maybe. // kanadská U20

16

Ráno jsem se probudila s napuchlýma očima.

Neměla jsem sílu vylézt z postele a ani se mi nechtělo na zápas.

Byla jsem úplně otrávená.

Nebýt Joela, radši bych jela domů.

"Dobrý ráno, Růženko," zamumlala Lenn, která došla do pokoje.

"Dobrý," odpověděla jsem.

"Co se stalo?" zeptala se.

"Nic," pousmála jsem se.

"To vidím," řekla.

"Asi, měla jsi pravdu," špitla jsem a z očí se mi začaly kutálet další slzy.

"Notak, nebul," zamumlala a pevně mě objala, "myslela jsem, že jsi byla u Joela," začala.

"Byla, pak jsem šla za Connorem, chtěla jsem, ani nevím co, měl tam nějakou couru," pošeptala jsem.

"To bude dobrý," řekla.

"A pak mi naznačil, že chtěl jen holku na pár nocí, ale kdybych byla z Kanady, že by možnost na vztah byla," začala jsem.

"To je idiot," zamumlala.

"To je jedno, nechci na to myslet," pousmála jsem se.

"Máš pravdu, hele, dojdu nám pro oběd, na rohu dělají dokonalý nudle, potom si uděláme fajn den a večer mu ukážeš, že tě nezajímá," usmála se.

"Já, klidně, ale ještě před zápasem jdeme s Joelem na kávu," řekla jsem.

"Je to hodnej kluk, co?" zeptala se.

"Jo, moc," odpověděla jsem.

"Alespoň někdo se k tobě chová tak, jak si zasloužíš," usmála se.

"Lenn nech toho a běž pro to jídlo, už mám hlad," špitla jsem.

"Jo?" zasmála se a oblékla se.

Mezitím jsem zavolala Joelovi.

"Ahoj, neruším?" špitla jsem.

"Ne, vůbec, já, jen jsem se bál, že už se mnou nepromluvíš, byl jsem hodně vlezlý," odpověděl.

"To ne, jen jsem se chtěla zeptat, v kolik máš čas před tím semifinále?" zeptala jsem se.

"Tak třeba ve čtyři?" navrhl.

"Tak jo, ve čtyři u kavárny, budu se těšit," usmála jsem se a zavěsila jsem.

S Lenn jsme snědly jídlo a zbytek dne jsme se jen válely.

Ve čtyři jsem šla za Joelem a ona za Liamem, domluvily jsme se, že se pro ni pak stavím.

"Ahoj," usmála jsem se a pevně jsem ho objala.

"Čauko," řekl s úsměvem.

Sedli jsme si do kavárny, kde jsme si povídali dobrou hodinku.

"Musím už jít, ale pojď ještě se mnou, něco pro tebe mám," naznal a za ruku mě táhl na jejich hotel.

"Zavři oči a nastav ruce," řekl, když jsme přišli na jeho pokoj.

Udělala jsem to, co chtěl.

Cítila jsem, jak mi na ruce pokládá nějakou látku.

"Můžeš," naznal po chvíli a když jsem na něj koukla, tak celý zářil.

"To je tvůj dres?" špitla jsem a pořádně jsem si ho prohlídla.

"Jo, to abys na mě nikdy nezapomněla," usmál se.

"Děkuju, moc," zamumlala jsem a pevně jsem ho objala.

"Není zač," řekl a hladil mě po zádech.

Po dlouhé době jsem se cítila v bezpečí.

"Budu vám držet palce," usmála jsem se, když jsem se od něj odtáhla.

"Já vím, ty vždycky," zamumlal.

"Uvidíme se po zápase?" zeptala jsem se.

"Pokud budeš chtít?" usmál se.

"Budu," řekla jsem.

"Napíšeme si, ano?" zeptal se.

"Určitě," zamumlala jsem a na rozloučenou jsem ho objala.