Křídla osudu

40. Cesta za Lova maris

Další den ráno jsem vstala krásně vyspaná. Otevřela jsem oči, sedla si a protáhla se. Ohniště už bylo vyhaslé a strážci byli dávno vzhůru. Žena vařila, muž si četl nějakou knihu a Oto hřebelcoval mého koně. Postavila jsem se a došla k němu. Usmál se na mě a hodil mi jablko. To jsem obratně chytla.

"Děkuji. A dobré ráno přeji." řekla jsem a zakousla se do mé snídaně. Oto kývl a dál Fénixovi pročesával hřívu a následně i ocas. Pak mu dal pár kostek cukru a taky jedno jablko. Kůň všechno s chutí snědl a strčil přátelsky do mladíka. Ten neudržel rovnováhu a spadl na zadek.

"No to je strašně vtipný." řekl, když se na nás podíval. Já jsem jen s těží zadržovala smích a Fénix si to náramně užíval. Pohladila jsem ho po čumáku a nabídla mladíkovi pomocnou ruku. Tu s úsměvem přijal a já mu pomohla na nohy. Pak jsem se dostala do sedla, dala nohy do třmenů a chytla uzdu.

"Děkuji moc za vše." řekla jsem a chystala se vyjet, ale Oto mě ještě zadržel a křečovitě mě chytl za ruku. Překvapeně jsem se na něj podívala a on jen pokrčil nevině rameny.

"Nemáš zač. Jen ještě jedna taková rada. U té květiny ti stačí pouze jeden okvětní lístek. Ta květina je poslední svého druhu a my musíme zajistit, aby tu zůstala i do budoucna." řekl mi. Kývla jsem a popohnala Fénixe. Ten se rozběhl směrem ven z tohoto lesa. A mám namířeno rovnou k poušti.

Včera jsem pozorovala noční oblohu. Jedna z hvězd, ta nejjasnější, mi ukázala směr, kterým mám jet. A já ji mile ráda poslechnu. Pomyslela jsem si. Teď mě honí čas. Daniel je každým dnem slabší a kluci už začínají ztrácet naději. Já však nesmím a nikdy jsem jí neztratila. I když jsem byla sebevíc smutnější, měla jsem naději. Věřila jsem, že je o co bojovat a má smysl se pouštět do nebezpečí.

Po delší době jsme konečně vyjeli z hlukového lesa a rozjeli se k poušti. Ta od nás byla jen pár kilometrů. Když jsme se k ní dostali a sluníčko na nás začalo pálit, bylo mi neskutečné vedro. Sundala jsem si mikinu a zavázala si ji v pase. Pomocí mé magie jsem si přičarovala na hlavě klobouk a na očích sluneční brýle.

Byli jste někdy v sauně? Tak si představte, že tady je mnohokrát větší vedro. Po tvářích mi stékaly drobné kapičky potu a Fénix začínal spomalovat. Nakonec se zastavil úplně. Seskočila jsem z něj, vytáhla flašku s pitím a napila se. Pak jsem dala napít i koni a flašku zase schovala. Bože, proč je na pouštích takový vedro? To se nedá vydržet. Vážně nedá. Pomyslela jsem si a vlasy si spletla do dlouhého copu.

Nasedla jsem zpátky na Fénixe a ten se poslušně rozběhl po písku. Po deseti hodinách strašného vedra a žízně jsme konečně prošli celou poušť a já s úlevou vydechla. Fajn, smrtící vedro máme za sebou, takže nás teď čeká jezero zkázy. No to zní o hodně líp. Jestli je tohle na bezpečná cesta, tak ani nechci vědět jaké jsou ty další. Vážně nemám zájem.

Když jsme po asi půl hodině dorazili k louce, seskočila jsem z koně a on se pustil do čerstvé trávy. Já si vytáhla pomeranč, oloupala ho a snědla. Po malé přestávce jsme pokračovali v cestě. Jezero jsme už měli na dohled. A nevypadalo tak nebezpečně. Teda ne z dálky. Projížděli jsme zrovna kolem, když jsem zaslechla podivný zvuk.

