Křídla osudu

33. Očista s problémy

Cítila jsem se silně. Naplňovala mě láska, laskavost, odvaha a hrdost. Teď se rozhodně nehodlám vzdát. Pomyslela jsem si, stáhla si křídla do zadu a rukou andělům naznačila, aby mě následovali. Virgo kývl a všichni se za mnou vydali do zámku.

Před věznicí jsme se rozdělili. Virgo s půlkou spojenců běžel bojovat s radou. Druhá půlka spojenců propouštěla všechny vězněné anděly i démony. Já se sama rozběhla k cele blonďáka. Vlezla jsem dovnitř a přiskočila k němu. Vypadalo to, že je v bezvědomí, ale pak se na mě podíval.

"Můžeš mi prosím vysvětlit ten tvůj plán?" zeptal se mě a bylo na něm znát, jak moc je unavený a něco ho bolí. Vím, že bych teď neměla, když jsme ještě pořád tady, ale asi to tak bude lepší. Kývla jsem.

"Když tě unesli, já a tvý bratři jsme pomocí mého hackerského umění lokalizovala tvou přesnou polohu. Pak přišel tvůj strýc, Virgo. Všechno jsme mu řekli a on se zeptal, jestli má někdo nějaký plán. Kluci zavrtěli hlavami, ale mě to v tu chvíli došlo a v hlavě se mi zrodil geniální šílený nápad. Měla jsem plán.

Ten jsme dnes uskutečnili. Přes noc mi tvůj strýc vyráběl čipy, sluchátka, štěnice, skryté kamery a jiná zařízení, která mám teď na sobě. A mohlo se jít na to. Do ucha jsem si vložila malý sluchátko, díky kterému jsem s klukama ve spojení. Slyším vše co říkají a oni slyší vše, co říkám já. Klasika. Pak jsem se s Virgem přenesla před brány andělského zámku.

Bylo mi jasné, že na tohle sami nestačíme, tak jsem ho vyslala pro spojence, zatímco jsem procházela zámkem. Zalezla jsem do svého pokoje. Tam byla moje kamarádka Glorie. Pomohla mi se trochu skrášlit a nasadila mi na ruce speciálně upravené balónky. Pamatuješ jak jsem se tady pořezala? Nebyla to moje krev.

Byla to umělá lidská krev vyrobená tvým strýcem nacpaná do balónků. Když jsem pak vzala ten střep ze země, tak jsem přeřízla neviditelné balónky a ušpinila se tím svinstvem. Ale to jsem na chvíli odbočila. Zpět kde jsem přestala. Pak jsem nepozorovatelně vyšla ze svého pokoje a zamířila rovnou k radě.

Vzdala jsem se jim a oni mě zavřeli do cely naproti tobě, jak jsem předpokládala. A pak jsem musela zařídit, aby si rada myslela, že jsem mrtvá a hodila mě do jezera zapomnění. Když jsem tady totiž byla naposledy, Grey mi řekla, že to jezero pomáhá andělovi s nejvyšší přeměnou. I když ta se někomu povedla naposledy před tisíci lety.

I tak jsem to chtěla zkusit. A vidíš, tady jsem. Povedlo se mi to, což je báječná zpráva. Pak jsem se znovu setkala s tvým strýcem a spojenci a vydali jsme se tě zachránit. Virgo s pár anděli šel za radou. Já a zbytek spojenců pomáháme ke svobodě všem vězněným andělům i démonům. A až tady skončíme, oba druhy se zase spojí a všichni budeme andělé. Takhle bych můj plán v rychlosti zhrnula." ukončila jsem svůj dlouhý monolog.

Blonďák vypadal, že všechno chápe, ale i tak tomu nemůže uvěřit. Nevím, co se mu na tom nezdá. Pokrčila jsem rameny, z vlasů si vytáhla pinetku a odemkla mu pouta. Pomohla jsem mu na nohy a raději ho podepřela, protože vypadal, že se každou chvíli zhroutí.

"Můžu se tě na něco zeptat?" optal se mě. Otočila jsem k němu hlavu a podívala se mu do očí. Jeho klasická modrá barva nebyla tak zářivá a nádherná. Byla vybledlá a bez lesku. Jakoby neměl daleko k smrti. Kývla jsem.

"Klidně se mě ptej, ale ještě vydrž být vzhůru a na nohách. Nemám svaly, abych tě odtáhla." řekla jsem mu, když jsme vyšli z jeho cely a mířili si to ven z hradu.

"Přišla jsi sem a riskuješ pro mě život. Proč?" zeptal se mě a já se usmála.

"Myslela jsem, že ti to došlo. Líbali jsme se, smáli se spolu a ty jsi můj anděl strážný. Nechápeš to?" zeptala jsem se ho. On jen zavrtěl hlavou a bolestně sykl. "Miluji tě." šeptla jsem skoro neslyšně.