Křídla osudu

31. Jde se na věc

Ráno jsem se vzbudila v sedm. Otevřela jsem oči, posadila se a podívala se vedle mě. Krista se na mě dívala unaveným pohledem. Pohladila jsem jí po hlavě mezi ušima. Zavrtěla ocasem a zívla.

"Jen se v klidu prospi." řekla jsem jí. Kývla a zavřela svá očka. Během chvilky začala pravidelně oddechovat. Zvedla jsem se na nohy, převlékla se do bílo černých šatů (viz. média), vlasy si učesala a nechala rozpuštěné. Obula jsem si boty na jehlách. Vyšla jsem z pokoje a šla do kuchyně.

Namazala jsem si rohlík máslem a snědla to. Udělala jsem si čaj, vypila ho a umyla všechno nádobí. Pak jsem šla do obýváku. Tam seděli dvojčata a hráli šachy. Robin byl zrovna na tahu a dal svému bratrovi šach mat.

"Ahoj, kluci." pozdravila jsem je. Pozdravili mě nazpět a ukončili hru. Uklidili jí a sedli si na gauč. Sedla jsem si k nim a narušila hrobové ticho v místnosti. "Kde jsou ostatní?" zeptala jsem se jich.

"Gabriel ještě spí, Alexe jsme zahlédli venku na zahradě a strýc je ve svém pokoji a dodělává poslední mikročip." odpověděl mi Robin a Ramir přikývl.

"Dobře. Měli bychom se dát do práce. Pomozte mi, kluci." řekla jsem, vstala a přešla ke krabici plné všemožných vynálezů přesně pro náš plán. Vysypala jsem ji opatrně na stůl. Kluci se hned pustili do práce.

Během hodiny jsem konečně byla připravená na tuhle misi. Usmála jsem se, vyběhla schody nahoru a zaťukala na dveře. Ty se hned otevřeli a Virgo mě pozval dál. Skontroloval všechna zařízení i vychytávky a ještě mi pár přidal.

Vše bylo neviditelné nebo na místech, kde by to nikdo ani nehledal, takže jsem na první pohled působila jako obyčejná dívka v šatech, co udělá vše pro záchranu jednoho démona. Opak je však pravdou. Momentálně jsem byla více nebezpečná než jakákoli zbraň na světě.

"Jde se na věc." řekla jsem a Virgo kývl. Vydali jsme se zpátky dolů do obýváku. Všichni bratři seděli na gauči. Gabriel se ochotně na svém notebooku přihlásil k mapě celého zámku, udělal pár úprav a najednou viděl každou chodbu, pokoj, okno, dveře i schody. Do ucha si dal sluchátko a zvedl palec nahoru.

Robin měl na klíně kufřík se vším, co bude potřebovat k ošetření ran, jak mých tak i Danielových. Taky si nasadil sluchátko, podíval se, jestli má vše a mrknul na mě. Jeho dvojče Ramir už byl oblečený v černém oblečení a postavil se ke mě.

Alexander si sedl k hnědovláskovi, nasadil si sluchátko, zapnul si mobil a taky si otevřel díky mým kódům mapu andělského zámku. Zapnul si radar a díky tomu věděl, kde kdo je. Kývnul mým směrem a já se podívala na Virga. Ten přikývl, chytl mě za ruku a já chytla Ramira za zápěstí. Zmizeli jsme ve stínech.

Objevili jsme se uvnitř hlídaných válečných odstřelovacích letadel. Pustila jsem Ramira. Usmál se na mě a rozběhl se k jednomu z těch letadel. Virgo a já jsme se přenesli před bránu andělského zámku. Oba jsme se proměnili do svých andělských podob.

On se schoval za roh a já zaklepala. Brána se otevřela a oba jsme vtrhli dovnitř. Zatím žádný anděl na očích. Virgo kamsi zmizel a já šla rovnou za radou. Moje poslední myšlenka byla, ať mi ten můj šílený plán vyjde, protože nevím, co bych dělala, kdyby to nevyšlo.

Pohled třetí osoby;
Celá rada seděla u stolu v zasedací místnosti a přemýšleli na tím, jak se jejich vůdkyně rozhodne. Jestli vůbec přijde. Zdali bude vyjednávat nebo se opravdu vzdá. Podle nich byla hloupá a tak je jasné, že udělá nějakou chybu.

U Virga čekali odpor. Nepočítali s tím, že by se jim vzdal. Stačilo jim však, když přijde ona a oni získají moc. Pak budou moc zničit tu planetu Zemi, která jim do teď ničí plány. Na rozmyšlení jim dali čas do konce měsíce, což je za dva týdny. Ovšem čekali ji už dnes, protože sami byli svědkem toho, jak se ona a ten démon mají rádi.

