Avengers a problémy Petera Parkera [oneshots]

~3~

Winterwidow, Irondad, Spiderson
Z pohledu Petera:
Ten den mě můj šestý smysl varoval že s Nat se děje něco vážného. Do večera jsem tomu moc nevěřil, ale pak začala tiše vzlykat. Každý den večer potichoučku brečela v domění že ji nikdo neslyší. Ráno se vyzvracela, ale přes den vypadala zcela obvykle.

Asi o dva měsíce později si Peter všiml toho, že Natashin oblek byl mnohem upnutější než normálně. Když Nat nedávala pozor Peter svým vylepšeným zrakem zkoumal její větší tělo. Ten den si to prostě uvědomil.

O týden později i slyšel jak Nat nadává že její černý oblek nejde zapnout. Tak zašel za Panem Starkem s zeptal se ho jestli by teď Black Widow nemusela chodit na mise. Prý si sní potřebuje neprodleně něco ujednat. Tony to povolil věděl že Nat si zaslouží pauzu.

Z pohledu Natashi:
Zase jsem si prohlížela ty tři pozitivní testy, přitom si musela rozepnout oblek, protože už to bylo vážně nepříjemné. Pak jsem ale zaslechla klepání, rychle jsem si utřela slzy
a popadla polštář, obejmula ho, abych zakryla odhalené břicho a testy.
"Dále."
Věděla kdo to je protože ostatní byli na misi, nechápa proč jí nevzali sebou.
"Ahoj, chťel bych si o něčem promluvit."
Řekl trochu nervózně Peter.
"Dobře a o čem."
Řekla jsem úplně uklidněná, ikdyž ještě před chvílí jsem brečela strachem a nechtěla jsem si přiznat že i trochu štěstím.
"Teď když jsi v jiném stavu, nechci aby jsi chodila-"
"Ale Petere, jaký jiný stav?"
Řekla jsem i když jsem moc dobře věděla o čem Peter mluví.
"Z toho se nevyvlíkneš."
Povzdechla jsem si.
"Jak ses to dozvěděl?"
"To je dlouhý příběh..."
"Petere nechceš aby jsem se na tebe naštvala!"
"Dobře ale ještě předtím, nechci aby všichni věděli moje tajemství, takže když ty někomu řekneš moje tajemství tak já mu řeknu to tvoje a naopak. Chápeš?"
"Dobře, tak to nikomu neřeknu nechci aby všichni věděli že tady bude za chvilku pobíhat děcko."
"No hele, stejně to potom poznají."
"Chápu, ale teď už řikej!!"
"Nat já jsem... Spider-man."
"Ok to je dobrý vědět, ale pořád to nevysvětluje jak ses o tom dozvěděl."
"Když mě kousnul pavouk, moje smysly se vymaxovali na 11. No, slyšel jsem jak večer tiše brečíš, ráno je ti nevolno a potom mým detailným zrakem to nešlo přehlédnout."
Zvedla jsem se.
"Náhodou to zatím není tak hrozný."
"Ach jo, co jsem říkal? Můj zrak se soustředí i na úplné detaily. Ale teď kdo je otec??"
"... nevím jestli ti to chci říct."
"Jednou budeš muset. Teď ale půjdeme koupit nějaké volné oblečení."
"Mimochodem mám taky šestý smysl, už vím co to bude."
"Uhh, doufám že dítě. Ale neříkej mi to!!"
Peter Natashe pořád pomáhal ale jí chyběla její láska, otec jejího dítěte, který byl dva měsíce pryč."

