Camila
Vešla jsem do místnosti vyhřáté sluncem a usmála se nad pohledem na spící Lauren. Tohohle pohledu se nikdy nenabažím. Přiblížila jsem se k ní blíž a pohladila ji po tváři. Pod mým dotekem sebou Lolo škubla a začala otevírat oči. "Co tu děláš?" Zeptala se rozespalým hlasem, z kterého mi naskočila husi kůže. "Jdu tě povzbudit" políbila jsem jí a pokusila se vstát, ale chytila mě a stáhla na sebe. "Nikam nejdeš" obejmula mě a začala pusinkovat po celém obličeji a krku. "Přijdeš pozdě" vydechla jsem v záchvatu smíchu. Protočila oči, zhodila moji váhu z jejího těla a odešla směrem do koupelny. Před dveřmi se otočila a nahodila hravý úsměv "jdeš semnou?" Bez odpovědi jsem se zvedla a následovala jí.
"Donesla jsem snídani" odešla jsem na chodbu a donesla nám tašku s čerstvým pečivem. S jiskřickou v očích a úsměvem na tváři tašku ode mě převzala a bagel dala na talíř. Společně jsme se najedli a Lauren odešla se obléct do formálního oblečení, já si zatím zapla televizi a sledovala naše tváře v news.
"Wow" spadla mi čelist při pohledu na byznysmenku Jauregui v upnuté košili. Zastavila jsem se pohledem na smutné tváři Lolo a hned mě to vzbudilo z hříšných představ v její budoucí kanceláři. Něžně jsem jí políbila, popřála hodně štěstí a odešla z bytu za Shawnem. S mým manželem hodlám strávit celý den v parku aby si nestěžoval že mu nevěnují dostatečnou pozornost. Myslím že pozornost není jediná věc kterou by si zasloužil, například pravdu.
Po půl dni stráveném s Shawnem jsem byla extrémně unavená a myšlenkami stále byla s Lauren. Proto jsem se vymluvila na mamku a odešla do Jauregui company.
"Vemte ty krabice!" Zakřičel vysoký muž, při těle a s rázným výrazem. Lauren táta. "Jé ahoj Camilo, Lauren o tobě hodně povídala" změnil se mu výraz v obličeji i tón hlasu když si všiml mé přítomnosti. Když ho Lauren probodla pohledem tak na mě pouze mrkl a odešel z nejspíš Lo kanceláře. Když se zavřeli dveře, pokusila jsem se ukrást si jeden polibek, ale Lauren o krok odstoupila a ukázala ke dveřím ve kterých se do pár sekund objevil mladý, pohledný muž jehož tvář mi osvěžila paměť. "Austine?" Potřebovala jsem se přesvědčit že nemám halucinace a přede mnou opravdu stojí muž mého života. "Camilo" usmál se při pohledu na mě, což Lauren mírně rozhodilo a stoupla si blíže k nám. Opatrně jsem se k němu přiblížila a on mi věnoval objetí. "Vy se znáte?" Zeptala se Lauren zmatená s touhle situaci. "Chodili jsme spolu" vyjasnili jsme jí oba naráz dění jednou větou.
