22

1K 41 0
                                    

"Dík," zamumlal Connor, když si sedl vedle.

"Vypadáš," začala jsem.

"Hrozně? Já vím, nápodobně," zasmál se.

"Tak dík, no," řekla jsem uraženě.

"Tak jsem to nemyslel, očividně jsme oba tomu spánku moc nedali," odpověděl.

"To ne, no," naznala jsem.

Dobrou hodinu a půl jsme seděli a povídali si.

"Takže se uvidíme večer na zápase?" zeptal se.

"Jojo, určitě," odpověděla jsem.

"Budeš na tribuně pro hosty asi, že?" zamumlal.

"Nejspíš, mám nějakou spaciální kartu, nevím kam mě posadí," řekla jsem.

"Tak se uvidíme," usmál se a odběhl pryč.

Já mezitím prošla část města a stavila jsem se na dobrý oběd.

Bylo to tu krásné.

A počasí tomu všemu akorát nahrávalo do karet.

Dokonalé město plné lásky k hokeji.

Na hotelový pokoj jsem došla ve tři, zápas začíná v pět.

Lehce jsem se namalovala, vzala jsem si na sebe společenské oblečení, do kabelky potřebnou kartu, telefon a peníze.

Před čtvrtou už jsem byla u arény a spěchala jsem si v klidu sednout na své místo.

"Páni, na hokej v tomto?" zeptal se Connor, když došel a sedl si vedle mě.

"Copak? Něco se mladému pánovi nezdá?" špitla jsem.

"No doufám, že ty se mi nezdáš," zamumlal.

"Nech si ty poznámky, jo?" pousmála jsem se.

"Pořád chodíš do barů?" zeptal se.

"Jo, občas, ale tady nemůžu, až za pár týdnů," zamumlala jsem.

"Nojo, málem bych zapomněl, že jsi o rok starší, než já," začal.

"Co se dá dělat, skoro o dva," usmála jsem se.

"Eli a nechceš po zápase ke mně? Mám tam moc dobrý pití," řekl.

"To zní lákavě, ale nejspíš budu muset odmítnout," odpověděla jsem.

"Určitě?" zeptal se.

"Jo," pousmála jsem se.

"Změnil jsem se," začal po chvíli.

"Teď ticho, Connore, začíná zápas," řekla jsem a hypnotizovala jsem ledovou plochu.

Hrozně jsem to prožívala.

Tak moc, jako vždy Češi hokej prožívají.

"To si až tak velká fanynka?" zeptal se v pauze.

"Ne, jen mám ráda dobrý hokej a český hokejisty," usmála jsem se.

"Takže nefandíš nám?" vykulil oči.

"Ale jo, asi jo, máte přesilu," začala jsem.

Dál jsme se k mému štěstí ani nebavili.

A já jsem s radostí doběhla na svůj hotel.

maybe. // kanadská U20Kde žijí příběhy. Začni objevovat