kouli, která nebyla až tak strašná, jak se na první pohled zdálo. Vzhledem k tomu, že nám po nějaké hodině a půl řádění vyhládlo, jsme se rozhodly, že se půjdeme někam najíst. Nakonec jsme zastavily u malého stánku, který obsluhoval postarší pán s holou hlavou a vtipným knírkem. Měl v nabídce jako jediný i vegetariánské jídlo, takže volba stánku byla jasná.

,,Aspoň máme jistotu, že nás v jídle nepřekvapí cizí vlas,"pronesla Rose až zbytečně moc nahlas a já se neubránila smíchu. Chlápek, který stánek obsluhoval přimhouřil oči a něco si pro sebe potichu zabrblal.

,,To se ti vážně povedlo, teď nám do toho naplive,"zašeptala jsem jí a zhnusením se oklepala při té nechutné představě. Rosie si objednala párek v rohlíku a já se rozhodla pro burger ze sojového masa. S jídlem v ruce jsme se usadily na jedinou volnou lavičku, která stála pod rozkvetlým stromem nedaleko nás.

,,Hej, kopněte nám zpátky ten balon holky," ozvalo se odněkud za námi a já si až teprve pak všimla míče, který se povaloval kousek od mé nohy. Rosie mi vrazila do ruky její jídlo a popadla fotbalový míč.

,,A co za to?" křikla na kluka který stál kousek za námi a já nechápala, proč mu ho prostě normálně nehodí.

Blonďák došel až k nám a beze slov se na ni usmíval. ,,Za to tě pozvu na večírek, který příští víkend pořádám. Jo a jinak, já jsem Elliot,"sdělil ji a s rukama v bok vyčkával na odpověď.

,,Platí, ale jenom pokud se nabídka vztahuje i na moji kamarádku Jess. Jo a jinak, já jsem Rosie," s úsměvem mu oznámila své podmínky a já ji za to měla chuť jednu ubalit. Nikdy jsem na žádném večírku nebyla a rozhodně to ani neměla v plánu. Co bych tam asi taky dělala. Jediný alkohol, který jsem kdy pozřela byl lok piva, který mi nabídl táta, když s námi ještě žil. Tu příšernou, hořkou chuť si pamatuji do dneška a byla bych blázen, kdybych do sebe dobrovolně lila něco tak hnusného.

Elliot si mě nejdřív prohlédl od hlavy až k patě a já se na něj zamračila. Připadal mi strašně nesympatický a něco mi na něm prostě nesedělo. Jenom jsem nemohla přijít na to, co by to mohlo být.

,,Jasně že jo, každá hezká holka je u mě vítána," pronesl ten nesympatický manekýn a já při jeho poznámce ucítila, že jsem nekontrolovatelně zrudla. Nejsem zvyklá dostávat od kluků komplimenty, takže ani nevím jak na ně správně reagovat. Rozhodla jsem to nijak nekomentovat a dál si všímala svého lahodného burgru. Rosie mu podala svůj telefon a nejspíš si s ním vyměnila telefonní číslo.

,,Noták dělej Elliote! Beztak u nich nemáš šanci," pokřikla dívka s červenými vlasy, která stála kousek za námi. Koukala jsem na ni a byla zaskočená tím, kolik tetování na svém těle měla. Vypadala jako oživlý obrázek a mě se to neskutečně líbilo. Nejvíc mě zaujal nápis "LOVE OR HATE", který měla barevnými písmeny vyrytý na jejím pravém stehně. Koukala jsem na ni a ani mi nedošlo, že se chovám jako nějaký úchyl. Přestala jsem na ni zírat, abych ji nezačala děsit a očima skočila na kluky, kteří stáli vedle ní. Jednoho po druhém jsem si prohlédla a začala se dusit při pohledu na černovlasého kluka, který tam s nimi stál. Byl to ten samý kluk který dnes odpoledne ztropil scénu ve Starbucksu. Rose na mě pohlédla se zmateným výrazem a já se ze všech sil snažila přestat kašlat a popadnout dech.

,,To je ten magor o kterém jsem ti vyprávěla," dostala jsem ze sebe a Rosie se společně s Elliotem podívala směrem, kterým jsem kývla hlavou.

,,Tím magorem určitě myslíš Dylena viď? Je to největší nervák jakého znám, ale když se dobře vyspí tak umí být i v pohodě. No nic dámy, bylo mi ctí vás poznat a doufám, že vás v pátek uvidím na svým mejdanu,"pronesl Elliot a vydal se zpátky ke svým přátelům.

,,Viděla jsi to? On mě normálně balil! Na ten večírek musíme jít Jess. Víš kolik hezkých kluků tam určitě bude? Dnes jsi taky nechtěla jít a jak sis to tu nakonec užila,"spustila neodbytně Rosie a já ji musela dát za pravdu. Dnešek jsem si totiž opravdu užila a to i přes to, jaké obavy jsem ze začátku měla.

,,Půjdu, ale slib mi, že tam budeš pořád se mnou," odpověděla jsem jí a ona mi kývla hlavou na souhlas.

S Rosie jsme dojedly své studené večere a rozhodly se vydat se už pomale domů. Po cestě jsem se ještě zastavila u stánku, který byl přeplněný různými sladkostmi a koupila nám cukrovou vatu, která při žádné návštěvě poutě nesmí chybět. Pak jsme se už vydaly autobusovou zastávku a pobrukovaly si naší oblíbenou písničku od Taylor Swift, která zrovna hrála v obřích reproduktorech. Cesta autobusem byla dlouhá a vzhledem k hlučným opilcům, kteří seděli přímo před námi i otravná. Když se autobus konečně blížil k zastávce, která se nachází kousek od mého domu vstala jsem a rozloučila se s Rosie. Došla jsem k výstupním dveřím a čekala než se autobus zastaví a dveře se otevřou.

,,Dík za super den blbko," houkla na mě ještě Rose a já se na ni zeširoka usmála. Vystoupila jsem, zamávala jí  a loudavým krokem se vydala směrem k našemu domu.