Co chceš?!

🦇 Prašivý černý kožich 🦇

Zase ta zpropadená černá kočka seděla v mém výklenku v okně a lenivě si olizovala packu. Byla tak drzá a nic jí nedonutilo to místo opustit. Sametově černý kožíšek, který i z dálky vypadal načechraně a pronikavé smaragdové oči, kombinace která donutila i mě k velice drobnému úsměvu.

"Mazej, vypadni odtud." zařvala jsem až se polekal havran a ostatní kočky.

Nic, s kočkou to ani nehlo, to se opakovalo ještě dvakrát než mi došla trpělivost. Mávnutím ruky jsem jí shodila z okna dolů. Ten pohled stál za to, nejenom že ten pohled skoro zabíjel, ušpinil se díky tomu i ten krásný, lesklý kožíšek.

"A máš to." rýpla jsem si.
"Mňau ... mňau mňau ... mňau mňau mňau." přešla do útoku praskání černá kočka, až jsem měla chuť jí i nakopnout a ten kožich umazat úplně,  aby se zadusila na chuchvalcích chlupů, které by pozřela.

Na truc vyskočila do mé postele a pořádně se mi otřela o načechrané polštáře. V ten okamžik všechny ostatní kočky utekly z pokoje včetně opeřeného havran, který byl rád, že stihl uletět z mého zorného dohledu. Skoro okamžitě jsem skočila na postel za ní a snažila se jí chytit, běhala jsem po místnosti jako největší blázen a bylo mi jedno, že všechno co nebylo přidělané létalo vzduchem. Poslední hřebíček do rakve zasadila když shodila posvátnou knihu z police do té největší špíny co tu byla.

"Tak a dost." odplivla jsem si a máchnutím ruky se ta prašivá kočka dostala do vzduchu.

Nikdy jsem na ní nic takového nepoužila, všechno je jednou poprvé a tentokrát jí přetrhnu jak papír, pěkně pomalu. Už mi pila krev tak dlouho a konečně budu mít klid. I když se hlásím do menšiny bytostí, která, když je klidná je vlastně mrtvá.

"Zlobidlo, jsi nahoře?" ozval se hlas mé matky.
"Sakra." zaklela jsem, když se rozrazily mohutné dveře.
"Co tady vyvádíš, to jsou rány, že .... okamžitě pust to nevinné zvíře."
"Nevinné? Koukni co provedlo." ohradila jsem se a odmítala kočku pustit.
"Jsi zvíře ty nebo ta kočka?"
"Kočka." řekla jsem bez přemýšlení.
"Tak vidíš, pust jí." řekla klidně matka a já pochopila kam tím míří.
"Fajn, s tebou si to vyřídím jindy." kývla jsem a už byla na podlaze.

Ještě víc mě vytočilo, že nepelášila co nejdál, místo toho na mě vyzývavě koukala, že ona vyhrála naší šarvátku. Opět.

"Ty provokatére...." už jsem chtěla kouzlit, když mě matka přenesla do jiné části našeho sídla.
"S tebou se nedá vůbec rozumně mluvit, když je na blízku ta kočka."
"Pije mi krev poslední rok co je tady. Přišla z lidské dimenze, tak ať se tam vrátí." zaprskala jsem a sedla si na poloshnilou lavici.
"Je to nejvíc reprezentativní zvíře co tu je."
"Je k ničemu."
"To neříkej."
"Je to pravda, ani sedět neumí."
"Je pochopitelné, že nebude sedět jako pes na jednom místě ."
"Má sedět na koštěti, ne dělat jen nepořádek."
"To není její vina, že to neumí."
"A čí je to vina?! Já snahu měla."
"Nevěnuješ jí žádný čas a když už náhodou, tak jí honíš."
"Mám jí poprosit, aby laskavě vlezla na koště?"
"To zase neříkám, musí mít z tebe respekt...."
"Má ze mě srandu."
"Odmítám v téhle konverzaci pokračovat, chtěla jsem s tebou probrat něco jiného... "
" Hmm, jak jinak... jen co se hodí tobě... "zadrmolila jsem si pro sebe.
" Říkala si něco?"
"Ne matko."
"To je dobře."
"Jak víš, za nedlouho bude slet a já si přeji.... "
" Aby jsem složila zkoušku dospělosti."
" Si se chovala slušně a neskákala mi do řeči... "
"Je na čase, zadat své srdce démonovi nebo čaroději, to už záleží na tobě 😘
"Láska? No fuj."
"Nemusíš ho milovat, ale zplodit potomka."
"V čem je rozdíl?"
"Nechceš snad, abych ti to vysvětlovala."
"Ne, kontakt z druhou osobou je při obojím, takže je to fuj."
"....kam jdeš?"
"Pryč." zavrčela jsem a lusknutím prstů byla ta tam.

To je tak nechutné, stačí ta představa a raději bych vypila svěcenou vodu. Jak jen někdo může dělat takovou nekalost a podívat se na sebe do zrcadla. Tohle jsme si vůbec ze světa lidí neměli vzít do našeho nadpřirozeného.

Krásnou neděli všem. 😘

Tak kolik z Vás nějakým způsobem "slaví" Halloween?! 🤔 Už několik let to skoro každý z nás vnímá hlavně komerčně z obchodů, na hodinách angličtiny nebo třeba jako starší sourozenci, když se vydáme na strašidelné stezky s mladšími. Já osobně mám tenhle svátek hodně ráda, ale slavím ho hodně okrajově, přece jen, není to tady tak moc ve zvyku.

Letos jsem se rozhodla ho oslavit přímo s Vámi. Ti co mě znají delší dobu a sleduji na Instagramu, určitě vědí, že se něco takového chystali. Přesně před rokem jsem jí chtěla zveřejnit, ale Covid a problémy v osobním životě překazili plány. Taková klasika. 😂

Před sebou máte první úvodní kapitolu z patnácti, které budou v průběhu dnů vycházet, každý den jedna... Taková malá zkouška, před "adventní kalendářem". 😂😂

Přeji příjemné čtení speciálu a znáte to, budu vděčná za odezvu a názor, jestli se mi to alespoň trochu povedlo pěkně napsat. 😂😇