Už se chtěli zvednout a odejít, když v tom se dveře místnosti otevřeli a v nich stála bělovláska v celé své kráse. Křídla si stáhla do zadu a s kamenným výrazem se k nim rozešla. Šla pomalu a ladně. Při každém kroku se podívala na jednoho z nich. Vypadalo při tom jako pravá královna.

Dlouhé bílé šaty s ramínky, které jí končili až u kotníků, se na konci vlnili a stahovala jí pas. Dlouhé bílé vlasy měla spletené do složitého copu. Působila klidně, vyrovnaně a zároveň nebezpečně. To všechno jí dělalo ještě krásnější.

Členové rady si jí se zájmem a jiskřičkami v očích prohlíželi. Dívka došla až k nim, zastavila se a zvedla ruce v gestu, které jasně říkalo, že se vzdává. Jeden muž k ní došel, hrubě jí ruce chytl, dál jí je za záda a nasadil jí pouta.

"Vzdala jsem se vám. Propusťte Daniela." řekla dívka a propalovala radu nenávistným pohledem. Jiný muž zavrtěl hlavou.

"Je hezké, že jsi to pro něj udělala, ale ten démon nikam nejde. Zabijeme ho a tebe též." řekl. Dívka zalapala po dechu a něco se v ní pohlo. Jako by jí teď naštvali ještě víc.

"Lhali jste. Jste zrůdy. Měli by jste se stydět. Myslíte si, že po tomhle půjdete až umřete do nebe? Tak to těžko. Máte tak prohnilý duše, že i peklo je na vás moc měkké. Vaše duše by měli být spáleny." křičela po nich dívka.

Muž jí dal do pusy roubík a odvedl jí do věznice. Přesně pět pater pod zem do stejného bloku, kde se nachází již zmiňovaný padlý anděl. Zavřeli jí hned do cely naproti jemu a odešli. Podívala se před sebe do protější cely.

Blonďák seděl opřený o železné tyče úplně vzadu. Ruce měl připoutané nad hlavou a měl na sobě pár krvavých skvrn. Ani se nehnul a měl zavřené oči, což podle dívky znamenalo, že je v bezvědomí.

Do její cely vešel nějaký anděl, sundal jí pouta i roubík a každou ruku jí zavřel do těžkých okovů, které byly přikované ke zdem. Utáhl jí je, vyšel ven, zamkl a odešel. Dívka párkrát pohla rukou, ale každý pohyb jí bolel, takže jí tekly slzy.

Nakonec si z podlahy vzala střep zřejmě nějaké rozbité skleněné lahve a pořezala si ruce. Rudá tekutina se hned vylila ven. Dívka si ušpinila šaty, nohy, celé ruce, vlasy i podlahu. Pak si lehla na zem, zavřela oči a dělala, že umírá. Avšak ve skutečnosti byla v pořádku.

V tom se vzbudil blonďák v protější cele a sotva to viděl, zalapal po dechu a oči se mu naplnili slzami. V duchu se proklínal, že tohle dopustil. Pak se ale dívka pohla, podívala se na něj a mrkla. Pak si znovu lehla a udělala na zemi stejnou pózu jako před tím.

"Jsi zraněná? Pokud ne, nic neříkej." šeptl blonďák k její cele. Dívka nic neřekla a on si úlevně oddechl. Pokud ale není zraněná, tak to není krev. Znamená to, že se nechala lapit schválně? Má snad nějaký plán? To byly myšlenky, které blonďákovi probíhali v hlavě.

Ahojky zlatíčka moje ❤❤❤
♡ Tady v této kapitole jsem přepla z pohledu Kim na pohled třetí osoby. Důvod toho je velmi jednoduchý. Kim má jistý plán a jak už jste si mohli všimnout v minulé kapitole, vyhýbám se tomu, abych vám ho napsala. Chci totiž, aby to pro vás bylo překvapení a tím víc jste si to užili. Tak snad se na mě nezlobíte a těšíte se na další kapitolu.
♡ Dále bych chtěla srdečně poděkovat třem lidem, kterým jsem věnovala tuhle tu kapču.
♥ Chci moc poděkovat za hlasování:
vlcicaluna1635
Amyandbonnie
♥ Nejvíce chci však poděkovat jedné úžasné osobě, za její báječné komentáře, hlasování a neustálou podporu k psaní příběhů:
meshiki1997
♡ To je ode mě vše a budu ráda za každý hezký komentář k této kapitole. Děkuji.
♡ Všichni kdo tohle čtěte - mám vás všechny moc ráda. Jste skvělí a každým náznakem, že se vám tenhle příběh líbí, mi zvedáte náladu a zlepšujete den.
♡ Vaše Kiki ❤❤❤❤❤❤❤❤❤❤