Napravený [IwaOi]

9.

Ahoj!!

Věnováno _Na-ta-li_ děkuji i tady za tvou podporu <3 

Kageyama se mnou za tu dobu, než odjel, moc nemluvil...jen jednou, když jsme se spolu vyspali. to mě jen varoval, abych si jím nenechal pomotat hlavu a soustředil se na svou pomstu. Jenže...co když už se stalo. Nemohl jsem přestat myslet na ten polibek. Tolikrát jsem toužil po tom, aby to udělal a nakonec se fakt stalo. Jenže od té doby ani jednou nenapsal a já mu nechtěl psát, když tu byl Kageyama, který byl už tak dost naštvaný. Věděl jsem, že když mu nenapíšu já, on už se neozve po jeho poslední větě, co řekl. Napsal jsem mu tedy. A on hned odepsal. Opět jsme se sešli v kavárně.

,,Ahoj, proč ses neozval a utekl jsi bez jediného slova."

,,Protože jsem se bál, ale musel jsem to udělat, nikdy jsem neměl tu možnost ti to oplatit. Měl jsi pravdu, pokaždé, co jsem si na to vzpomněl...vzpomněl jsem si i na ztrátu nejlepšího přítele, ale na druhou stranu to bylo něco krásného..."

,,Ještě krásnější by to bylo za lepších podmínek. Nepřipomínejme si už tu zlou minulost." řekl jsem. Bohužel i na ní jsem musel myslet neustále. V hlavě mi šrotovali dvě věci. pomsta nebo odpuštění? Stále jsem si nějak nemohl vybrat, ale prozatím jsem se to snažil dát stranou. 

,,Oikawo, děje ae něco?" 

,,Ne nic, jsem v pohodě, Můžeme si dát to, co vždy?" 

,,Ano, Takao prosím, doneseš nám tvojí specialitu?" 

,,Hned jsem u vás." 

,,Seznámíš nás?" 

,,Dobře." 
Čekal jsem, až přijde, abych je mohl představit.
,,Tak tohle je Takao Kazunari a tohle je Oikawa Tooru."

,,Těší mě."

,,Mě také a tvá specialita, je skvělá."

,,Dost jsem o tobě slyšel. Už jste se usmířili?" 

,,Dalo by se to tak říct." 

,,To je skvělé, chtěl bych vás o víkendu pozvat k nám. Budeme s Midorimou grilovat a přijde i Guren s Shiynou a Anzaiem, šel bys taky, Hikariho je těžké někam vytáhnout." 

,,HIkariho?" 

,,Takhle mu říkáme my, je pro nás jako světlo." 

,,Takao, nepřeháněj to prosím." 

,,Tvé pozvání přijímám, Hajime přijde jistě taky, nevím totiž, kde to je a musí mě někdo doprovodit." 

,,Vážně chceš jít?" optal jsem se ho. Takao na mě jen mrkl a odešel. ,,Tedy rád tě doprovodím, když budeš chtít." 

,,Budu chtít, přeci jen menší odreagování nám prospěje a pořád lepší než věčírek přeplněný alkoholem. Můžu se zeptat, čím sis zasloužil to krásné pojmenování?"

,,On to jen přehání, ale dost jsem jim pomohl až najednoho, který mě právě takhle pojmenoval. Vrací to bolestivé vzpomínky, nemůžu ti k tomu říct víc, promiň." posmutnil jsem a vzpomněl si na Akashiho, jak leží zneužitý na zemi a poté na to, jak se zabil.  

Pokračování příště...