18

1K 46 0
                                    

"Dobrý ráno," zamumlal vedle Joel, když jsem se probrala.

"Dobrý," pousmála jsem se a objala jsem ho.

"Nelituješ toho, že jsi porušila svoje pravidlo?" zeptal se po chvilce.

"Ne, pravidla jsou od toho, aby se občas porušovala, ne?" odpověděla jsem.

"Mám tě rád, ale to víš," zamumlal.

"Já tebe taky, budu ráda, když zůstaneme kamarádi, dobří kamarádi, sám víš," začala jsem.

"Jo, vztahy na dálku nefungují, já vím," řekl, ale stejně mě políbil.

Spolupracovala jsem a užívala jsem si každý jeho jemný dotyk.

"Nezajdeme si na snídani?" zeptala jsem se po chvilce.

"Tak jo," odpověděl.

Za chvíli jsme už seděli v kavárně, cpali jsme se avokádovým toastem a dobrou kávou.

"Máte ještě nějaké tréninky?" zeptala jsem se, když jsme šli zpět k němu na pokoj.

"Ne, jen kolem půl druhé bych se měl začít chystat," naznal.

"Procvičení očí a reakce?" zamumlala jsem.

"Přesně tak, docela se vyznáš," usmál se.

"Jo, no, pracuju u hokeje, sice ne přímo u hry, ale i tak, něco o tom vím," řekla jsem.

"No vidíš, co vlastně děláš?" zeptal se.

"Pracuju pro firmu Bauer, většinou hráčům dopravuju hokejky když je třeba a eviduju to," odpověděla jsem.

"To zní zvláštně, to jen po Česku?" zajímal se.

"Zatím jo, uvidíme, co bude dál," pokrčila jsem rameny.

"Třeba někdy přiletíš za mnou do Kanady?" usmál se.

"Hele, uvidíme, jo?" špitla jsem a objala jsem ho.

"Jo," řekl.

"Už půjdu, jsem domluvená s kámoškou, vidíme se na zápase," naznala jsem a věnovala jsem mu rychlou pusu.

"I po něm?" zeptal se.

"Počkám u hráčského vchodu, jo?" pousmála jsem se.

"Tak jo," souhlasil a na rozloučenou mě objal.

Jakmile jsem vylezla z hotelu, volala jsem Lenny.

"Jsi u nás?" zeptala jsem se, když mi to vzala.

"Jo, kde jsi ty?" vyjekla.

"Beru oběd a jdu za tebou," řekla jsem a udělala jsem, co jsem řekla.

"A mluv, Eli," začala, jakmile jsem si hodila jeho dres na postel.

"Nejdřív se najíme," naznala jsem.

"Nespala jsi s Connorem, že ne?" vykulila oči.

"Co ti zase jeblo?" zeptala jsem se.

"Nic, já jen, říkal mi včera, že tě bude mít, tak se ujišťuju," odpověděla.

"To říkal?" vyjekla jsem.

"Jo, ale byl celkem hotovo," naznala.

"To je idiot," řekla jsem klidně.

"A kde jsi teda byla?" zeptala se.

"U Joela," začala jsem.

"A bylo něco?" vykulila oči.

"Proč tě vždy zajímá jen to jedno?" zeptala jsem se.

"A nejsme snad nejlepší kamarádky, co si říkají vše?" naznala.

"Bylo," špitla jsem.

"A dobrý? Nezabila jsi ho pak?" zeptala se.

"Ty jsi blbá," usmála jsem se.

"No co," začala.

"Ne, žije, je v pohodě," řekla jsem.

"Proč?" zamumlala.

"Proč co?" nechápala jsem.

"Proč on jo?" zeptala se.

"Byl ke mně hodnej od začátku, já nevím, prostě jsem povolila," odpověděla jsem.

"To je fajn," usmála se a objala mě.

Po několika hodinách povídání jsme se upravily a běžely jsme do arény na poslední zápas dne.

A oni ho vyhráli.

Čekali jsme s Lenny u hráčského vchodu.

Naštěstí tam měli pohodlná křesla.

Už prošlo několik kluků.

Jako další šel Connor.

"Měj se, El," zamumlal, když procházel kolem.

"Počkej," řekla jsem, když už byl dál.

"Hm?" zeptal se.

"Gratuluju a dík, za všechno," naznala jsem a vrátila jsem se za Lenny.

"Už ti jde," zamumlala Lenn po chvíli.

Přede mnou byl Joel v obleku s medailí na krku.

"Gratuluju," špitla jsem a pevně jsem ho objala.

"Dík, moc," usmál se a pevně mě držel.

A tenkrát to bylo naposledy.

maybe. // kanadská U20Kde žijí příběhy. Začni objevovat