Otočila jsem se za zdrojem hluku, ale nic jsem neviděla. Fénix se najednou postavil na zadní. Neudržela jsem se, uzda mi proklouzla mezi prsty a já bravurně letěla k zemi. Tam jsem se rozplácla a bolestně se chytla za hlavu. Strašně to bolelo. S velkým úsilím jsem se podepřela na loktech a pohledem přijížděla okolí. Bílý kůň ležel kousek ode mě a nehýbal se.

Přispěchala jsem k němu a pohladila ho po čumáku. Obrátil na mě pohled a párkrát zamrkal. Koukla jsem se mu na nohy. Jednu přední nohu měl ošklivě pokousanou a tekla mu z toho krev. U druhé přední nohy bych si typla zlomenou kost. No bezva. Pronesla jsem ironicky ve své hlavě. Kdo nebo co mu to udělalo? Přepadl mě strach a rychle jsem se zvedla na nohy.

"Neboj. Uzdravím tě." řekla jsem a zavřela oči. Přeji si, ať je Fénix v naprostém pořádku. Pomyslela jsem si. Pak jsem otevřela oči a zadívala se na koně. Ten se zvedl a jeho nohy byli zase v pohodě. Strčil do mě čumákem a já se otočila, abych se podívala kolem sebe.

To však byla chyba. Zamotala se mi hlava a zamlžil se mi zrak. Slepě jsem rukama šmátrala po okolí, abych se něčeho chytla. Najednou jsem něco nahmatala a víc se k tomu natiskla. To, že je to chyba, jsem si uvědomila, až když mi ta věc dýchla do obličeji. Sakra. Zaklela jsem. Pustila jsem to a udělala dva kroky do zadu. Vrátil se mi zrak a já vyděšeně vykřikla.

Přede mnou byl vysoký démon. Měl useklá křídla, byl vyhublý, byl celý šedý jako od popelu a ohně a v jeho rudých očích nebyl žádný lesk. Démon se ani nehnul, jen tam tak stál, dýchal a pozoroval mě. Chudák. Co se mu stalo? Co mu to udělali? Pomyslela jsem si a zvedla se. Přišla jsem blíž k němu. Couvl. Zvedla jsem ruce trochu výš, aby věděl, že mu nechci ublížit.

"Co se ti stalo?" zeptala jsem se. Démon se pod mým hlasem lehce uvolnil a natáhl ke mě ruku. Všimla jsem si, že jí má celou v obvazech a prosakuje mu krev. Zastavila jsem se a čekala, co udělá. Nataženou rukou se ke mě přiblížil a pohladil mě po tváři. Plaše jsem se usmála.

"Nebyl jsem silný. Najdi tu holku a utkej se s ní. Řekni jí, že chceš odvetu za Michaela a pozvedni meč. Vyhraj souboj a získej zpět mou ztracenou čest." řekl mi. Kývla jsem hlavou.

"Jakou holku, Michaeli? Jak se jmenuje?" zeptala jsem se ho. Neodpovídal, tak jsem to zkusila znovu. "Kdo ti to udělal?"

"Ta mrcha. Potkáš jí v údolí stínů. A až jí uvidíš, poznáš jí." řekl mi, dál mi do ruky nějaký kámen a zmizel. Prostě se rozplynul. Beze stop. Asi tu byla jen jeho duše. Podívala jsem se na ten kámen. Byl světle modrý a světélkoval. Náhle začal silně zářit, až jsem musela zavřít oči.

Když jsem je otevřela, stála jsem na vrcholu nějakého kopce. Vedle mě se ozvalo zařechtání. Otočila jsem se. Vedle mě stál Fénix a taky byl lehce zmatený. Za ním jsem zahlédla v dáli tři velké hory vedle sebe. Tři vršky. Došlo mi. Pohled jsem přesunula na druhou stranu. Pode mnou se táhlo velké rozlehlé údolí. Jsem tady, dokázala jsem to. Našla jsem údolí stínů.

Ahojky zlatíčka moje ❤❤
♡ Další kapitola je tady. Líbí?
♡ Vaše Kiki ❤❤❤❤❤❤❤❤❤❤