maybe. // kanadská U20

3

Během času doma jsem na instastories dávala jen pár fotek.

Ale všechny si je Connor zobrazil.

Do jediné.

I když mě nesledoval, tak mě to znepokojovalo.

Během těch dní jsem byla v kontaktu s Joelem.

Byl opravdu moc milý.

A hlavně vtipný.

Ale vše se odehrávalo jen v kamarádském duchu.

Dokonce chtěl jít se mnou na procházku.

Jen tak.

Když jsem mu napsala, že budu v Ostravě až na Silvestra, tak říkal že nevadí, že si můžeme alespoň dát videohovor.

A tak se stalo.

Jeden večer si na mě udělal čas a zavolali jsme si.

Ten hovor trval asi dvě hodiny.

Byl neskutečně fajn.

Až jsem se bála, aby ke mně nezačal cítit něco víc.

Protože já se zamilovala do Connora.

Přitom jsem ho neznala.

Vůbec.

Nebyli jsme spolu v kontaktu.

A já si přestávala být jistá tím, že zamilovat se do zadaného kluka je dobrý nápad.

Další dny už jsme se s Lenn chystaly na cestu zpět.

Tentokrát jsem brala větší cestovní tašku a víc přípravků na zkrášlení.

"Eli, zítra jedem!" křikla Lenny, když jsem ji vyzvedla na nádraží, aby u mě mohla přespat.

"Já vím, bude to bomba," usmála jsem se.

"Co ten tvůj gólman?" zeptala se.

"No, asi z nás jsou dobří kamarádi," pokrčila jsem rameny, "co ty a ten tvůj? Jak se vlastně jmenuje?" zamumala jsem.

"Liam. Liam Foudy. No, já nevím je moc hodný, chce se se mnou sejít zítra, než půjdou na zápas," usmála se.

"To jsem ráda," řekla jsem.

"Půjdeš se mnou?" zeptala se.

"V žádným případě," odpověděla jsem.

"Alespoň k tomu blbýmu hotelu," naznala.

"Možná," pousmála jsem se.

"Jen mi chce něco dát a půjdou s kamarádem na zápas," odpověděla.

"Tak jo," zamumala jsem.

"Dík, si fakt kámoška," zasmála se.