Na Natashe už to bylo trochu vidět ale volné oblečení splnilo svůj úkol. Peter měl zrovna citlivý den (smyslové přetížení), proto Nat mluvila potišeji.
"Dobře napíšu mu přišel."
Řekla jsem a tak i udělala.
Za chvilku někdo zaklepal na dveře a já šla otevřít.
"Jamesi!"
Vykřikla jsem radostí, když jsem ho viděla. Vtáhla jsem ho do pokoje.
"Tolik si mi chyběla."
Řekl něco i on a já ho rychle políbila.
"Bucky!?"
Řekl nechápavě Peter.
"Co tady dělá Peter?"
Zeptal se Bucky a trochu zvýšil hlas.
"Bucky prosím tišeji Peterovi to nedělá dobře."
"Co si mi to chtěla říct?"
Zeptal se znova.
Peter zaskučel bolestí a kopl k Nat krabičku s těhotenskými testy. Ta to podala Buckymu.
"Co... nechápu."
Protočila jsem očima a začala si vyhrnovat tričko.
"Co to děláš!?"
Když jsem si tričko vyhrnula nad břicho otočila jsem se k Buckymu bokem.
"Už to chápeš?"
Zeptala jsem se.
"Ty budeš mít dítě!? Myslel jsem že to není možné."
"To jsem si taky myslela. A nebudu ho mít jen já."
"Jako že Peter je otec!?"
Bylo vidět jak je Bucky vyděšený.
"Jamesi ty si tak nechápavý, ty jsi přeci otec!"
Z jeho očí bylo vidět jak je šťastný.
Pak jsme se ale podívali na Petera a vylekali se, chytal se za hlavu a byl v křečích.
Chtěla jsem ho vzít do náruče.
"To nemůžeš Natasho!"
"Ach jo už teď to nesnáším a to jsem v tom jen tři měsíce."
Bucky Petera odnesl za Brucem.

"Co se stalo?"
Zeptal se Bruce.
"Když mu řeknu o Peterovi budu mu muset říct i o mě."
Otočila jsem se na Buckyho.
"To nevadí, teď je důležitější Peter."
"Co?"
Vydal ze sebe zmatený Bruce.
"Ok... Peter on... on je Spider-man."
Řekla jsem.
"Co... cože?"
Řekli oba muži naráz.
"Smyslové přetížení."
"Tak to nic není, jen se musí prospat."
Ještě mu dal na uši tlumící sluchátka a chladící masku na oči.
"Kvůli tomuhle bude další člověk naše tajemství, Jamesi."
"A co je to za tajemství?"
Zeptal se ještě Bruce.
"Natasha je těhotná."
Vyhrkl ze sebe Bucky ještě před tím než jsem měla šanci něco říct.
"... Já jsem si říkal proč nechodíš na mise."
Řekl trochu nervózně Bruce.
"To mě donutil Peter, jinak bych s vámi pořád lítala po světě."
"Já bych tě zastavil, Natasho."
Tony Stark se o malém dárečku taky dozvěděl. Hned jak ho F.R.I.D.A.Y. informovala o tom že Peter se dostal do 'nemocniční zóny' v základně, se na celou situaci díval.
Bruce mě vzal na vedlejší lůžko a začal nám ukazovat obraz ultrazvuku. V tu chvíli do místnosti přišel Thor.
"Asi jsem přišel nevhod."
Řekl a před tím než odešel se po místnosti rozhlédl.
"A gratuluju."

Pět měsíců později:
Natasha ležela na gauči a společně s ostatními Avengers se dívala na nějaký film. Bucky seděl vedle ní a hladil jí vlasy. Ona si sedla, podívala se na Buckyho a políbila ho.
"Bucky!?"
Řekl Steve a všichni se na něho podívali. On se odtrhl od Natashy a oba se začali červenat.
"Vy dva... tři?"
Zeptala se Wanda.
"Už to tak bude... a kde je vůbec Peter?"
Zeptala se zase Natasha a Nikdo neodpověděl.

"Sakra!"
Ozvalo se za gaučem, všichni se otočili a uviděli Spider-mana bez masky otočeného zády. Pak se otočil čelem k nim.
"Petere?"
Řekla překvapeně Wanda.
"Ehmm... asi... PŘEKVAPENÍ!"

• 1000 slov •
Takže
1. Vím že je to naprostá krávovina
2. Vím že ve filmech Natasha nemůže mít děti, ale to u mě neplatí
Pa pa