Avengers a problémy Petera Parkera [oneshots]

~5~

Pro tuhle kapitolu zapomeňte události z filmů: Captain Amerika: Winter Soldier a Captain Amerika: Civil war
Winterwidow, Irondad, Spiderson

Peter seděl ve svém pokoji a snažil se co nejlépe vystihnout MJ na papír. V téhle chvíli, když svůj obrázek domaloval, si uvědomil že by s ní chtěl mít něco víc. Peter se zamyslel, myslel na všechny okamžiky s ní, i na to jak je krásná. Vyrušilo ho cvaknutí zámku.

Peterův pohled:
Podíval jsem se na dveře, myslel jsem že je to Thor, říkal že potřebuje pomoct s telefonem, ale byl to muž s delšímy hnědými vlasy, podmalovanýma očima a černou maskou která mu zakrývala spodní část obličeje. Už vytáhl své zbraně a chtěl vystřelit, místo toho jsem já po něm vystřelil pavučiny. Přilepil se ke zdi, ale jedna jeho ruka se vytrhla, vytáhla nůž a rozřízla zbytek pavučin. Alespoň ty pistole zůstaly na zdi. On šel ke mně a snažil se do mne vrazit nůž. Já jsem opět využil zdi a podržel jsem mu tam ruce, aby se nemohl hýbat. Měl obrovskou sílu, myslím že by mě po delší době přepral.
"Pomoc!!" Zařval jsem.
"Moc dlouho ho neudržím!!"
V tu chvíly přispěchal Steve.
"Petere to jsou pavučiny?"
Řekl zděšeně.
"Možná, ale pomoc mi s ním."
Trochu jsem zkameněl, protože Steve zjistil kdo jsem. Ach jo.
"Je silnej."
Řekl Steve. To už ale přišla i Natasha.
"Natalia!?"
Řekl záhadný muž a pozoroval Natashu.
Steve využil situace a vrazil neznámému jednu do nosu a ten přestal odporovat a spadnul na zem.
"Super!"
Vykřikl jsem.
"Asi bychom ho měli někam připoutat než se probudí."
Dodal Steve.
"James."
Špitla Natasha.
"Kdo je James?"
Zeptal jsem se.
"Nikdo."

Buckyho pohled:
Probudil jsem se v neznámé místnosti a konečně jsem byl alespoň trochu zase sám sebou. Byl jsem připoutaný na nějaké posteli a díval se na mě nějaký muž.
"Kde to jsem? A kde je Natalia?"
Zeptal jsem se, ale on nic neodpověděl.
Za chvíli někdo zaklepal na dveře, muž se zvednul a odemknul. Dovnitř vešel mladý hnědovlasý kluk, blonďatý muž a pak se mi naskytl pohled, který jsem myslel že už neuvidím, ty zelené oči.

Natalia vzala klíče, osvobodila mě z postele, já se zvedl, vzal jsem jí za tváře, zadíval se jí do očí a přiložil rty na ty její.
"Natasho?!"
Přerušil nás ten chlapec.
Otočili jsme se na něj a já si všiml ohromeného blonďáka. Do hlavy se mi nahrnuly vzpomínky na toho muže.
"Bucky"
Špitl.
"Steve?"
Nebyl jsem si jistý jestli se tak vážně jmenuje.
"Vy se znáte?"
Zeptala se Natalia.
"Znali jsme se od dětství, byli jsme vždy přátelé, ikdyž jsem byl nikdo... a pak přišla válka. Myslel jsem že jsi mrtvý!"
Řekl Steve.
"Já jsem Peter."
Přerušil naši konverzaci mladý chlapec.
"A odkud se znáte vy?"
Zeptal se zase Steve.
"James byl něco jako trenér pro 'černé vdovy'."
Odpověděla mu Natalia.
"Ale teď nás prosím omluvte."
Dodala a odtáhla mě do výtahu. Dojeli jsme asi k její ložnici.
"Tolik si mi chyběl."
"Ty mě taky любовь."
Přitáhla mě do vášnivého polibku a začala mi sundavat oblek...

• 487 slov •
Vím je to hrozný.
Jinak překlad z ruštiny by měl být: Lásko.
Pa pa