maybe. // kanadská U20

6

Ráno jsem se vzbudila s bolestí hlavy u Connora v posteli.

Sakra.

"Dobrý ráno," zamumlal, když viděl, že jsem vzhůru.

"Ahoj," špitla jsem a koukla jsem na něj.

"Jsi v pohodě?" zeptal se.

"Ani moc ne," odpověděla jsem a zakryla jsem se polštářem.

"Na, vem si tohle," řekl a podal mi nějakou barevnou vodu.

"Dík," zamumlala jsem a sedla jsem si.

"Za nic," pousmál se a pohladil mě po tváři.

"Hele, na rovinu, řekni mi prosím co se stalo, mám okno," pošeptala jsem a koukla jsem na něj.

"Nic špatného, jen jsem tě po domluvě s tvou kamarádkou u sebe uložil, protože na váš hotel by jsi asi nedošla," pousmál se.

"Achjo, cítím se trapně," řekla jsem.

"Nemáš proč, jen jsme se líbali, nic víc," zamumlal a sedl si ke mně na postel.

"Bože," špitla jsem.

"Hele v klidu, Eli, já ničeho nelituju, ani trošku," usmál se a políbil mě na tvář.

"To je hezký, ale co když já jo?" zeptala jsem se.

"Já, já, nevím," odpověděl.

"Měla bych asi už jít," zamumala jsem a poté co jsem se oblékla jsem mířila do našeho hotelu.

Z očí se mi na povrch dostalo pár slz.

A bylo mi jedno, že vypadám tak, jak vypadám.

A že se na mě lidi koukají.

Chtěla jsem si jen lehnout k sobě do postele a nemyslet na něj.

Na jeho oči, úsměv, a hlas.

Na to, jak mě očaroval.