Dnešní koncert je poslední za naši kariéru, máme spoustu hezkých vzpomínek z tour. Bude mi chybět ten adrenalin, ale jsem ráda že s holkami se budeme pořad vídat.
"Lauren! To zvládneš! Už jen sledgehammer!" Křičela na mě Camila uprostřed našeho koncertu, když si všimla že ztrácím rovnováhu. Posadila jsem se na schodek a snažila se vrátit dostatečné množství kyslíku do mých plic. Přišla řada na mojí část, v sedu jsem svoje odzpívala a bez rozloučení odešla do maskérny.
Konečně jsem ucítila studenou tekutinu v mém vyschlém hrdle, nechápu že jsem to zvládla zazpívat v tomhle stavu.
"Jsi v pořádku?" Věnovala mi starostlivý pohled Ally, zatímco zbytek skupiny si hleděli svého. "Už mi je líp" usmála jsem se nad myšlenkou že má o mě starost.
"Řekli jsme jim to" oznámila nezaujatě Normani.
Rozloučili jsme se a odešli domů, měli jsme v plánu jít do baru, ale pořád se necítím nejlíp. Při chůzi po prázdné uličce mi hlavou probíháli různé myšlenky až jsem se dostala k vzpomínce na nahé tělo Camily vzdychající mé jméno. Zatřásla jsem hlavou a z myšlenek se probudila.
M: Ahoj Lo, nějaké novinky?
Přišla mi zpráva od otce, který se zajímá jen o svoji firmu. Natáhla jsem se pro telefon abych mohla odepsat.
L: dneska jsme měli poslední vystoupení
M: takže?
L: beru to
Hodně jsem nad tím přemýšlela, sólo dráha by byla na moc dlouho a já potřebuji z něčeho žít. Z firmy a akcií mi půjde dostatek peněz pro teď, uvidíme co bude v budoucnu.
M: udělala si mi radost, jsem na tebe pyšný. Zítra přijď brzo ráno a provedu tě tady.
Přišla mi další zpráva na kterou jsem už neodpověděla protože jsem se ponořila do říše snů.
